Nekonečný pochod, planoucí pochodně a kouřící dýmovnice, nad nimi vlají nacionalistické, fašizující vlajky, výkřiky „smrt nepřátelům vlasti“, „bílá rasa, bílé Polsko“ nebo „Židi pryč z vlády“. Tak vypadal státní svátek nezávislosti Polska.

To nebyla scéna z natáčení filmu o nástupu fašismu ve 30. letech. Takhle se slavil 11. listopadu největší polský národní svátek, paralela našeho 28. října. Ve Varšavě a v menším podobně i ve Wroclawi.

Nejoblíbenějším výkřikem těchto lidí, který je slyšet při každé jejich demonstraci, je „Rudou holotu srpem nebo kladivem“. Kdo je tou „rudou holotou“, kterou chtějí mlátit? Všichni liberálové, emancipované ženy, lidé co jezdí na kole, co nejedí maso, nosí dredy, co chtějí žít v toleranci a klidu, co se nechtějí ozbrojovat. A samozřejmě gayové a lesby. A samozřejmě ti, kdo nechodí do kostela. A muslimové a utečenci (přestože žádného z nich Polsko v posledních letech nepřijalo ani nevidělo).

Oficiality proběhly diskrétně, prezident položil věnce k několika historickým pomníkům, skutečný vládce země Jaroslaw Kaczyński odjel do Krakova. A Varšavu a masový průvod, tu největší část oslav, přenechala vláda fašizujícímu extrému. Podle policie 60 tisíc osob, 30 tisíc podle magistrátu (je v rukou opozice).

Antižidovští duchové

„Velké katolické Polsko“, „velké národní Polsko“, „čistá krev“, elektrizují muži s megafony v čele dav, a ten opakuje stovkami hrdel. Podle médií dokonce taky „Ku-Klux-klan“ a „Sieg Heil“. Také „pryč se zednáři“ (ví vůbec dotyčný, kdo zednáři byli?). A taky, že „komunisté“ mají viset na stromech (27 let po pádu komunismu, kdy tu žádná strana tohle jméno nenese).

Velké, profesionálně vyrobené banery hlásají „Bílá Evropa bratrských národů“. Všelijaké znaky zkřížených mečů a dýk, jaké miluje krajní pravice. Nad hlavami vlajky a různé standardy s fašistickými symboly, s keltskými kříži, se znaky falangy. Stejné symboly na páskách na pažích některých pochodujících. Plamen v očích, fascinace svou rolí v očistě světa a řízností pochodu. Protože teď je čas na velkou změnu.

A také protižidovské výkřiky. Na světlo dne tu vyšli nejrůznější antižidovští duchové předválečného Polska. Nechci vidět, co by se stalo, kdyby dav vykřikl: „Támhle je židovský krám“. Policii nikde nevidět, dav si jde sám, má svoje pořádkové oddíly, v očích vlády evidentně nepředstavuje nebezpečí. Policie stojí v postranních ulicích. Dav si o tom, kdo má viset a komu smrt, volá zplna hrdla, nikdo mu v tom nebrání.

Dav je dobře zorganizovaný, lidé byli přivezeni z různých míst země, průvod byl evidentně dlouho připravován, aby udělal v televizích dojem. Hesla analyzována, slogany pilovány, aby měly fanouškovský břink a současně nezašly příliš daleko. Průběh nemohl nikoho zaskočit, loni stejným bulvárem Jeruzalémská alej (ano, tak se paradoxně jmenuje) prošel stejný průvod, se stejnými hesly nenávisti a nadržeností útočit. Sám jsem ho zažil. Letos přijeli se svými hesly i jejich soukmenovci a vzory z Itálie (jako už loni), Británie a ze Slovenska (Milan Mazurek, Naše Slovensko).

