V zápalu předvolebního boje před volbami do Evropského parlamentu se rozhořel spor o nominaci na budoucího zástupce z České republiky v Evropské komisi. Tento spor je posilován faktem, že dle předvolebních průzkumů i všeobecného očekávání bude vítězem letošních eurovoleb jedna ze stran vládní koalice. Oba subjekty tedy mají šanci skrze vládní přítomnost ovlivnit nominaci a prosadit tak svého kandidáta.

Na tomto sporu je však pozoruhodné především to, že se jednotlivé strany ani nesnaží své nominace zdůvodnit jinak než skrze poukazování na osobnostní kvality jednotlivých zmiňovaných adeptů. Politická kritéria výběru jsou v těchto návrzích zcela opomíjena a už vůbec nezaznívá úvaha, jaká je vlastně role člena Evropské komise, na jakém principu tento vrcholný orgán EU funguje a jaká hlediska by tudíž měla být ve hře i při personálním obsazování jednotlivých míst v něm.

Volby druhého řádu a úřednická exekutiva

Volby do Evropského parlamentu se tradičně nejen v ČR netěší příliš velkému zájmu voličů. Vzhledem k nízké volební účasti a omezeným dopadům jejich výsledků na vnitrostátní politické procesy jsou nahlíženy jako tzv. volby druhého řádu. Tato skutečnost znamená, že výstup evropských voleb má minimální dosah i směrem k funkcionálním a vývojovým charakteristikám příslušných národních stranických systémů.

Jednoduše řečeno, v evropských volbách může teoreticky výrazně bodovat i ten politický subjekt, kterého na úrovni členského státu nutno považovat za stranicko-systémového outsidera. S tím je též spojena skutečnost, že výsledek voleb není v principu nijak zásadní nejen pro předpoklady dalšího vývoje domácí politiky, ale též i pro vládu, v jejíž kompetenci je nominovat zástupce příslušného členského státu do exekutivního orgánu EU, Evropské komise.

Kdybychom ve stručnosti nahlédli na dosavadní desetiletou praxi obsazování českého křesla v Evropské komisi, zjistili bychom, že ani v jednom případě nebyly výsledky voleb do EP co do stranické příslušnosti kandidáta respektovány.

V roce 2004 byl do první Barossovy komise vládou zvolen bývalý premiér Vladimír Špidla, který paradoxně opustil premiérské křeslo a post předsedy své strany poté, co ČSSD v evropských volbách dosáhla na svůj nejhorší volební výsledek od roku 1992 a s osmi procenty hlasů obsadila pouze dva mandáty v Evropském parlamentu.