Jsme ovčané druhé kategorie?
Zuzana BrzobohatáZuzana Brzobohatá vyvrací tři mýty, které panují o tzv. Klausově výjimce. Podle Brzobohaté nastal čas, abychom používali správný slovník a upravili zkreslené obrazy o našich svobodách a právech.
Často v České republice slýchám hlasy občanů hovořící o národních zájmech, o tom, že my europoslanci je v Evropském parlamentu musíme chránit a že právě to dělal Václav Klaus. Kdybychom tuto myšlenku rozvíjeli dále, pak vyjdeme z toho, že prioritou v zájmech občanů ČR jsou jejich práva a svobody. A to čeští občané mají — jako občané Evropské unie — zaručeno v Lisabonské smlouvě. Bez výjimky. Bez výjimky?
To nás právě vede k odhalení mýtů, které se točí kolem tzv. Klausovy výjimky, nebo také české výjimky z Listiny základních práv a svobod.
Mýtus č. 1 — Česká výjimka již pro občany platí
V září 2011 česká vláda podala žádost k Evropské radě, aby pro Českou republiku platila výjimka z Listiny základních práv a svobod. Tato listina je součástí Lisabonské smlouvy, kterou Česká republika ratifikovala v roce 2009. A ratifikovala ji spolu s Listinou práv a svobod. To znamená, že Lisabonská smlouva prošla demokratickým procesem obou komor Parlamentu — jak Poslaneckou sněmovnou, tak Senátem — a nakonec ji podepsal i Václav Klaus. Bez výjimky.
Jen k tomu přiložil podmínku, že výjimka někdy bude platit. To znamená, že Lisabonská smlouva je platná v Evropské unii, funguje bez výjimky pro Českou republiku. Žádost, kterou podala Nečasova vláda, dlouho ležela na stole v Evropské radě a v květnu 2012 Evropský parlament podal negativní stanovisko Radě s doporučením, aby tuto žádost vůbec neprojednávala. Takže ještě jednou: Klausova výjimka České republice nikdy neplatila a neplatí.
Mýtus č. 2 — Dojde k prolomení Benešových dekretů
Viz mýtus č. 1 — Lisabonská smlouva včetně Listiny základních práv a svobod v České republice platí již tři roky. A za tu dobu se nestalo absolutně nic. Z Německa nepřišla ani jedna jediná žádost o vrácení majetku a kromě populistických výkřiků v Sudetendeutsche Landsmannschaft se v Německu tímto pseudoproblémem nikdo nezabývá. Ani v médiích, ani v politice a nebaví se o tom ani lidé. Tím se ukazuje, že veškeré obavy pana prezidenta Klause ohledně prolomení Benešových dekretů byly liché.
Mýtus č. 3 — Výjimka byla vyjednána demokratickým způsobem a proto by měla platit
Není to pravda, protože žádný demokratický postup neproběhl. Na rozdíl od Polska a Velké Británie, které si své výjimku vyjednaly demokratickým způsobem a schválily je jejich národní parlamenty, výjimka by tímto procesem v České republice nikdy neprošla. Protože kdyby i Evropská rada výjimku schválila, měla by výjimka zas projít ratifikačním procesem Parlamentem České republiky.
Už v době podání žádosti Senát Parlamentu České republiky avizoval, že by výjimku neschválil. To znamená, že by výjimka Parlamentem České republiky nikdy neprošla a neměla by demokratickou legitimitu.
Celkově lze říci, že výjimka byla a je nesmyslným výmyslem Václava Klause. Je naprosto logické, že současná sociálně-demokratická vláda žádost o výjimku v Radě (kde je zaparkována již tři roky) konečně stáhne.
PROTOKOL O UPLATŇOVÁNÍ LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV EVROPSKÉ UNIE V ČESKÉ REPUBLICE
Hlavy států a předsedové vlád 27 členských států Evropské unie, berouce na vědomí přání České republiky, s ohledem na závěry Evropské rady, se dohodli na tomto protokolu:
Článek 1
Protokol č. 30 o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v Polsku a ve Spojeném království se použije na Českou republiku.
