Kolem rodinného domku na kraji lesa na vzdáleném předměstí Varšavy se line kouř ze zahradního grilu. Skupina lidí se živě baví a malé děti se prohánějí po trávě. Muž s bílými vlasy v culíku a stříbrnou náušnicí mi za chůze podává plechovku s pivem. Hned vysvětluje, že má první volný den po dlouhé době, a přátelsky mě zve, ať zůstanu na grilování.

Zrovna včera probíhala velká porada ohledně dalšího směřování KODu, Výboru na obranu demokracie, dnes pravděpodobně největší opoziční síly v Polsku. Té předcházela cesta do Bruselu pro politickou podporu a finance na další činnost organizace.

Domek už je prý rozestavěný osm let, do dokončení ale vždy něco vleze. Nyní to byla ústavní krize následující po podzimních parlamentních volbách. Vyhrála je strana Právo a spravedlnost, která se rozhodla zásadně zasáhnout do chodu politických institucí v zemi. A Mateusze Kijowského dovedla k založení KODu, čímž se stal v očích vlády jednou z hlavních opozičních figur v zemi.

KOD dokázal za půlroku od svého vzniku mobilizovat a propojit desítky tisíc odpůrců změn prováděných novou vládou. Podporu mu vyjádřily takové osobnosti polského veřejného života jako například režiséři Agnieszka Hollandová nebo Andrzej Wajda. Jeho neformální buňky jsou dnes aktivní prakticky ve všech větších městech Polska a v některých městech v zahraničí. Na kontě má vedle velkého množství menších demonstrací také několik větších. Mezi největší úspěchy KODu patří pravděpodobně série prosincových protestů, které probíhaly současně ve třiadvaceti polských městech. Poslední velká demonstrace ve Varšavě pak podle různých zdrojů přivedla do ulic 50 až 250 tisíc lidí.

„Vláda nás viní z toho, že jsme komunisté, Gestapo nebo zloději. To, že nás berou vážně, můžeme zjistit prakticky jen tím, jakou vůči nám projevují nenávist. Nechtějí mluvit s lidmi z opozice. Nechtějí je poslouchat. Takže eskalace situace je dnes pro mnohé občany jedinou cestou, jak ukázat, že opravdu něco chceme,“ vysvětluje Kijowski.

Říká, že KOD neuznává žádné formy násilí, ale zároveň si dokáže představit, že frustrace lidi dožene až k agresi. „Někdo začne při demonstraci něco vykřikovat, ostatní se k němu přidají, odpojí se, zaútočí, policie zakročí a hned tu máme oběti. Lidé mají své emoce,“ krčí Kijowski rameny.

Nedostatek prostoru pro systémové zaznění hlasu opozice je jedním z velkých problémů, kterým dnešní Polsko čelí. Státní média byla během posledních pár měsíců ovládnuta lidmi spojenými s vládní stranou. V žebříčku svobody médií organizace Reportéři bez hranic, která hodnotí svobodu médií na základě dotazování právníků, mediálních expertů a novinářů, se kvůli tomu země propadla o devětadvacet pozic na sedmačtyřicáté místo. Varšavská univerzita zase vydala studii, podle které se od posledních změn ve vedení státních médií značně snížila jejich nezávislost a přístup pro opozici.

Značně omezenou komunikaci vlády s opozicí a omezený přístup opozice do vysílání tato média dnes legitimizují tím, že opozici spojují s nejrůznějšími radikálními uskupeními.

„Zrovna včera byl ve státní televizi pořad, ve kterém dlouze vysvětlovali linku mezi vrahem člověka z PiS, Hamásem, feministickými organizacemi, anarchisty, kteří chtěli ve Varšavě před dvěma dny vyhodit do vzduchu policejní auto, a KODem. Všechno končilo sdělením ve stylu: Však víte, ta opozice...“ směje se bezradně Kijowski.

Právě zadržení tří anarchistů na konci května vyvolalo v řadách opozice napjaté spekulace nad otázkou, jestli se polská anarchistická scéna skutečně radikalizovala, nebo zda vláda a policie přistoupily k nové strategii v boji proti svým odpůrcům.

Zadržení byli údajně přistiženi při umisťování po domácku vyrobené bomby pod policejní auto v centru Varšavy. Kauza nicméně vyvolala okamžitou vlnu pochybností, jestli nešlo o policií zinscenovaný případ namířený na vypořádání se s radikálnější částí opozice.

Argumenty vlády

Mediální proměnu země má ve své gesci bývalý šéf polské tiskové agentury a současný náměstek ministerstva kultury Krzysztof Czabański. V prosté místnosti v paláci Potockých v centru Varšavy klidným hlasem vysvětluje, že během minulé liberální vlády byla z veřejné debaty vyloučena převážná část Poláků. Žádné z organizací, které stav po nástupu nové vlády kritizují, to prý tenkrát nevadilo.