Koupí si nás všechny?
Lukáš JelínekNení normální, když jeden muž zároveň stoupá v mediálním byznysu a zároveň v politice. Expandovat najednou v obou oborech je mimořádně náročné, ale také neetické. Jde o dvě podpírající se berličky.
Předpokládejme na chvíli, že motivy, které vedou Andreje Babiše k veřejnému angažmá, jsou jen ty nejlepší, a že jde o ztělesnění poctivosti, ba filantropie. Nejde mu o pokrytí dluhů, výhody pro své firmy, ani prvoplánově o moc. Jenom chce, aby zde bylo jednak čisté, vstřícné podnikatelské prostředí, jednak prosperující ekonomika, která se podepíše na solidní životní úrovni nás všech.
Takto osvícený politik by jistě věděl, co je myšleno střetem zájmů a jak spolu souvisí politika a média. Byl by zdrženlivý, pokorný, schválně by nezavdával důvody k otázkám, jestli mu nejde jen o budování soukromého vesmíru.
Jenže Babišovi střet zájmů nic neříká. Tvrdí, že voliči přece věděli, že hlasují pro podnikatele v široké škále oborů. Dohlížet na něj budou sdělovací prostředky i ostatní politici.
Zvažovaný vicepremiér pro ekonomiku a ministr financí ani nenaznačil, že by střet zájmů aspoň připomněl, když se ve vládě či v Parlamentu budou probírat normy ovlivňující jeho byznys. Možná by mu to mohl vysvětlit aspoň David Ondráčka z Transparency International, kterého by (nejen) Babiš rád viděl v křesle ministra vnitra.
Jiný typ školení by mohl podstoupit v mediální sféře. Andrej Babiš i další špičky ANO nevidí nic divného na skupování médií. První místopředsedkyně hnutí Věra Jourová se svěřila: „Já jsem ho mnohokrát slyšela říkat, že je to pro něj jen byznys. Že chce, aby mu ty noviny vydělávaly, a že si je dobře vědom toho, že z nich nemůže dělat politickou agitku, protože by lidé přestali ty noviny číst. Prostě mu věřím.“
Mít ve straně člověka, který vlastní dvoje velké noviny, je podle Jourové „spíše nevýhoda“: „Neustále budeme podezíráni z toho, že nějakým způsobem ovlivňujeme veřejné mínění, i když to Andrej Babiš nedělá a dělat nebude.“
A jak svůj krok interpretuje sám Babiš? Koupit vydavatelství MAFRA prý byla příležitost, „aby se tu nevyhazovali novináři jen proto, že chtějí psát něco, co se nelíbí jejich šéfům. A byla to příležitost, abychom tu konečně měli jeden nestranný deník, kde budou nejlepší novináři, kteří budou psát pravdu a nebudou psát ve prospěch politiků.“
MAFRA je podle něj „v dezolátním stavu a Lidové noviny jsou personálně vytunelované.“ Cítí za tím „síly, které trvale rozkrádají tuto zemi, to jsou konkrétní lidé a konkrétní kmotři, kterým nahrávají někteří spřátelení novináři — třeba v Lidových novinách většina redaktorů pracovala pro ODS.“
A věci se mění pomalu: „V mých novinách o mně stále píšou negativně a autocenzura nefunguje, jsou vůči mně stále velmi kritičtí, až někdy neobjektivně. Třeba před volbami bylo 85 procent článků v LN negativních. A když se o mně nepsalo pozitivně před volbami, tak se nebude o mně psát ani v budoucnosti.“
Zatím si oba deníky zakládají na názorové svobodě. Do čela MF DNES se postavila Sabina Slonková s Jiřím Kubíkem, Lidové noviny povede István Léko, vše jména hodná respektu. Jiná jména ale odešla — z Lidovek například Tomáš Němeček, z MF DNES zase investigativec Jaroslav Kmenta, který o Babišovi mluví jako o kmotrovi a oligarchovi.
Kdyby ale Babiš chtěl noviny poslušné a loajální, bude mít v ruce páky, jak toho docílit. Do té doby si může s Mafrou hrát jako kočka s myší. A pro začátek se třeba věnovat inzerci a jejím cenám. Není nezbytně nutné, aby noviny protěžovaly ANO či Agrofert, stačí aby byly paralyzovány apriorní autocenzurou.
Minulý týden jsme se dozvěděli, že skupina Agrofert koupí společnost Londa, která mj. provozuje Rádio Impuls, nejposlouchanější rozhlasovou stanici v ČR. Patří jí již také například deník Metro, televize Óčko a spekuluje se též o Babišově vztahu k TV Barrandov.
Ne, není to normální, když jeden muž zároveň stoupá v mediálním byznysu a zároveň v politice. Expandovat najednou v obou oborech je mimořádně náročné, ale také neetické. Jde o dvě podpírající se berličky. Už jen zbývá dobýt Zlatého slavíka.
Potrvá léta, zhruba do odchodu ANO z politiky, než budeme vědět, zda vydavateli Babišovi věřit, či nikoli. Do té doby si můžeme opakovat, že není důležitá národnost majitelů médií, ale jejich záměry. Hustá mlha se pak rozprostírá tam, kde tatáž osoba hýbe hospodářstvím i politikou a navrch ještě živí smečku hlídacích psů.
Impériu jednoho muže mohou nastavovat zrcadlo už jen média veřejné služby. Minulá koalice ovšem trestuhodně oscilovala mezi jejich zestátněním a privatizací, přičemž první krok by vedl k druhému. Nyní bude muset být na pozoru ČSSD. Dojde jí význam institucionální kritiky a svobodného polemického prostoru? Hrozí ale také, že než pochopí Babišovy z byznysu nacvičené fígle, koupí si nás miliardář všechny.