Většinu z té půlhodiny, kterou ve studiu České televize s Hanou Marvanovou a Václavem Moravcem strávil, Andrej Babiš protlachal. Mohl za to bezpochyby i moderátor, který se ptal na ukázkově nepodstatné momenty povolebního dění. A Babišově nekonkrétnosti nechával více méně volný průchod.

Otázky, zda slovní přestřelka ohledně Babišovy lustrace a lidoveckých sponzorů stíží jednání o vládě, jistě mohly ustoupit například Babišovu popisu konkrétního návrhu zákona, kterým se ruší anonymní akcie. A s trochou moderátorského důrazu by Česká televize nemusela ještě v Událostech opakovat, že podle Babiše mají ANO a ČSSD absolutně rozdílné představy o řízení státu, aniž bychom věděli, co tím myslí, a zda nejde o další z řady jeho jednorázových invektiv.

Když Babiš hovořil o daňové politice, ukázal, že v ekonomických otázkách je politikem pravice. Stát je třeba řídit racionálně, tedy jako firmu, a pak bude peněz dost — na vyrovnaný rozpočet, na investice i na důchody.

Stát samozřejmě vybírá daně, aby měl na úhradu svých základních funkcí. A levice s pravicí jistě vedou spor o rozsah těchto funkcí a jejich intenzitu. Levice ovšem vedle toho vybírá daně také proto, aby zajistila rovnoměrnější rozdělení bohatství ve společnosti. Vyššímu zdanění tedy Babiš neujde, ani když zajistí, že na všechny své náklady bude mít efektivněji fungující stát prostředků dostatek.

Během debaty Andrej Babiš řekl, že je překvapený, že jeho kampaň stála přes sto milionů korun. Že ukáže, jak byla jeho kampaň financována, a že podle něj je hnutí ANO na tom ze sněmovních stran nejlépe, pokud jde o transparentnost financování. K tomu připojil obligátní stížnost na neexistenci samostatného zákona o financování politických stran.

Zapomněl dodat, že pokud by zákon o financování politických stran platil tak, jak se o něm hovoří — tedy omezoval by nejvyšší možný příspěvek fyzické osoby a zakazoval by příspěvky právnických osob politickým stranám, pak by jeho hnutí nevybralo téměř nic. Na svém webu zatím totiž deklaruje příjmy 68 milionů korun, z nichž 29,5 milionu vložil Andrej Babiš sám. A 31 milionů dostal jen od prvních osmi největších sponzorů z řad právnických osob.

A kdo pohlídá, zda během svého mandátu nebude Andrej Babiš pracovat v zájmu Synthesie, Lovochemie, Student Agency, Zetoru nebo řady zemědělských firem? Sám se bude jistě hájit, že jeho sponzoři jsou veřejní, takže si každý může ověřit, že se střetu zájmů nedopustí. A k tomu dodá, že to i slibuje. 

Jenže struktura, která by tuto službu pro veřejnost zajistila, neexistuje. A fakt, že předseda ANO je majitelem jednoho z nejvlivnějších novinových vydavatelství v zemi, je jen jednou částí problému.

Financování kampaně ANO, jak je hnutí samo deklaruje, je ve skutečnosti důkazem mnohostranného a fakticky nepřekonatelného střetu zájmů. Již ono zveřejněné financování je dostatečným argumentem, aby se nikdo z ANO nedostal do pozic, ze kterých by mohl ovlivňovat zemědělství, armádu, dopravu, finance a ochranu životního prostředí. A to jde jen o sponzory, jejichž činnost lze odhadnout z jejich názvu.

Jinak řečeno, k znevěrohodnění předsedy ANO není potřeba „zmanipulovaná aféra celým korupčním systémem, který má obavy, že by se Babiš stal ministrem financí“, jak o tom v souvislosti se svou pozitivní lustrací včera hovořil. Zcela postačí uvědomit si, že on sám je personifikací střetu zájmů (podnikatelského, politického a mediálního) a netransparentnosti financování politiky (prostředky soukromých firem, které veřejně nepopsaly své politické cíle).

Že je kandidát na ministra financí překvapen, že cena jeho kampaně překročila sto milionů korun, je v příběhu dnešní české politiky jen úsměvná anekdota. Státní rozpočet pracuje se sumou desetitisíckrát vyšší.