Poláci se ke svým symbolům hlásí. Tak jako my, ani Poláci ale nemají jen jedno národní vyprávění a jen jedny politické a společenské symboly. U nás velkou úctu budí památka Jana Palacha. Jeho hrob na pražských Olšanských hřbitovech je kolem data jeho činu a smrti v polovině ledna obsypán svíčkami, stejně tak je to na Dušičky.

Když byste přijeli do Varšavy, mohlo by vás překvapit, kolika svíčkami je ve dnech výročí u jednoho z tamních kostelů obsypán hrob Jerzyho Popiełuszka, kněze Solidarity zavražděného v říjnu 1984 příslušníky polské tajné policie. A asi ještě více by vás překvapilo, že přinejmenším stejné úctě se těší i hrob generála Wojciecha Jaruzelského, pro Poláky známého zejména coby tvář výjimečného stavu z prosince 1981, na vojenském hřbitově ve varšavské čtvrti Powązki.

Úcta, které se Jaruzelski těší, je trnem v oku polské pravici a vládnoucí Právo a spravedlnost stojí v čele snah jeho památku — a obecně památku na tradice a osobnosti levicové politiky — z veřejného prostoru vymazat. Při prosazování vlastní historické politiky je Právo a spravedlnost v tomto volebním období důsledné, jak doposud v českém prostředí nebyl nikdo.

Právě Jaruzelski je pak prvním terčem zákona, který Právo a spravedlnost prosadilo v polském Parlamentu minulý čtvrtek. A který má během několika týdnů přinést jeho symbolické ponížení a porážku — totiž degradaci. A jak očekávají i leckteří opoziční poslanci, může časem dojít i k znesvěcení jeho hrobu, na kterém je jeho hodnost vedle let narození a úmrtí a slova „voják“ uvedena jako jediná další Jaruzelského charakteristika.