Zase se nás někdo snaží houpat či námi manipulovat - vyberme si. Manipulátorů je více, ale v čele pochopitelně sprintuje Miloš Zeman, koleno nekoleno, slivovice neslivovice, opice neopice…

Utajovaná schůzka v Lánech neměla podle Zemana nic společného s pučem uvnitř ČSSD. A pokládá za poněkud komické utajování této schůzky. Buď je tedy Zeman nechytrý (u prezidenta se držím zpátky), nebo se z nás tentýž snaží hlupáky vyrobit. Prezident jako by pohrdal těmi, kteří si ještě neodvykli přemýšlet.

Podle všech účastníků se na schůzce o dalším postupu v ČSSD vůbec nehovořilo. Tvrdí to i Chovanec, kterému se podařilo ze své viny vykroutit slovní ekvilibristikou. Podle mě je to jen další ze lží v řadě (i od Chovance).

Zeman dlouhodobě nemá Sobotku rád a nechtěl jej za premiéra. Hašek chtěl být premiérem i předsedou ČSSD namísto Sobotky. Proběhla schůzka nejvýše postavených představitelů Zemanova křídla v ČSSD s prezidentem v Lánech, vzápětí po ní Hašek, Tejc a Škromach provedli pokus o puč.

Kdyby šlo o schůzku, která neměla s následným děním v ČSSD nic společného, tak by ji její účastníci neutajovali. A už vůbec ne tak urputně, aby jim to stálo za opakované veřejné lhaní. Jaký důvod by k tomu měli?

Mám na mysli skutečný důvod, nikoli ty evidentně smyšlené, kterými nás zásobují v domnění, že alkohol zničil množinu mozkových buněk nám, nikoli snad jejich politickému guru. Jeden tvrdí, že utajovat chtěl Chovanec, druhý že to žádal Zeman, třetí si nepamatuje… Kde soudruzi z NDR udělali chybu?

Všechno ostatní nad řečené jsou podle mého jen krycí manévry, vypouštění dýmu a zastírání skutečnosti. Hašek a spol. šli k Zemanovi na poradu, jak se zbavit Sobotky a dalších kolegů z opačného křídla. Vymysleli spolu se Zemanem velmi špatnou, lajdácky pojatou taktiku, protože si byli sami sebou příliš jisti. Cítili se silnější, než byli, což vede často k aroganci a podceňování druhých.

Sobotka se vzápětí, vůbec poprvé, zachoval jako politická osobnost, která ví, co chce a jak na to. Transformace housenky v motýla neuvěřitelně prudce akcelerovala. Zaplať pánbůh za to. Doufejme, že to alespoň nějakou dobu vydrží.

Předseda ČSSD přitom žádá minimum: nechce pučisty ve vládě, protože jim pochopitelně nemůže věřit, a žádá, aby odešli z vrcholných funkcí v ČSSD. Netlačí na jejich vyloučení ze strany a mlčí o dalších funkcích pučistů, v Parlamentu i v krajských „vládách“.

Jeho postoj je rozumný. Zemanovo — Haškovo křídlo z Parlamentu ani z ČSSD nezmizí, a případná Sobotkova vláda se bez jejich poslaneckých a senátorských hlasů neobejde.

Navíc příliš silná až pomstychtivá gesta mohou vyvolat příliš silný odpor z druhé strany a pokračování sporu jinými prostředky, tedy pletichami a zákulisním politikařením, jak Hašek, Tejc a Škromach již uvykli. Takto je tu přeci jen o trochu větší naděje, že další spory uvnitř sociální demokracie budou propříště probíhat přeci jen více otevřeně a v rámci vnitrostranických diskusí, nikoli utajovaných podrazů.

Puč měl pozitivní i negativní dopady. Jako pozitivní vidím momentální umenšení role čistokrevných technologů moci v sociální demokracii a více prostoru pro modernisty. Pokud se Sobotkovi podaří na sjezdu přibrat do předsednictva další vyznavače moderní evropské levice, mohlo by tuto stranu nakonec opustit hradní křídlo, nikoli on, což se ještě nedávno zdálo být nutností.

Pozitivní je i rána, kterou prezident dostal přes svůj červený nos. Dá se pochybovat, že Zeman přestane zkoušet, nakolik jsou hranice parlamentní demokracie elastické, avšak každá taková vyhraná bitva umenší alespoň na čas jeho velmi přehnané sebevědomí.

Puč měl ovšem i negativní dopad: ČSSD kvůli tomu nezačala (a už pravděpodobně ani pořádně nezačne) seriozně diskutovat o odpovědnosti Bohuslava Sobotky a spol. za mnohem horší výsledek ve volbách, než ČSSD čekala. Samozřejmě, že takovou odpovědnost nesou všichni členové předsednictva a lídři, včetně pučistů, ale to neznamená, že trojice Sobotka, Zaorálek a Chovanec, která de facto vedla předvolební kampaň, je v tom nevinně.

Otevřená diskuse na takové téma je přitom potřebná. Jde samozřejmě o poučení z chyb propříště, ale nejen to. Pro zlepšování politické kultury je důležité i prosazení a ustálení „mechanismu odpovědnosti“. Nemám na mysli jen odstupování z funkcí, pokud se něco opravdu nepovede, i když i to k tomu patří (u Sobotky tentokrát ale ne).

Již sama diskuse o míře odpovědnosti toho kterého předáka sebou nese jistou dávku pokory a nutnost zdůvodňovat druhým své počínání či se obhajovat. A to může aktéry přivést k sebereflexi, tedy i k možnosti uvážlivějšího rozhodování v budoucnu.