Vstup Andreje Babiše do české politiky, a úspěch, jakého dosáhl hned ve svých prvních sněmovních volbách, je možná momentem, který bude zpětně označován za počátek systémové proměny, nesrovnatelné s jakýmkoli uzlovým bodem českého politického vývoje od roku 1992. Doposud české politice dominovaly klasické subjekty založené na programu, nikoli na charismatu či finančním kapitálu jejich lídra.

Babišův Agrofert na svém webu píše, že je tvořen dceřinnými společnostmi, které poskytují pestrou nabídku průmyslových i maloobchodních produktů a služeb napříč segmenty chemie, zemědělství, potravinářství, pozemní techniky, obnovitelných zdrojů a nově i lesnictví, těžby a zpracování dřeva.

Andrej Babiš je ale také vlastníkem akciové společnosti Mafra, tedy vydavatelství například Lidových novin a MF Dnes. Vlastní rovněž Rádio Impuls. Babiš dále zastává pozici ministra financí a místopředsedy vlády. Je také lídrem Hnutí ANO, tedy druhého nejsilnějšího klubu ve Sněmovně. Už pouhý výčet jeho funkcí je definicí střetu zájmů.

Jedním z nejostřejších kritiků Babišova střetu zájmů je místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek. „Jeden z důvodů, proč tu máme korupční prostředí, o němž nikdo nechce slyšet, je fakt, že osoba Andreje Babiše v sobě nespojuje jen ministra financí a vlastníka Agrofertu, ale je také vlastníkem významného mediálního impéria. MF Dnes měla přece velmi silné investigativní oddělení,“ tvrdí jeden z lídrů opozice.

Kalousek má za to, že pokud by MF Dnes či Lidové noviny nepatřily Babišovi, mohli jsme si před volbami přečíst celou řadu kauz z jeho podnikání. „Jak se dostal k Petrimexu, jak se dostal k Lovochemii, jak mu kamarád Gross zařídil, že mohl státu odprodat zpátky ztrátovou Explosii. Ale i tohle všechno jsme si mohli dávno přečíst, protože to novináři vědí. Jenže změnila se situace. Nejen ta politická, ale i situace na mediálním trhu,“ dodává Kalousek s tím, že někteří hlídací psi demokracie museli odejít, jiní ulehli k plným miskám a přestali hlasitě upozorňovat na rizika.

I podle sociologa médií Jaromíra Volka není v krátkodobém horizontu pochyb o tom, že vlastník Mafra a Impulsu těží z potlačování agend, které by jej nepochybně poškozovaly, pokud by daná média nevlastnil. Volek dodává, že předseda hnutí ANO přitom zatím nemusí použít ofenzivní strategii přímé podpory vlastního hnutí. „Systematický nárůst jeho preferencí naznačuje, že zvolená strategie voličům vyhovuje,“ připomíná Volek.

Tři měsíce od vzniku vlády je sice brzo na formulaci autoritativních závěrů stran proměny politického terénu a reakcí či reformulací strategií, jež si postupně osvojují jeho jednotliví aktéři, přesto už nyní můžeme říct, že jedním z vedlejších efektů vstupu Andreje Babiše do politiky bude, že si jednotlivé politické strany postupně osvojí nějaký jasný názor k mediální politice.

„Mediální politika? Co to je? Já si to nějak nedokážu vydefinovat,“ reagoval v polovině 90. let minulého století tehdejší premiér a předseda ODS Václav Klaus na dotaz týkající se mediální politiky jeho vlády. Mediální expert Milan Šmíd po vzniku Nečasovy vlády v roce 2010 připomněl, že s představou o mediální politice státu na tom byly prakticky stejně všechny vlády po roce 1992.

Jejich programová prohlášení obsahovala v lepším případě pouhé obecné proklamace, v tom horším ani to ne. Mediální politika má přitom jasnou a známou definici: jedná se o praxi politických subjektů vedenou cílem ovlivnit fungování systému masových médií tak, aby to odpovídalo jejich představám o funkci masové komunikace ve společnosti.

„Mediální politiku státu si lidé většinou spojují s regulacemi nebo se zákony, kterými se média musí řídit. Tento přístup je charakteristický i pro českou politickou scénu, která si jinak mediální politiku asi nedokáže „vydefinovat“. Mediální politika jako aktivní činitel vytváření a usnadňování komunikačních možností a zvětšování prostoru pro pluralitní celospolečenskou komunikaci je u nás zatím terra incognita,“ zdůraznil tehdy Milan Šmíd.

Celoevropská petice

TOP 09 se v rámci kampaně před Evropskými volbami připojila k petici za svobodná média. Iniciativa vyzývá Evropskou komisi, aby navrhla právní předpis omezující vlastnictví médií spojené s veřejnou funkcí. Opoziční TOP 09 tak reaguje právě na situaci, kdy je jedním z vlastníků českých médií ministr financí a předseda hnutí ANO Andrej Babiš, vůči kterému se Schwarzenbergova strana soustavně vymezuje.

„Řadu zemí v Evropské unii znepokojuje fakt, že na jejich území dochází k propojování mediální a politické moci. V Evropské unii vznikla už v srpnu loňského roku petice volající po právním předpisu, který by chránil pluralitu médií. K iniciativě se nyní připojuje i TOP 09 a hnutí Starostové,“ uvedla strana v polovině dubna.

Její požadavek je obecný a má dvě varianty. Jako minimum si přeje zakomponovat požadavek plurality, zákazu dominantního postavení, nekompatibility politických a mediálních aktivit, jakož i nezávislost regulačních orgánů do již existující směrnice o audiovizuálních mediálních službách. To by se v případě Andreje Babiše týkalo jeho vlastnictví Rádia Impuls.

Obecně pak iniciativa žádá Komisi o navržení zvláštní směrnice, která by harmonizovala národní zákony pro zajištění plurality médií a nezávislost regulačních orgánů, včetně odstranění konfliktů mezi mediální a politickou mocí. „Obávám se však, že tento požadavek je nereálný, neboť narazí na princip subsidiarity,“ zdůrazňuje Šmíd jednu ze zásadních námitek.