Halasný velký koncert, tisíce zvednutých rukou třímajících mobilní telefony v rytmickém pohybu, barevná světla oblévající jeviště v taktu doprovodné hudby. Primátor vede energický, úderný proslov k mnohatisícovému publiku. Někdo k němu náhle přibíhá, primátor si sedá na pódium, vzápětí padne celým tělem na dřevěnou podlahu scény.

Bubeník za ním pokračuje v hraní, hudba ještě neustává. Vrah si bere mikrofon do rukou a volá na publikum, že se mu stala křivda a že Pawel Adamowicz musel zemřít, protože je členem Občanské Platformy.

Ale Pawel Adamowicz má v tu chvíli před sebou ještě poslední bdělou minutu svého života. S rychle přiskočivšími zdravotníky sám vleže na břichu chvíli mluví a popisuje jim, co se stalo. Za chvíli upadá do bezvědomí.

Následuje půlhodina oživování na jevišti, převoz do fakultní nemocnice a pětihodinová operace srdce v umělém spánku. Čtyřicet jedna krevních transfúzí. Stabilizace tělesných funkcí. Napojení na umělé dýchání poté, co přestávají pracovat plíce. Stav je beznadějný, pro média se mu říká kritický. Po několika dalších hodinách se dočasné bezvědomí proměňuje v konečnou, neodvolatelnou smrt.

Pawel Adamowicz byl energický a cílevědomý muž. V mládí se podílel na vydávání samizdatových časopisů, spolupracoval s gdaňskými disidenty, jako student práv v roce 1988 založil studentský stávkový výbor a spoluorganizoval okupační stávku. V každém prostředí, k němuž patřil, si dokázal získat velkou autoritu. Byl z těch, kteří vždy působí svěže a energicky, na podzim mu bylo 53 let.

Jeho řeč bývala úsečná, nepříliš rozvleklá, byl zvyklý jít přímo k věci. Sebejistota mu neubírala na vlídnosti a snaze pochopit se s druhými a domluvit se. Třebaže ne za každou cenu, mnohdy je lepší vědět, kdo co říká a opakovat si své.

Jako veřejný řečník býval úderný. V užším kruhu hovořil spíše dychtivě a nepokojně, zato však naslouchal neobyčejně trpělivě. Publikum uměl přesvědčit, ať už bylo velké nebo komorní. Jeho veřejné publikum bylo dost široké na to, aby před pár měsíci popáté uspěl v přímých primátorských volbách.

Unikátní řada vítězství v průběhu dvaceti let, během nichž vznikaly a zanikaly politické strany, ale Pawel Adamowicz zůstával a rostl se svým městem. Jeho vizí byl Gdaňsk jako jedno z evropských center ideálů demokracie. Tradice dělnického odporu a krveprolití z roku 1976, vzniku Solidarity v létě 1980, nezlomného Lecha Walesy, to všechno dává Gdaňsku na takovou ambici právo.