Andrej Babiš je poslancem, místopředsedou vlády, ministrem financí, předsedou politické strany ANO. Je rovněž majitelem koncernu Agrofert. A je také vydavatelem několika deníků.

Ten, který se prozatím ještě jmenuje Mladá fronta Dnes, včera věnoval své první tři strany pokusu prokázat, že Bohuslav Sobotka před deseti lety připravil Českou republiku o zhruba šest miliard korun. Důsledně vzato o šest miliard korun připravil Českou republiku Zdeněk Bakala při privatizaci OKD. Leč Bohuslav Sobotka byl tehdy tím, čím je Babiš dnes: ministrem financí a v této úloze transakci — podle Babišova deníku — posvětil. Nyní je Sobotka premiérem a předsedou strany, jež je koaličním partnerem Babišova ANO.

Ve všech zhruba deseti k tématu publikovaných textech je spousta práce, otázka ovšem zní, jak s případnými podklady naloží nezávislé posouzení, a zda je odpovědnost Bohuslava Sobotky natolik nesporná, jak Babišovy noviny dnes tvrdí. V každém případě se jedná o atak, který působí jako důkladně promyšlený a připravený krok, jež bude mít pokračování. Takhle nějak vypadal v Mladé frontě Dnes publikovaný soubor textů, jenž byl počátkem destrukce Věcí veřejných.

Možná se Mladá fronta Dnes k tématu už nikdy znovu nevrátí. Možná si Zdeněk Bakala vezme k srdci populární slogan polistopadové mocenské elity „co bylo ukradeno, musí být vráceno“, a kdyby už nic jiného, daruje byty, za něž podle všeho nezaplatil ani haléř, lidem, kteří v nich bydlí. Pravděpodobnější ale je, že Zdeněk Bakala nevrátí nic, a dál se na nás bude šklebit svým vypečeným úsměvem vydavatele, podnikatele a mecenáše. Je to zhruba tak pravděpodobné jako možnost, že v Mladé frontě Dnes budou vycházet další texty o tom, jak Bohuslav Sobotka připravil Českou republiku o šest miliard korun.

Lze si snadno představit, jak znovu a znovu budou další a další okolnosti poukazovat na to, že Bohuslav Sobotka o pochybné transakci musel vědět. Možná se objeví i nějaký „nový svědek“.

V mezičase se na Sobotku bude stupňovat tlak, aby vyvodil politickou odpovědnost, ať už to znamená cokoli. Fakt, že text, který rozsáhlé materiály MF Dnes sumarizoval v její internetové sestře idnes.cz, sdíleli s gustem v sociálních sítích mnozí ze Sobotkových vnitrostranických statutárních „přátel“, jejichž pokus o převrat krátce po volbách odrazil, je předzvěstí nástupu, který lze předpokládat.

Pokud si věc začne žít takovýmto vlastní životem, stane-li se osou politických debat v nadcházejícím období, rozhoří-li se oheň, k jehož síle postupně budou přispívat i reakce na reakce, v kruhu se točící spekulace, situace premiéra se může nakonec stát obtížně udržitelnou: a to takřka bez ohledu na faktickou podstatu celé záležitosti. Manévrovací prostor Bohuslava Sobotky se může překvapivě rychle ukázat jako velmi úzký.

Jako kolorit masivního souboru materiálů v Mladé frontě Dnes lze brát o den dříve publikovaný pronikavý komentář Josefa Kopeckého v idnes.cz, který upozorňuje na vznik zájmové aliance mezi Milošem Zemanem a Andrejem Babišem. Kdyby Zeman mohl, Sobotku by premiérem nikdy nejmenoval. A kdyby mohl Babiš, do koalice se Sobotkou by raději nevstoupil. A pak jsou tu samozřejmě zástupy vnitrostranických protivníků, kteří prahnou po odvetě.

Může se stát, že Babiš vyvolá nové volby, do nichž bude nastupovat v mnohem lepším postavení, neboť sociální demokracie by byla zatížena puncem strany, která se nejprve půl roku hádala a pak zapříčinila pád vlády. Může se stát, že se vláda bude rekonstruovat již pod Babišovým vedením: ANO, a nikoli ČSSD, je již dnes osou vlády, neboť jeho manévrovací prostor ve Sněmovně je mnohem širší. Minimálním výsledkem započaté akce zřejmě bude, že při zachování současné konstelace Bohuslav Sobotka podstatně oslabí.

