Evropská občanská iniciativa (EOI) je nástroj, jímž EU odpovídá na kritiku deficitu demokracie. Převedeno do srozumitelného jazyka je to reakce na setrvalý pocit, že o konkrétních problémech, Evropě společných, ale týkajících se života jednotlivých zemí a jejich obyvatel, se jedná na vzdáleném místě mezi politickými představiteli, kteří konkrétní problematiku neznají osobně, a jsou více zaměstnáni výkonem své funkce než řešením konkrétních problémů občanů.

Lisabonská smlouva (článek 11.4, SEU) poskytuje občanům EU možnost převzít iniciativu a vyzvat Evropskou komisi, aby předložila návrh určitého právního aktu. Téma občanské iniciativy musí spadat do některé z oblastí, ve kterých má Evropská komise pravomoc právní akty navrhovat, například do oblasti ochrany životního prostředí, zemědělství, veřejného zdraví, vzdělání, dopravy, zaměstnanosti.

Evropský parlament a Rada EU zaregistrovaly Evropskou občanskou iniciativu v roce 2011, v členských státech vstoupil tento institut přímé demokracie v platnost 1. dubna 2012. Evropská občanská iniciativa je tedy na světě dva roky. V jejím prosazení se mezi českými europoslanci významně angažovala a dále se jí zabývá Olga Sehnalová z ČSSD.

Jak přimět Evropskou komisi k činu

Aby byla konkrétní EOI přijata k projednání v Evropské komisi, musí ji podporovat minimálně jeden milion občanů z nejméně sedmi členských států EU. Před započetím sběru prohlášení o podpoře je třeba občanskou iniciativu zaregistrovat u Evropské komise. K tomu je potřeba: ustavit výbor občanů a jmenovat kontaktní osoby.

Členové výboru musí být občané EU ve věku, který je opravňuje hlasovat ve volbách do EU. EOI mohou navrhovat pouze jednotlivci, výslovně to nesmějí být organizace — ty ji však mohou podporovat a propagovat.

Iniciativa nesmí být v rozporu s hodnotami EU, nesmí být diskriminační, nesmí obracet zájmy jedné skupiny proti ostatním a samozřejmě je zbytečné organizovat iniciativu, která by svou působností nespadala do rámce pravomocí Evropské komise. Po registraci na internetových stránkách Evropské komise má iniciativa jeden rok na sběr podpisů.

Pokud se podaří shromáždit milion podpisů z nejméně sedmi členských států a dodržet klíč poměrného zastoupení jednotlivých států v celkovém počtu podpisů (v České republice je to minimálně 16 500 podpisů, na Slovensku 9750 — počet se odvozuje od počtu obyvatel jednotlivých států), mohou zástupci iniciativy předložit Evropské komisi svou výzvu k formulaci právního aktu.

Nepominutelnou přílohou tohoto závěrečného kroku je i doklad o soukromé i institucionální podpoře a financování iniciativy.

Během tří měsíců od předložení iniciativy se všemi náležitostmi se zástupci Evropské komise sejdou s organizátory k podrobnému projednání jejího obsahu. Iniciátoři mají také možnost veřejného slyšení v Evropském parlamentu. Komise posléze musí povinně uvést, zda v odezvě na iniciativu podnikne nějaké kroky — a jaké konkrétně. Odůvodnění pak zveřejnění na svých internetových stránkách ve všech úředních jazycích EU.

Posledním důležitým bodem celého procesu je fakt, že komise není povinna se podle konkrétní iniciativy zařídit a vypracovat požadovaný právní akt. Pokud se ovšem Komise rozhodne právní akt připravit a Evropský parlament ho schválí, stane se právním předpisem EU.

Nyní je jistě potřeba uvést konkrétní příklady již probíhajících iniciativ dva roky po zrodu této instituce.