Milý Františku,

když jsme před krátkým časem sledovali u nás spolu s dalšími lidmi vývoj volebních výsledků a probírali jsme se přitom také seznamy nově zvolených poslanců, vedli jsme spolu řeč o morálním profilu některých z nich a o moralizování ve vztahu k osobám v politice.

Myslím, že to je jedno z témat, které povolební situace tvůrčím způsobem rozvíjí. Nemyslím tím událost nejdiskutovanější, tedy utajovanou schůzku členů vedení sociální demokracie s prezidentem a další vývoj okolo ní, nýbrž zdánlivě nenápadný prvek v celkové povolební kompozici, kterým je požadavek na lustrační osvědčení všech osob, které budou navrhovány ke jmenování členy vlády.

Nejprve tedy obecně: Vždy jsem stál za názorem, že nad výsledkem voleb se příliš moralizovat nemá. Kdysi jsem měl o věci silný spor s jednou tehdy velice čerstvou poslankyní Strany zelených. Ve sporu šlo o tehdejšího komunistického poslance Vondrušku, bachaře z věznice v Minkovicích. Ona se rozhořčovala, že takový člověk byl vůbec do Sněmovny zvolen a mínila, že by bylo třeba proti tomu protestovat.

Já jsem ji zjevně dost zaskočil úvahou, že mně zvolení Vondrušky do Sněmovny nevadí. Ne tedy, že bych byl třeba rád, ale jednoduše proto, že jsou věci, které nemohu ovlivnit a musím je respektovat. Já jsem přece Vondrušku nevolil. Ale volili ho jiní a je to jejich svobodná volba, se kterou nic nenadělám. Nad člověkem Vondruškou se mohu rozhořčovat, pohoršovat nebo cokoliv jiného, ale poslancem se stal z vůle voličů a jsme-li demokraté a považovali jsme volby za dostatečně svobodné, máme to respektovat.

Kdybychom totiž připustili, že příznivci jedněch budou své morální rozhořčení proti poslancům jiných skupin obyvatelstva obracet proti sestavě Sněmovny a požadovat třeba změnu jejího složení, dali bychom jim nutně totéž právo vůči poslancům našim, protože volby nejsou hledáním běločisté letky andělů, nýbrž výběrem osob zastupujících skupiny beztak obsažené v populaci. Sněmovna by pak mohla pracovat jen stěží, protože proti mým poslancům by našli dost námitek mnozí jiní. Já respektuji jejich volbu a chci, aby ostatní respektovali a ctili volbu moji.

Umíme si jistě najít krajní situace, v nichž z takového postoje poněkud slevím, ale nepřehánějme, i lidé, vůči nimž dokážu vnitřně najít námitek více než dost, se mohou stát poslanci a já to chci respektovat.