Nevíme a nechceme spekulovat o tom, co přesně se před deseti lety při privatizaci OKD stalo. Stěžejní problém celé situace dnes ale spočívá v hrubé disproporci mezi komunikačními kanály, jimiž disponuje Andrej Babiš a jimiž disponuje ČSSD.

Je možné, že i kdyby nebyl vydavatelem Mladé fronty Dnes Andrej Babiš, materiály včera opublikované o Bohuslavu Sobotkovi by vypadaly totožně. Ani to by vzhledem k úrovni zdejší mediální a politické kultury sice nezaručovalo, že se jejich zveřejnění neděje v něčím partikulárním zájmu, ale pozice MF Dnes by byla podstatně výhodnější.

Takto je paradoxně jednou z nejsilnějších Sobotkových zbraní v danou chvíli tvrzení, že se vše děje v Babišově zájmu a na jeho zakázku. I kdyby to tisíckrát nebyla pravda, Babišovi se takové podezření bude velmi těžko vyvracet.

Na okraj poznamenejme, že Zdeněk Bakala by teď mohl nechat některé novináře ve svém vydavatelském domě důkladně prozkoumat způsoby, jimiž vznikalo impérium jménem Agrofert. Tak by z prostředků, k nimž přišel na jejich úkor, měli konečně aspoň trochu užitek též obyvatelé bytů OKD. I když, kdo ví, možná se dokáží radovat i z úspěchů Bakalovy cyklistické stáje.

Co je ovšem zcela nesporné: Andreje Babiše nelze pokládat za demokratického politika. Překáží tomu skutečnost, že vůbec nechápe koncepci „střetu zájmů“. To, čeho je učebnicovým příkladem v každém smysluplném výkladu daného termínu, on sám zjevně bere jako „soulad zájmů“: působí, jako by byl přesvědčen o tom, že koná dobro a že k tomu potřebuje vlastnit české zemědělství, půl médií a čtvrt parlamentu.

Možná na nás své dobráctví jen umně hraje, a kdo chce, může věřit tomu, že opravdu je takovým zemitým dobračiskem, které přišlo ke svému jmění konáním samých dobrých skutků, mezi nimiž se rozhodně nikdy nevyskytlo nic, co by byť jen velmi vzdáleně připomínalo něco tak opovrženíhodného, jako byla privatizace OKD.

Buď jak buď demokracie takhle fungovat nemůže. Současný útok na Sobotku je toho názorným příkladem. Taková kumulace ekonomické, politické a mediální moci vždy bude nastolovat otázku, zda ji její vlastník nezneužívá k vlastnímu prospěchu a zda sama takováto kumulace neohrožuje demokracii mnohem podstatněji než jakýkoli dílčí nešvar, na nějž mohou jeho média poukázat.

Možná se vstupem do koalice s Andrejem Babišem ČSSD opravdu dopustila chyby, možná je jeho strana svou populistickou podstatou a bezprecedentní kumulací mediální, politické a ekonomické moci největší současnou hrozbou české demokracie, možná měla pravdu europoslankyně Grässelová, když řekla, že by se měl svého podnikání vzdát. Ba dokonce měl možná pravdu Andrej Babiš, když Sobotkovi na totožný argument opáčil, že by si — pokud se mu to nelíbí — měl najít nového koaličního partnera.

Faktem je, že koalice ČSSD a TOP 09 tolerovaná komunisty by se dnes už Miroslavu Kalouskovi vůbec nemusela jevit jako špatný nápad: vystupuje jako člověk, který právě Babiše, a nikoli KSČM pokládá za hlavní současnou hrozbu české demokracie. Programově by taková koalice více vpravo, nežli je současná vláda, být už zřejmě nemohla.

Ale hlavně by měla volné ruce k systémovému řešení kumulace médií v rukou oligarchů, z čehož se postupně stává jeden z klíčových problémů české demokracie. Pokud se máme například někdy dopracovat k tomu, že vráceno by mělo být i to, co bylo ukradeno až po roce 1989, případně k jiným podstatným systémovým otázkám, je nutné, abychom disponovali médii, v nichž o tom bude možno svobodně debatovat.