Lehký úsměv hrál na tváři polského ministra zahraničí Radosława Sikorského v neděli ráno. Vystupoval na BBC a tématem byla nominace předsedy Evropské komise.

Na jeho jménu se musejí shodnout demokraticky utvořený Evropský parlament s mezivládní Evropskou radou. David Cameron coby ministerský předseda Velké Británie přitom od voleb do Evropského parlamentu opakovaně říká, že nominant vítězné Evropské lidové strany Jean-Claude Juncker je pro něj nepřijatelný. Ba co víc, že kdyby se předsedu Evropské komise stal, nemůže ručit za další setrvání Velké Británie v Evropské unii.

Sikorski zopakoval, že před volbami hlavní evropské politické strany představily své kandidáty. „Pan Juncker je nominant strany, která vyhrála parlamentní volby, takže má první pokus sestavit vítězný tým a vítěznou koalici. To mi připadá,“ řekl Sikorski, „jako demokratičtější postup. A je opravdu škoda, že Velká Británie nemá zastoupení ve vládnoucí evropské straně. (…) Je pravidlo demokracie, že vítězné straně připadá nejvyšší post.“

Izolace, díky které může Cameron tlačit na další členské státy Evropské unie při mezivládních jednáních, ho poškozuje, když dochází k větší integraci. Je to podobné, jako když evropskou politiku České republiky řídila ODS. I jí s výjimkou Cameronovy Konzervativní strany zcela chyběli partneři, se kterými by v Evropě mohla o cokoli usilovat.

Nyní, když jde o personální nominaci, a ne o libovolné legislativní rozhodnutí, je tato slabost vidět výrazně. David Cameron nemá a Petr Fiala by neměl v Evropě o jménu budoucího předsedy Evropské komise s kým vyjednávat. Ne kvůli tomu, že by Evropská unie byla nedemokratická. Ale proto, že se kvůli svým krajním postojům nevejdou do běžného evropského politického salónu.

Na místě je tu ocenit českého premiéra Bohuslava Sobotku. Ten Junckera na místo předsedy Evropské komise podpořil, a to po společném jednání se sociálně demokratickými premiéry Itálie, Rumunska, Slovenska, Malty, Rakouska a Belgie, dánskou premiérkou, francouzským prezidentem Hollandem a spolkovým vicekancléřem Sigmarem Gabrielem.

Na první pohled se sice může zdát, že sociální demokraté zrazují svůj program výměnou za jiné vysoké funkce kdesi v Bruselu. Na druhý pohled jde ale o podporu politiky silnější integrace, která je jednoznačně českým národním zájmem. A zároveň potvrzení dřívějšího souhlasu s tím, že předsedu Evropské komise nominuje ta strana, která vyhraje volby do Evropského parlamentu. Sociální demokraté tu tedy konají konsekventně a čitelně.

Včera odpoledne a večer už se Radosław Sikorski zřejmě neusmíval tolik. Polskou vládou něco přes týden otřásá aféra s tajně pořízenými nahrávkami soukromých rozhovorů mezi vysoko postavenými politiky a státními úředníky (viz např. Sova a přátelé  a V Polsku možná budou předčasné volby). Mezi nahrávkami, které polská média zveřejnila v neděli, je i rozhovor mezi Sikorskim a jeho významným stranickým kolegou Jackem Rostowskim.

Oba řeší jednak vnitrostranické nominace. Hovoří ale i o vazbě Polska ke Spojeným státům. Podle Sikorského je škodlivá, „protože dává Polsku falešný pocit bezpečí“. Protože „se dostaneme do konfliktu s Němci, s Rusy a budeme si myslet, že je všechno super, protože jsme vyšli vstříc Američanům“.

Rozhořčení jistě může budit, když ministr zahraničí řekne o své stranické kolegyni, že jde o starou komoušku. Jenže vulgárně hovořili čelní politici i na předchozích nahrávkách. A Sikorskému nejde vytknout, že by v soukromí prezentoval jiný politický postoj než na veřejnosti.

„Nemyslím,“ řekl k tomu varšavské Gazetě Wyborcze exministr zahraničí v sociálně demokratické vládě Leszka Millera Adam D. Rotfeld, „že by slova ministra Sikorského měla vliv na vnímání Polska ve světě. Náměstkyně ministra zahraničí USA řekla několik ošklivých slov o Evropské unii a byla to několikadenní senzace.“

„V jeho pochybách,“ dodal pak ještě, „pokud jde o spojenectví s USA, nevidím nic nového, protože obdobně formulované myšlenky šéf MZV vyjadřoval v té době [vzniku nahrávek, pozn. aut.] při různých příležitostech. A navíc politici z Evropské unie si nyní mohou být jistí, že to byly názory opravdové, a ne konjunkturální.“

Sikorski se tak sice minulý týden zařadil mezi politiky, kteří Donalda Tuska coby svého premiéra a stranického předsedu nepotěšili. Jeho politickou kariéru zveřejněné nahrávky ale významně nepoškodí. A jeho snaze získat post šéfa evropské diplomacie možná i pomohou.

Z celé odposlechové aféry je pak zatím nejpřípadnější věta ministra vnitra Bartłomieje Sienkiewicze: „Polský stát existuje jenom teoreticky.“ Číst ji musíme při vědomí toho, že naši severní sousedé na jedné straně výrazně ovlivňují politiku Evropské unie. A na druhé straně nejsou ani po týdnu schopni zjistit, kdo řadu měsíců odposlouchával jejich čelné politiky a úředníky, ministry vnitra a zahraničí nevyjímaje.