Polský „supervolební“ rok 2015 skončil spektakulárním triumfem konzervativců. Strana Právo a spravedlnost (PiS), vedená Jarosławem Kaczyńským, dobyla nejen v květnu prezidentský palác, ale též v říjnu obě komory parlamentu samostatnou většinou a cesta k jednobarevné vládě byla otevřená. S odkazem na výroky lídra strany po neúspěšných volbách před čtyřmi lety můžeme nyní glosovat, že ve Varšavě skutečně vyrostla Budapešť.

Tento příměr nikoho asi nepřekvapí i v kontextu mediálních úvah, které jsou dnes i v českém prostředí často vedeny. Povolební situace v Polsku je přirovnávána k politice vlády Viktora Orbána v Maďarsku, která od roku 2010 uskutečňuje národně-konzervativní model deklarované „neliberální demokracie“ na středoevropský způsob. Západními liberálními kruhy je podobná varianta vládnutí jednobarevné většiny konzervativní pravice označována za novou hrozbu pro liberální demokracii západního typu.

Smyslem této úvahy však není přispívat k mediálnímu chóru kritiky skrze povrchní výklad politických poměrů v těchto zemích. Spíše si klade za cíl upozornit na některé širší souvislosti sledované problematiky kritickým pohledem, ale též bez snahy zaujímat apriorní hodnotící stanoviska v kategorické poloze k politickým poměrům jako celku.

Kaczyński a nové tváře

Velkým překvapením pro vnější pozorovatele byla personální politika PiS v souvislosti s obsazením kandidátek do letošních voleb. Obecným předpokladem byla ambice předsedy Jarosława Kaczyńského navrátit se do premiérského křesla, a tedy potřeba nalézt v řadách PiS vhodného prezidentského kandidáta. Nominace třiačtyřicetiletého europoslance Andrzeje Dudy tak překvapila především k věku kandidáta, nikoliv však v principu.

Všestranný údiv ovšem vzbudilo červnové rozhodnutí vedení strany nominovat coby kandidátku na premiérku místopředsedkyni PiS a manažerku Dudovy prezidentské kampaně Beatu Szydłovou. Tato dvaapadesátiletá etnografka se tak vydala vstříc politicky nejsilnějšímu postu ve státě a Polsko jako jedna z mála postkomunistických zemí zažilo před parlamentními volbami mediální duely dvou žen coby kandidátek na premiérku.

Duda i Szydłová nepochybně představují nové tváře PiS a symbolizují personální proměnu této strany směrem k mediálně stravitelnějším a z hlediska představ o osobnostním, věkovém a vzdělanostním profilu ideálních politických lídrů výrazně atraktivnějším polohám. Zlý jazykové však tvrdí, že navzdory personálnímu obsazení nejvyšších ústavních funkcí je fakticky nejdůležitějším a nejvlivnějším politickým místem pozice předsedy strany, disponující jednobarevnou většinou v Sejmu. A tímto předsedou stále zůstává Jarosław Kaczyński, který je tak považován za faktického nejvyššího vládce a hybatele politických procesů v Polsku.

Z formálního hlediska tak polský politický režim zůstává parlamentní formou vlády s neaktivistickým prezidentem, jakkoliv Andrzej Duda dokázal za čtyři měsíce svého působení učinit již několik zásadních kroků, jimiž vyšel vstříc své straně z hlediska volebních ambicí. Vedle zákonodárných iniciativ, týkajících se i zásadních témat snížení věku odchodu do důchodu a zvýšení příjmové kvóty osvobozené od daní z tří na osm tisíc zlotých, jde též o personální politiku prezidenta, o čemž bude pojednáno níže.

Opory konzervativců

Předmětem intenzivních reflexí jsou i příčiny nečekaně výrazného volebního vítězství PiS. Po osmi letech koaliční vlády Občanské platformy (PO) a lidovců (PSL) se polským voličům varianta nástupu nejsilnější opoziční strany do vládních pozic jevila jako přirozená politická alternativa. PiS dokázal zmobilizovat nespokojené voliče s politikou dosavadních vlád skrze svůj tradiční volební apel: odkaz na konzervativní hodnoty polského katolicismu, protínajícího se s historicky zformovanou národní identitou Poláků coby občanů dějinně „nesamozřejmého“ a zvenčí trvale ohrožovaného státu, který též zaujímá silné pozice v ekonomické a hospodářské sféře.

Ve společnosti s dvoucifernými percentuálními ukazateli nezaměstnanosti, v níž až 1,2 milionů občanů plánuje podle průzkumů odejít ze země za prací do západní Evropy, jsou sliby vytvoření příhodných podmínek pro rozvoj hospodářství a boje proti nezaměstnanosti přirozeně líbivým tématem.

Navíc PiS patří mezi tradiční politické opory odborového svazu Solidarita a jeho sociálních zájmů, stejně jako ohrožených a ekonomicky méně lukrativních hospodářských odvětví, jako jsou černouhelná těžba, hutnictví a lodní průmysl, tedy provozů spojených z historického hlediska symbolicky s místy někdejší občanské vzpoury vůči komunistickému režimu v srpnu 1980.