Článek 2
Název, preambule a normativní část protokolu č. 30 se pozměňují tak, aby se vztahovaly na Českou republiku stejným způsobem, jakým se vztahují na Polsko a na Spojené království.
Článek 3
Tento protokol se připojuje ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie.
A onen odkazovaný protokol zní takto:
PROTOKOL O UPLATŇOVÁNÍ LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV EVROPSKÉ UNIE V POLSKU A VE SPOJENÉM KRÁLOVSTVÍ
VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY,
VZHLEDEM K TOMU, že v článku 6 Smlouvy o Evropské unii Unie uznává práva, svobody a zásady vyhlášené v Listině základních práv Evropské unie,
VZHLEDEM K TOMU, že Listina musí být uplatňována přísně v souladu s uvedeným článkem 6 a hlavou VII Listiny,
VZHLEDEM K TOMU, že podle uvedeného článku 6 musí být Listina uplatňována a vykládána soudy Polska a Spojeného království přísně v souladu s vysvětleními uvedenými ve zmíněném článku,
VZHLEDEM K TOMU, že Listina obsahuje práva i zásady,
VZHLEDEM K TOMU, že Listina obsahuje ustanovení občanské a politické povahy i ustanovení povahy hospodářské a sociální,
VZHLEDEM K TOMU, že Listina potvrzuje práva, svobody a zásady uznávané Unií a tato práva zviditelňuje, avšak netvoří nová práva nebo nové zásady,
PŘIPOMÍNAJÍCE závazky Polska a Spojeného království podle Smlouvy o Evropské unii, Smlouvy o fungování Evropské unie a podle práva Unie obecně,
BEROUCE NA VĚDOMÍ přání Polska a Spojeného království vyjasnit některé aspekty uplatňování Listiny,
PŘEJÍCE SI proto vyjasnit uplatňování Listiny ve vztahu k právním předpisům a správním postupům Polska a Spojeného království a její soudní vymahatelnosti v Polsku a ve Spojeném království,
POTVRZUJÍCE, že odkazy uvedené v tomto protokolu na fungování určitého ustanovení Listiny se v žádném případě nedotýkají fungování jiných ustanovení Listiny,
POTVRZUJÍCE, že tento protokol se nedotýká uplatňování Listiny na ostatní členské státy,
POTVRZUJÍCE, že tento protokol se nedotýká ostatních závazků Polska a Spojeného království podle Smlouvy o Evropské unii, Smlouvy o fungování Evropské unie a podle práva Unie obecně,
SE DOHODLY na následujících ustanoveních, která se připojují ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie:
Článek 1
1. Listina nerozšiřuje možnost Soudního dvora Evropské unie ani jakéhokoliv soudu Polska či Spojeného království shledat, že právní a správní předpisy, zvyklosti nebo postupy Polska či Spojeného království nejsou v souladu se základními právy, svobodami nebo zásadami, které Listina potvrzuje.
2. Zejména, a aby se předešlo jakékoliv pochybnosti, nic v hlavě IV Listiny nezakládá soudně vymahatelná práva platná v Polsku či ve Spojeném království, pokud tato práva nejsou stanovena ve vnitrostátním právu Polska či Spojeného království.
Článek 2
Tam, kde ustanovení Listiny odkazuje na vnitrostátní právní předpisy a zvyklosti, vztahuje se toto ustanovení na Polsko či Spojené království pouze v tom rozsahu, v jakém jsou práva nebo zásady v dotyčném ustanovení obsažené uznávány v právních předpisech nebo zvyklostech Polska či Spojeného království.
P.S. Omlouvám se za dlouhý vložený text, ale odkazy se ukázaly být nespolehlivé