Když před dvěma lety Andrej Babiš odstartoval politickou dráhu zveřejněním Výzvy ANO 2011, uvedl v ní, že pokud se hnutí podaří nejpozději do dvou let „zaplnit Václavské náměstí“ a představit na něm konkrétní vizi budoucnosti České republiky a konkrétní osobnosti, které tento stát změní ve prospěch nás všech, může se toto hnutí transformovat v politickou stranu a prosadit se v parlamentních volbách 2014.

Uplynuly dva roky, hnutí sice Václavák nezaplnilo, ale stačilo málo a vyhrálo volby. ANO 2011 se tedy prosadilo a to ještě dříve, než Andrej Babiš plánoval. Z toho plyne, že pokud tento podnikatel a nově zvolený poslanec něco říká, rozhodně nemluví jen tak do větru. Pokud tedy v rámci své politické taktiky zrovna neblafuje.

Berme to tak, že Babišův nedávný volební úspěch nebyla žádná náhoda nebo shoda okolností, ale jednalo se o výsledek promyšlené strategie a dlouhodobého úsilí. Stejně jako Andrej Babiš systematicky pracuje na budování svého impéria a postupně do něho přikupuje další a další podniky, počíná si i v politice.

Má to svoji logiku. Andrej Babiš je na takový styl práce zvyklý. Ve světě byznysu je běžné, že na začátku všeho je záměr, následuje podrobný plán a strategie, jak ho dosáhnout a až poté přichází na řadu jeho uskutečnění. V míře a úspěšnosti, jakou Andrej Babiš toto aplikuje, je nakonec opravdu v české politice novým úkazem. Podnik, který dokázal vybudovat, dokládá, že v plnění svých cílů je mistr nad mistry.

Máme tady člověka s obrovskou schopností plnit své podnikatelské záměry. Někoho, kdo má pozoruhodnou zkušenost s vytvářením strategií, jak dosáhnout svých cílů, navíc s obrovským kapitálem, který k tomu může použít, což také v rozsáhlé míře dělá. Jaký je ale jeho hlavní záměr, se kterým do politiky vstoupil?

V prohlášení k výročí jednoho roku od zveřejnění Výzvy ANO 2011 to popsal více než jasně: „Na rozdíl od některých našich politiků mám ale to hlavní: odpovědnost. Odpovědnost za bezmála 30 tisíc lidí, které naše firmy zaměstnávají, za to, co s nimi bude, až otěže vládnutí přeberou „mluvící hlavy“, jež nikdy nepracovaly. Tito harcovníci socialistických stranických sekretariátů spolu s komunisty ještě prohloubí propast mezi zaměstnavateli a zaměstnanými a postaví je proti sobě. Slušní podnikatelé, kteří zde ještě platí daně, zmizí v přívětivějších zeměpisných šířkách. Věřím, že má motivace je zřejmá a pochopitelná - jde o sebeobranu a já jen doufám, že se tato sebeobrana brzy nezmění až v domobranu. Chci bránit to, co jsem vytvořil. Obávám se totiž, že dokážu domyslet, kam až situace, kterou nám politici přichystali, může dospět.“

Politici z různých stran a především sociální demokraté, kteří s Andrej Babišem plánují spolupracovat, by to měli vzít na vědomí. Tento podnikatel nešel do politiky, aby se s nimi podílel na vládě, ale aby se před nimi ubránil. ČSSD tedy, v kterýkoli moment nesmí ztratit ze zřetele, že před nimi nestojí politický partner, který má stejný cíl jako oni, ale někdo, jehož primární motivací je bránit to, co vytvořil.

To neznamená, že s ním sociální demokraté nemohou jít do vlády, ale ČSSD musí být připravena na to, že jí Andrej Babiš nedá nic zadarmo a že pokud se od něho nechá zatlačit do defenzivy, tak ze svého programu prosadí jen to, co je součástí Babišovy strategie bránit to, co vybudoval. Taková pozice ale pro sociální demokracii může být likvidační.

Pokud výsledkem vlády sociální demokracie bude realizace podnikatelského záměru druhého nejbohatšího muže v České republice, ČSSD tím ztratí zbytek svých voličů i své věrohodnosti.

Smutné na tom je, že už nyní je vidět, že sociální demokracie bude tváří tvář tomuto podnikateli bezmocná. Zatímco je vítězná ČSSD pohlcena svým vnitřním děním a po puči, který zažila, se snaží své vnitřní poměry stabilizovat, ANO 2011 rozjíždí další celorepublikové turné. Říkáte si, na co objíždět regiony, když je po volbách. Andrej Babiš si je zjevně vědom toho, že v České republice je vždycky před volbami. A tak zatímco v sociální demokracii probíhá boj frakcí, ANO se připravuje na další volby.

A proč by ne? Pro realizaci Babišova záměru je zjevně lepší, když bude vládnout buď sám, nebo s partnery, kteří budou výrazně slabší než on, což sociální demokracie, přestože se to tak úplně nemusí zdát, zatím není.

A tak hlavní nebezpečí pro sociální demokracii spočívá v tom, že si rizika, které pro ni Andrej Babiš představuje, začne všímat, až když se proti němu už nepůjde nikterak zajistit. Většina sociálních demokratů se dnes zabývá především sama sebou a ti prozíravější, kteří dohlédnou dále než k 10. listopadu, Babiše vidí naopak jako někoho, kdo sociální demokracii zachránil před dalším pobytem v opozici a začínají věřit v to, že by jeho hnutí mohlo být sociálně citlivou silou.

Vyloučit se to samozřejmě nedá. Důležité ale je, že sociální citlivost v podání miliardáře, jehož prvořadým úkolem je bránit své impérium, a stranou, jejíž cílem by mělo být hájit sociální spravedlnost pro každého, je poněkud odlišná.

Pokud ČSSD nemá v příštích volbách dopadnout jako ODS, musí myslet dlouhodobě a strategicky a hlavně nesmí žít v iluzi, že Andrej Babiš je někdo, s kým je možné dohodnout oboustranně výhodný kompromis. Jak takové vyjednávání může vypadat v praxi předvedl šéf Babišových ekonomických poradců Aleš Michl, když řekl: „Hledání kompromisu s ČSSD bych si představoval tak, že koupíme Janu Mládkovi letenku do Švédska, které snížilo daně firmám, aby viděl, jak to tam funguje.“