My chceme Boha

„My chceme Boha“ stálo na čelním transparentu vévodícím celému pochodu. Bere jim ho někdo? Ne, je jen záminkou pro průvod nenávisti a chuti atakovat. Odvolávky na Boha a církev jsou konstantními prvky ve sloganech a demonstracích polské krajní pravice. Dávají těm lidem legitimitu vyšší autority, zřejmě pocit, že slouží nějaké vyšší kauze a jen tak nehulákají. Rádi vykřikují „Bůh, čest, vlast“. Církev jako celek se od nich samozřejmě distancuje, podporují je ale někteří jednotliví kněží i vyšší hodnostáři a tolerance vůči nim jde dosti daleko. Tak jako nechuť velké části kléru vůči všemu židovskému.

Jsou kněží, kteří organizují pro fotbalové násilníky, kteří přijdou se svými fašizujícími symboly, dokonce mše a blahořečí jim: jsou to prý „dobří vlastenci“. Ve Wroclawi teď během pochodu hlásal v čele manifestace mladý kněz, známý svými rasistickými a fašizujícími výroky, nedávno suspendovaný: „Buďte v boji se zlem a talmudismem bezlítostní a radikální. Ve vás je naděje.“ Bude ho stíhat policie.

V pochodu jde i dost mladých žen, jistě taky patří k ideologii. A také starší lidé, někdy s dětmi. Co v tom lomozu, dýmu a heslech o visících komunistech pohledávají? Co chtějí svým dětem ukázat? Chtěli přijít manifestovat výročí polské nezávislosti, pro Poláky svaté datum. Nemohou ale nevědět, k čemu se přidružili a co svojí přítomností legitimizují. A že přispívají k banalizaci fašizujících myšlenek. Nemají holé lebky, ale s davem jdou. A proti heslům nic nenamítají. Co se dotyčný neodvážil před pár lety říci či ukázat na veřejnosti, se teď v Polsku stává možným, hranice tolerance vůči nenávisti se výrazně posunula.

Manifestaci organizovaly známé ultrapravicové síly, tzv. ONR, Národně-radikální tábor, a Všepolská mládež. ONR, fašizující ultranacionalistická organizace, byla založena před válkou v roce 1934. Už po třech měsících ji ale maršálek Pilsudský, ač žádný demokrat, zakázal jako fašistickou. Přerodila se ve Falangu. A teď tu je znovu. Ve znaku má ruku třímající dýku.

Působí od roku 2012 legálně, někteří se ji snažili dát zakázat, ale úřady nic (a to ani za vlády Občanské platformy Donalda Tuska). Nestačilo ani, když si její mluvčí loni vyvěsil na facebookový profil fotku bývalého belgického fašisty a člena SS Léona Degrella. Po letošním pochodu žádala zákaz ONR primátorka Varšavy. Pro zákaz pochodu ale předem také nic neudělala.

Záběry z manifestace 11. listopadu oběhly svět. Všude vyvolaly šok, že v centru Evropy, v zemi, která za války pod fašismem tolik vytrpěla, se může v klidu a bez odporu úřadů konat masový pochod, jaký všechny agentury nazývaly „nenávistným“, „fašistickým“, hlásajícím „bílou nadřazenost“, „antižidovským“, „antimuslimským“. U polské vlády už protestoval oficiálně Izrael, za Jaroslawem Kaczyńským byl předevčírem se stížností na projevy „fašismu“ nejvyšší rabín Polska.

To, co svět viděl, nebyla marginální demonstrace pár stovek holohlavců, jaké je občas vidět všude a od nichž se politici všude distancují. To byla nejmasovější forma oslavy státního svátku polské nezávislosti. Všichni věděli, jak bude vypadat.

Podle vlády byl pochod „pěknou akcí“

Reakce oficiálního Polska? Datum svátku nezávislosti si krajní pravice přisvojila už před několika lety. Každoročně ho využívá ke svému největšímu pochodu s dýmem, ohni a nenávistnými hesly ke zviditelnění, jaké jí žádné jiné datum nenabídne. Za minulé vlády Donalda Tuska proti holým lebkám, často opilým, ostře zasahovala policie. Extrémisté zapalovali auta, demolovali ulice. Zadržené potom bránili politici tehdy opoziční strany PiS (Právo a spravedlnost) s tím, že střety „vyprovokovala policie“ a že ti hoši jsou „dobrými patrioty“, někdy jen trochu horkokrevnými.

