Poláci se ke svým symbolům hlásí. Tak jako my, ani Poláci ale nemají jen jedno národní vyprávění a jen jedny politické a společenské symboly. U nás velkou úctu budí památka Jana Palacha. Jeho hrob na pražských Olšanských hřbitovech je kolem data jeho činu a smrti v polovině ledna obsypán svíčkami, stejně tak je to na Dušičky.

Když byste přijeli do Varšavy, mohlo by vás překvapit, kolika svíčkami je ve dnech výročí u jednoho z tamních kostelů obsypán hrob Jerzyho Popiełuszka, kněze Solidarity zavražděného v říjnu 1984 příslušníky polské tajné policie. A asi ještě více by vás překvapilo, že přinejmenším stejné úctě se těší i hrob generála Wojciecha Jaruzelského, pro Poláky známého zejména coby tvář výjimečného stavu z prosince 1981, na vojenském hřbitově ve varšavské čtvrti Powązki.

Úcta, které se Jaruzelski těší, je trnem v oku polské pravici a vládnoucí Právo a spravedlnost stojí v čele snah jeho památku — a obecně památku na tradice a osobnosti levicové politiky — z veřejného prostoru vymazat. Při prosazování vlastní historické politiky je Právo a spravedlnost v tomto volebním období důsledné, jak doposud v českém prostředí nebyl nikdo.

Právě Jaruzelski je pak prvním terčem zákona, který Právo a spravedlnost prosadilo v polském Parlamentu minulý čtvrtek. A který má během několika týdnů přinést jeho symbolické ponížení a porážku — totiž degradaci. A jak očekávají i leckteří opoziční poslanci, může časem dojít i k znesvěcení jeho hrobu, na kterém je jeho hodnost vedle let narození a úmrtí a slova „voják“ uvedena jako jediná další Jaruzelského charakteristika.

„Je to evidentní příklad člověka,“ řekl o Jaruzelském poslanec Práva a spravedlnosti Michał Jach během jednání v Sejmu, „který si zasluhuje historické odsouzení, a částí naší společnosti je pořád vnímán pozitivně. Taková situace je nepřijatelná. Obnovujeme národní identitu.“

Návrh zákona nařizující degradaci vojáků, kteří se v letech 1943 až 1990 „zpronevěřili polskému státnímu zájmu“, připravil ministr obrany za Právo a spravedlnost Mariusz Błaszczak. S nabytím účinnosti zákona ztratí své vojenské hodnosti všichni členové vojenské rady WRONA, která v prosinci 1981 zavedla v Polsku výjimečný stav. Jde právě o Jaruzelského nebo o ministra vnitra let výjimečného stavu Czesława Kiszczaka.

O svou generálskou hodnost ale přijde i první a jediný polský kosmonaut Mirosław Hermaszewski, který se pracovně i společensky angažoval i po roce 1990 a je od roku 2003 držitelem Řádu znovuzrozeného Polska, druhého nejvyššího polského státního vyznamenání.

O své hodnosti mají přijít i ti vojáci, kteří v letech 1943 až 1956 řídili vojenské operace proti protikomunistickému odboji, byli v té době vojenskými soudci nebo prokurátory. Dopadne i na ty, kdo vydali rozkaz k použití zbraní proti civilistům anebo ve svých funkcích pronásledovali vojáky kvůli jejich původu nebo vyznání. Zákon se má týkat výslovně maršálů, generálů a admirálů, prezident republiky ale může rozhodnout o degradaci vojáka v jakékoli další hodnosti.

Na odvahu už čas byl

Ustanovení, na jehož základě budou degradováni vojáci, kteří řídili operace proti antikomunistickému podzemí, se snadno může zdát nezpochybnitelné. I zde však platí, že jde u našich severních sousedů především o symbolicko-politický souboj.

Takzvaní „prokletí vojáci“, jak se příslušníkům polského protikomunistického odboje z druhé poloviny čtyřicátých a z padesátých let dvacátého století říká, jsou totiž jen pro část společnosti symbolem boje za demokratické Polsko proti „importovanému komunismu“.

Ve velké části polské společnosti jsou naopak symbolem pokračování autoritářské národní demokracie meziválečného polského státu (který do koncentračních táborů  zavíral komunisty, socialisty i další své nepřátele) a bandity, kteří vyvražďovali celé vesnice, pokud s nimi jejich obyvatelé odmítali spolupracovat. Nejednoznačnost okolností, ve kterých různé ozbrojené složky po válce v Polsku působily, ostatně dobře popisuje spisovatel Jerzy Andrzejewski ve své i v češtině vydané knize Popel a démant a režisér Andrzej Wajda ve svém stejnojmenném filmu.

Degradační zákon poslala polská vláda do Sejmu 1. března, Sejm ho přijal 6. března, 8. března návrh beze změn schválil Senát. Pokud zákon podepíše prezident Andrzej Duda, vstoupí v platnost čtrnáct dní po svém zveřejnění ve sbírce zákonů.

„Proč nikdo neměl odvahu přijít s takovou iniciativou, když Kiszczak a Jaruzelski ještě žili?“ ptal se během jednání Sejmu poslanec neoliberální strany Moderní Marek Sowa. „Proč jste se tehdy všichni bez výjimky zachovali jako zbabělci, kteří se zmohli nanejvýš na noční výkřiky před jejich domem? Může se stát, že Jaruzelskému seberete funkci prezidenta a Kiszczakovi a [ministrovi obrany Florianu] Siwickému ministerské funkce v [v první demokratické] vládě Tadeusze Mazowieckého. Pamatujte si ale, že v tom, že ty funkce tehdy zaujali, měl prsty sám Jarosław Kaczyński,“ dodával Marek Sowa tak, aby bylo zřejmé, že Jarosław Kaczyński dnes v čele poslanců Práva a spravedlnosti boří pořádek, jehož základy sám také budoval.

„Ten zákon, tak jak řekli poslanci Práva a spravedlnosti, je zcela historický. Ano, máte pravdu. Je to potvrzení historické zbabělosti Jarosława Kaczyńského. Být odvážný bylo možné 13. prosince 1981. A jestli někdo chtěl být doopravdy odvážný, mohl připravit tenhle zákon a podívat se generálům do očí. Dnešní válka Jarosława Kaczyńského s hroby generálů je (zvonek) jeho historická zbabělost. (potlesk),“ řekl v debatě v Sejmu minulý čtvrtek další z poslanců strany Moderní Adam Szłapka.

Poslanec Práva a spravedlnosti Michał Jach byl od roku 1969 do roku 1994 poddůstojníkem a důstojníkem polské (lidové) armády.