Co chybí předvolebním kampaním ČSSD
Adam VotrubaČSSD měla v předvolební kampani prakticky jediné heslo: „Prosadíme dobře fungující stát.“ Po letech vládnutí pravice, kvůli jejímž reformám začal selhávat stát v poskytování svých základních funkcí, nebylo až tak špatné. Bylo to však trochu málo.
Asi není třeba konstatovat, že výsledek voleb do Poslanecké sněmovny a povolební vývoj v ČSSD vzbudil značné rozpaky. Zdá se, že ti komentátoři, kteří během prezidentské volby varovali, že Miloš Zeman může představovat pro sociální demokracii vážné nebezpečí, měli do značné míry pravdu. Osobně mi tenkrát přišly takové obavy přehnané.
Pro levicového voliče nedopadlo volební klání vůbec dobře, byť se zdá, že sociální demokracie má stále reálnou šanci sestavit vládu. Problém je, že Babišovo ANO, o něž se bude muset sociální demokracie v takovém případě opřít, nedovolí zrealizovat stěžejní body jejího programu. Z výroků představitelů Babišovy strany jasně vyplývá, že je pro ně nepřijatelné progresivní zdanění či zvýšení zdanění firem.
Přitom právě progresivní zdanění představuje zásadní krok, od kterého lze očekávat dlouhodobě příznivé důsledky pro fungování ekonomiky. Tímto opatřením bychom se mimoto vrátili k západoevropskému standardu, který Česká republika za vlády ODS opustila. Podíváme-li se na výsledek voleb programovou optikou, pak je možné oprávněně prohlásit, že levice volby opět prohrála.
Z programového hlediska by byla pro sociální demokraty nejlepší společná vláda s komunisty. V jistém okamžiku se z předvolebních průzkumů zdálo, že matematicky bude taková varianta možná. Pro řadu občanů by tato vláda byla pochopitelně nepřijatelná, na druhou stranu by mohla mít své pozitivní důsledky pro řešení problému, který má naše společnost s KSČM. Komunisté kontaminovaní vládnutím by nejspíš ztratili mnohé ze své atraktivity, kromě toho by po jejich případném vládním angažmá už nebylo možné strašit s nimi veřejnost takovým způsobem jako dosud.
Na právě proběhlých volbách je jistě zajímavý velký úspěch hnutí ANO a naopak relativní neúspěch sociální demokracie. Tento neúspěch mnozí komentátoři přičítají rozhádanosti sociální demokracie, která nepůsobí na voliče dobře. Myslím si však, že za srovnání stojí i předvolební kampaň obou stran.
Sociální demokracie se z různých billboardů hlásila prakticky s jediným heslem: „Prosadíme dobře fungující stát.“ Po letech vládnutí pravice, kvůli jejímž reformám začal selhávat stát v poskytování svých základních funkcí, to nebylo až tak špatné heslo. Bylo to však trochu málo. Každý se mohl oprávněně tázat, co vlastně takový fungující stát v podání ČSSD znamená a jak toho chtějí její představitelé dosáhnout.
Přitom jak ideoví inspirátoři Sobotkovců v ČSSD V. Bělohradský a J. Keller, tak B. Sobotka sám se opakovaně proti neoliberalismu vymezovali, a to zcela jasně a důrazně. Ale ne před volbami, na to nebylo dost času toto poměrně složité téma jednoduše rozebrat.
Domnívám se, že má-li dojít konečně k posunu ve směřování naší země, tak ČSSD musí SYSTEMATICKY:
a) vysvětlovat jednoduše voličům základní podstatu škodlivosti neoliberalismu pro uspořádání společnosti (a to tak, že pojem "neoliberalismus" bude nakonec stát vedle pojmu "komunismus" jako jeho stejně škodlivý protikladný extrém), a to i na příkladů zemí, které neoliberalismus ničí (včetně USA - viz např. film dokumentaristy Fergusona "Inside Job")
b) říkat jasně (např. v bodech), které atributy (destrukce funkcí státu, přechod od nerovnosti k nesouměřitelnosti, degresivní daně, např.) jsou spojeny s neoliberalismem a zcela adresně které politické subjekty u nás ho tedy prosazují/akceptují,
c) konečně už jasně říct, že liberalismus (a demokracie) není totéž co neoliberalismus (který má část ideových kořenů shodných s fašismem, např. sociální darwinismus), ale vede naopak k formám totality, takže je dokonce v PROTIKLADU k pojmu liberalismus (ohrožuje tzv. "otevřenou společnost" - viz také článek G. Sorose).
d) pokusit se tato fakta sdělit už studentům středních škol (podkladů je pro to dost, namátkou třeba knihy J. Kellera).