Od nástupu PiS k moci střety s policií ustaly. Ta jim nechává volnou ruku. Loni se průvod konal ve znamení stejných protižidovských, fašizujících hesel o bití, smrti protivníků, vyhánění utečenců a jiných. Úřady ho ale letos nejen nezakázaly, ale daly mu prioritu jakožto každoročně se konající akci. Takový zákon si nedávno polská vláda odhlasovala, aby si odpůrci podobných pochodů nemohli zarezervovat dříve místo k protidemonstraci.

Představitelé státu se manifestace nezúčastnili, vyklidili extrému ve Varšavě pole. Trochu se vzmužil prezident Duda, loni ještě pochodu poslal nadšenou zdravici, letos alespoň nic. Po loňském průběhu se nelze divit, jeho žena a tchán mají židovské předky, pohled na ten dav v nich musel vyvolat nejhorší reminiscence. V internetu se dočetli od jednoho z hlavních organizátorů wroclawského pochodu, že paní Dudová je „židačka“ a že „Jaroslaw Kaczyński je židovský hajzl“. Prezident ale předem proti pochodu nevystoupil. Předem také nezareagovala ani katolická církev, která má v Polsku hlavní slovo. Pochod začal mší.

Během přenosu ho vládní televize označila za „velký pochod vlastenců“. Podle ministra vnitra byl na něj „pěkný pohled“, proběhl prý „v klidu, dobré atmosféře a pokojně“. V klidu proběhl pouze v tom smyslu, že nedošlo ke střetu s policií. Ta se zjevně dohodla s pořadateli, že dodají kontingent ochranky dost početný na to, aby nebyly rozbité výlohy nebo zapálená auta, a policie nebude viditelná a do sloganů nebude zasahovat. Průvod potom bude v televizích bez policejní přítomnosti působit jako poklidná manifestace.

V prvních reakcích průvodu tleskali i další vládní politici. Šéf parlamentního klubu PiS, Ryszard Terlecki: „Jsem proti zákazu ONR, pochod byl pěknou, vlasteneckou akcí“.

Svět byl šokován

Potom ale přišla reakce ze světa (ještě že existují mezinárodní média a mezinárodní instituce, která si všímají, co se kde děje, a reagují). „Největší nacionalistická manifestace v Evropě,“ napsala agentura Associated Press. A další mluvili o fašistických heslech a transparentech, o protižidovských sloganech, o heslech o nadřazenosti bílé rasy a o nenávisti k utečencům.

Po pár dnech se teprve rozhoupala polská politická místa k dodatečné kritice pochodu. Především jim ale vadilo, že pokazil mezinárodní image země, o obsahu hesel se mluvilo méně. Vesměs přišly obecnosti à la „Polsko nesmí tolerovat projevy xenofobie a nenávisti“. Ale co ty projevy, které dva dny předtím viděla celá země a svět? Zatím není stíhaný jediný z organizátorů ani účastníků, policie studuje záběry.

Jediným vysoko postaveným člověkem, který hned žádal prošetření pochodu, byl ombudsman Adam Bodnar, který nepatří k vládní straně. A s výraznou kritikou později vystoupil prezident Duda. Naopak Jaroslaw Kaczyński nic neodsoudil, přišel s pro něj charakteristickým výrokem, že možná šlo o „provokaci“. Tím myslel ze strany opozice. Že by ta pod rouškou názvu ONR svolala šedesátitisícovou fašizující demonstraci? Že by tam vnesla nenávistná hesla a přinutila dav je opakovat?

Džin extremismu je z láhve venku

Pochod odsoudil Evropský parlament. Odsoudil ho i předseda Evropské liberální strany, bývalý belgický premiér Verhofstadt: „Do ulic Varšavy přišlo několik tisíc fašistů, neonacistů, bílých suprematistů… Ten pochod se konal 300 kilometrů od koncentračního tábora Aushwitz-Birkenau. To by se v Evropě nemělo nikdy stát.“ Reakce premiérky Beaty Szydlovové: Verhofstadtovými slovy je pohoršena, absolutně odmítá, aby někdo urážel Polsko slovy o fašistech.

