Polská politika se v současnosti mění, a to zásadně — nejméně tak zásadně, jako po roce 2005. Upozorňují na to znalci a komentátoři světových médií, kteří nahlížejí aktuální dění v Polsku z dlouhodobé perspektivy. Ve volbách roku 2005 ztratil do tehdy dominantní Svaz demokratické levice (SLD) tři čtvrtiny poslaneckých mandátů, a jeho éra tak skončila. Po krátkém vzestupu národoveckých stran pak začalo období převahy jiného uskupení — dodnes vládnoucí proevropsky pravicové a na polské poměry liberální Občanské platformy (OP).

Éra OP přitom končí právě teď.

„Nelze jednoznačně říci, že Občanská platforma prohraje říjnové parlamentní volby. Trend posledních událostí však ukazuje, že dominantní silou být přestane,“ hlásil do čtvrtečního vysílání BBC Adam Easton, odpovědný reportér stanice.

Většina pozorovatelů uvádí, že na počátku a paradoxně i na dosavadním konci popsaného trendu stojí odposlechový skandál Waitergate. Vše se začalo na konci jara 2014, kdy zveřejnil týdeník Wsprost nejpeprnější úryvky nahrávek pořízených v restauraci Sova & Přátele — luxusním podniku, kde si dávali schůzky právě politikové z Občanské platformy a nebrali si při nich řečnické servítky.

Podle souhrnu z polských agentur zde například:

• sliboval tehdejší guvernér Polské národní banky Marek Belka tehdejšímu ministru vnitra upravit politiku Banky tak, aby pomohla Platformě vyhrát další volby, bude-li vyměněn ministr financí,
• žádal tehdejší ministr dopravy Sławomir Nowak tehdejšího náměstka ministra financí, aby mu „pomohl“ s jeho „daňovým problémem“,
• prohlašovala tehdejší vicepremiérka, dnes evrokomisařka, Elżbieta Bieńkowská, že za plat v přepočtu 45 tisíc korun, na nějž nedosahuje většina Poláků, „pracuje jenom idiot“,
• lamentoval tehdejší ministr zahraničí Radoslaw Sikorski, že britský premiér David Cameron je  „v evropských záležitostech nekompetentní“ a že Američané Polsko při případném střetu s Ruskem či Německem nespasí, i když jim Poláci „stále kouří péro“.

V důsledku ovšem ztratila Občanská platforma velkou část obliby, neboť představitelé dosud moderní a decentně vystupující strany se najednou vyjevili jako pleticháři, podvodníci, nafoukanci a sprosťáci.

Skandál se navíc do Polska v aktuálně vrátil, když podnikatel se spornou pověstí Zbigniew Stonoga zveřejnil v úterý velkou část spisu z vyšetřování aféry. Ve zveřejněné části přitom nechal kompletní přepisy odposlechů celkem 56 lidí, kompletní výpovědi svědků, plná jména všech podezřelých i stovky osobních údajů.

Podnikatel Stonoga hájil svůj krok argumentem, že vše bylo již dříve zveřejněno na serverech registrovaných v Číně a že informace pouze překopíroval. Premiérka Kopaczová se následně znovu omluvila za to, co v odposleších Poláci od jejích kolegů vyslechli, a odvolala — údajně, aby se aféra nestala tématem volební kampaně — většinu exekutivních činitelů, kteří v aféře tak nebo onak figurují.

O místo tak během tří posledních dnů přišli tři ministerští náměstci a tři řádní ministři: Bartosz Arlukowicz (zdravotnictví), Andrzej Biernat (sportu) a Wlodzimierz Karpiński (státního pokladu, čili státního majetku). Sami rezignovali pak ještě Jacek Rostowski, který byl šéfem premiérčiných poradců, Jacek Cichocki, který zastával prozatímně funkci ministra pověřeného koordinací práce tajných služeb, a znovu i Radoslaw Sikorski, který se stal loni po odstoupení z postu ministra zahraničí předsedou polské poslanecké sněmovny — maršálkem Sejmu.

Podle pozorovatelů bude ovšem i tak opozice kauzu dále využívat.