Andrej Babiš a jeho domobrana
Jaroslav BicanAndrej Babiš nešel do politiky, aby se se sociálními demokraty podílel na vládě, ale aby se před nimi ubránil. ČSSD nesmí ztratit ze zřetele, že před nimi nestojí politický partner se stejným cílem, ale někdo, jehož primární motivací je bránit to, co vytvořil.
Když před dvěma lety Andrej Babiš odstartoval politickou dráhu zveřejněním Výzvy ANO 2011, uvedl v ní, že pokud se hnutí podaří nejpozději do dvou let „zaplnit Václavské náměstí“ a představit na něm konkrétní vizi budoucnosti České republiky a konkrétní osobnosti, které tento stát změní ve prospěch nás všech, může se toto hnutí transformovat v politickou stranu a prosadit se v parlamentních volbách 2014.
Uplynuly dva roky, hnutí sice Václavák nezaplnilo, ale stačilo málo a vyhrálo volby. ANO 2011 se tedy prosadilo a to ještě dříve, než Andrej Babiš plánoval. Z toho plyne, že pokud tento podnikatel a nově zvolený poslanec něco říká, rozhodně nemluví jen tak do větru. Pokud tedy v rámci své politické taktiky zrovna neblafuje.
Berme to tak, že Babišův nedávný volební úspěch nebyla žádná náhoda nebo shoda okolností, ale jednalo se o výsledek promyšlené strategie a dlouhodobého úsilí. Stejně jako Andrej Babiš systematicky pracuje na budování svého impéria a postupně do něho přikupuje další a další podniky, počíná si i v politice.
Má to svoji logiku. Andrej Babiš je na takový styl práce zvyklý. Ve světě byznysu je běžné, že na začátku všeho je záměr, následuje podrobný plán a strategie, jak ho dosáhnout a až poté přichází na řadu jeho uskutečnění. V míře a úspěšnosti, jakou Andrej Babiš toto aplikuje, je nakonec opravdu v české politice novým úkazem. Podnik, který dokázal vybudovat, dokládá, že v plnění svých cílů je mistr nad mistry.
Naopak tradiční dělnická soc. dem. strana už dávno nemusí být tím razičem ve prospěch postupného směřování k sociálně spravedlivější společnosti. Nejsme v západní Evropě po 2. světové válce. Nutno podotknout, že nejúspěšnější v tomto budování byly finlandizované státy, nikoli hlavní jádro anglo-amerického Západu. Velkým úskalím pro současnou soc.dem. by bylo vládnutí s 35% hlasů a podporou KSČM. Vnitřní lobbystické, klientelistické a někdy i mafiánské síly uvnitř ČSSD by neměly hranice. Takto je alespoň naděje a z tendence k rovnováze se již zrodilo mnoho úspěšných modelů, včetně poválečného sociálního státu.
Strana miliardáře tu není na zavádění skutečné demokratické plurality, ta je tu hlavně proto, aby tato pluralita zmizela v podnikatelském sektoru. Navenek demokratický Babiš totiž při svém podnikání, díky různě získanému majetku, nekompromisně drtí všechny, kteří se v jeho oborech prosazují. Mám známé, kteří jsou přímo jeho Agrofertem ohroženi a není to určitě demokratický postup. Není to žádná forma - dám levnější a kvalitnější zboží, či služby a díky tomu porazím konkurenci. Zlatý voči! Babiš to dělá formou nátlaku, zakazuje různými formami svým zákazníkům s někým jiným obchodovat. Zakazuje, přes různé instituce, například chovatelům drůbeže, aby si sami vyráběli krmivo. Je vrcholem naivity, že mu vadí jen korupční prostředí! Jednak mu vadí jen korupce druhých, ale hlavně mu vadí konkurence. A je zřejmé, že k jejímu poražení použije bez skrupulí cokoliv Taková "progrese" určitě neobnoví rozpadlou strukturu státu!
Autor velmi správně popisuje rizika spojení ČSSD s Babišem. Jeho článkem by se měli zabývat všichni členové a příznivci ČSSD. Teď hned, než bude pozdě.