K článku mám ale i jednu výtku a ta se týká mého výše uvedeného bodu c:
autor opět NEVHODNĚ používá pojetí pojmu "liberalismus" jako synonyma pojmu "neoliberalismus". Před tím bych chtěl opakovaně varovat, právě to neustále vede k matení lidí, kteří se pak domnívají, že vymezování se proti neoliberalismu je volání po nesvobodě. Opak je přitom pravdou!
A naopak jiní pak říkají: "jestliže toto (liberalismus/demokracie) vede k současnému stavu, tak potom je lepší "vláda pevné ruky", což je ještě nebezpečnější zmatení.
Je třeba vyjít z definice liberalismu, kterou dle wikipedie (http://cs.wikipedia.org/wiki/Liberalismus) zastávají např. švýcarští liberálové, cituji:
"V některých vyspělých zemích, např. ve Švýcarsku, se prosadila tato definice liberalismu: Svoboda a zodpovědnost – pro každého bez rozdílu. Svoboda a zodpovědnost jak ekonomická, tak politická, tak sociální. Tito liberálové jej považují za jedinou alternativu k tržnímu fundamentalismu, „divokému kapitalismu“ (svoboda bez zodpovědnosti) na straně jedné a k „všeovládajícímu státu“ (zodpovědnost bez svobody) na straně druhé. Nepovažují se za ani pravé, ani levé. Poukazují na to, že svoboda bez zodpovědnosti směřuje k rozpadu společnosti na „mocensko-politické klany“, jejímž zájmům je společnost vydána napospas. Zároveň poukazují na to, že zodpovědnost bez svobody vede k totalitě a k rostoucí byrokracii, jejímž zájmům je společnost nakonec podřízena."
Podrobněji jsem se téma pokoušel rozebrat ve svém dřívějším článku (http://denikreferendum.cz/clanek/13030-svoboda-a-ismy), ale zdá se, že marně :-)
Na poptávku po kompetentním řízení státu odpovídala sociální demokracie v kampani neosobně (sice dobrým heslem o fungujícím státu, ale ten nemohl obstát proti příběhu podnikatele, který se dobře stará o svůj podnik a teď se stejně dobře postará o celý stát), na existenční strach reagovala akcentem na sociální stát ve smyslu záchranné sítě, přičemž většina lidí na rozcestí mezi sociální dávkou a zaměstanáním volí to druhé. Čili "více práce" zvítězilo nad "pomůžeme v nouzi" - zvítězilo ve smylu odchodu části voličů od sociální demokracie k ANO, ač není jasné, jak chce ANO "více práce" dosáhnout.
Zároveň je zřejmé, že dlouhodobé rozkrádání státu bude zvyšovat reálnou poptávku po kompetenci v kombinaci s čestností, prokazované v nějaké osobní historii.
Proč se česká sociální demokracie nevztahuje k dlouhodobě úspěšnému modelu severských zemí, kde po většinu desetiletí vládne také socdem, je záhadou - není-li to tím, že jsou tamní sociální demokracie dost zelené...
Proč se česká soc.dem. nevztahuje k severskému modelu? Je to tím, že jsou tamní soc. dem. dost zelené? (V. Janeček) Já říkám: Není to tím, že je česká soc. dem. i česká levice obecně příliš nacionalistická, aby se stavěla k severským modelům? Proč asi většina voličů ČSSD volila prezidentem Zemana... Zamysleme se nad tím, proč zabírá v kampani obhajoba Benešových dekretů a ne "fungující stát". Máme po sto letech čistý stát, bez Židů, Němců, Rusínů, Maďarů, Slováků, tak proč si neumíme vládnout?