Národovecké Polsko si nedávno založilo tzv. Redutu dobrého jména, která má hlídat, kdo kde Polsko v cizině kritizuje a hned se s takovým člověkem soudit. Chce teď Verhofstadta za jeho kritiku žalovat a dokonce žádat, aby byl zbaven imunity. Totéž hodlá i předseda sdružení, které pochod organizovalo. Verhofstadtova slova jsou prý „nepřijatelná“ a „útokem na všechny Poláky“. Čtete dobře. Je to samozřejmě určeno domácí scéně: krajně pravicové skupiny a bojůvky jsou pod ochranou.

Jaroslaw Kaczyński vypustil před pár lety promyšlenou tolerancí hnědých košil nebezpečného džina. Užívá ho instrumentálně: ukázat liberálům a levici, ať jsou rádi že jsou rádi, že by ty jejich manifestace taky nemusely končit klidně, že tu jsou síly, které chtějí bít. A také, že napravo od PiS už není politicky místo. Síly ONR, Všepolské mládeže a další cítí, že mají volnou ruku. Nikdo je neobtěžuje.

Z celé demonstrace policie zadržela jen 45 slušně oblečených občanů ze skupiny „Občané Polska“, kteří přišli odmítnout fašismus. Nikoho za rasistické či nenávistné výkřiky. Bude Jaroslaw Kaczyński s to džina zase do lahve zatlačit? Nepřeroste mu přes hlavu?

14 statečných žen

Cítím čtenářovu netrpělivost: copak se ve Varšavě proti tomu pochodu, o němž nebylo pochyb, jak bude vypadat, nikdo nepostavil? Postavil: paralelně se konala demonstrace demokratů, ale nepočetná, pár tisíc osob. A také dvě hodiny před pochodem přišel hlouček 45 slušně oblečených, většinou starších osob, ze sdružení Občané republiky, s transparenty odmítajícími fašismus. Policie je zadržela a odvezla, prý „bránili konání pravidelné manifestace“.

Je cítit, že za poslední dva roky je policie vůči nacionalistům stále shovívavější a vůči pokojně protestujícím profesorům, učitelům a důchodcům stále tvrdší. Odvléká je po zemi, nechává hodiny trčet na komisariátě.

A později v průběhu pochodu se mu přímo do cesty pokusilo postavit čtrnáct žen: „Pryč s fašismem“ volaly a třímaly transparent. Nejstarší bylo 63 let, schytaly kopance, plivance a nadávky, cloumali jimi, rvali transparent, jedna byla zraněna. Nebýt pořádkové služby, mohlo to skončit lynčem. Policie nikde, přijela prý až když jedna účastnice zavolala z mobilu na tísňovou linku. Svojí malinkou zoufalou protidemonstrací se snažily zachránit čest národa před světem i před ním samotným, odmítnout fašismus ve Varšavě.

Nemohou trochu nepřipomenout těch osm statečných, kteří v roku 1968 demonstrovali v Moskvě proti okupaci Československa. Jejich vyprávění z proti demonstrace jsou dole v linku. Všechny udaly svá plná jména a zaměstnání, odvaha.

Za rok se má ve velkém slavit sto let od založení moderního Polska, jak budou oslavy vypadat? Dýmy, ohně, výzvy k bití kladivem a srpem? Co bude znamenat volání po „velkém Polsku“? Tihle národovci už teď vyvolávají pod záminkou reminiscencí ze 40. let konflikty s Ukrajinci. Možná příští rok někoho napadne, že Češi si po válce „zabrali“ území Těšínska (polskými nacionalisty zvané „Zaolží“)? A že by se to mělo nějakou manifestací hezky zmínit? Zaznamenali jsme takové hlasy už před rokem v jednom polském pravicovém časopisu. Vznesou třeba také požadavky vůči Litvě? Ukrajině?

Budou se potom v Čechách excesy současné polské moci stále bagatelizovat, jak se to často děje? Letošní pochod 11.listopadu možná některým otevřel oči.

Letošnímu Pochodu nezávislosti se v dnešním DR věnuje také text Jana Škvrňáka, který přibližuje proměny Marše za dobu jeho existence a připomíná, že se pochodu neúčastní pouze fašisté.