Věta „Všeci ma ojebávajú!“ je podle Babišových známých jeho častou odpovědí na obyčejnou, slušnou otázku, jak se má. Vystihuje tak nejen samotného Babiše a jeho pohled na svět okolo, ale do jisté míry vysvětluje i důvody změny z občanské iniciativy ANO 2011 na Babišův politický projekt ANO. Do dubna tohoto roku, kdy se i marketingově ANO změnilo z čeveno-modro-bílé tváře, marketingově amatérské, na sytě modrou, v kombinaci s bílou a přidalo klíčové heslo kampaně „Bude líp!“, totiž působilo ANO spíše jako občanská iniciativa, sem tam podpořená filantropickým miliardářem, naštvaným na poměry, který zoufale hledá nějakého lídra.

To je ve velkém kontrastu s marketingově agresivní továrnou na moc v čele s nezpochybnitelným „majitelopředsedou“, jak je tomu dnes. Co k tak zásadnímu obratu, tedy vstoupit naplno do politiky a věnovat tomu masivní prostředky, včetně nákupu ekonomicky strádajících médií jinak velmi opatrného a spořivého Babiše opravdu vedlo — zda intuice či jeho dobré kontakty do bezpečnostních složek státu (mimochodem další podobnost s Bártou) — to budiž věcí historie a historiků.

Podle většiny informovaných to byly impulsy tři: údajná korupční nabídka z okolí prezidenta Václava Klause před volbami 2010 ohledně veta zákona o biopalivech (která stála na počátku všech úvah Babiše veřejně vystupovat), pak úspěch Věcí veřejných na straně jedné a odchod většiny jeho kontaktů z klíčových politických pozic na straně druhé (nápad s iniciativou ANO 2011, původně „Občanské fórum boje proti korupci a nekompetentnosti“) a tím posledním pak prostý fakt blížící se Babišovy šedesátky v kombinaci s tím, že se mu v jeho pojetí byznysu v posledních letech moc nedařilo.

Babiš je totiž podle svědectví mnoha lidí z jeho okolí „akviziční typ“: má potěšení skomírající firmy či firmy, jejichž majitelé se dostali do problémů, koupit a krizově řídit tak, aby viděl po nějaké době úspěch. Skutečností je, že v posledních letech (a po odchodu několika klíčových spolupracovníků a manažerů) Babišův „akviziční instinkt“ opakovaně zklamal a nebýt chemické části jeho impéria, především německé chemičky SKW Piesteritz a dotací především z EU, výsledky jeho Agrofertu by nebyly zdaleka tak ke chlubení.

Osobní neuspokojení z dosavadní práce, která je smyslem jeho života, blížící se šedesátka, kdy se Babiš vrhnul na zdravý životní styl a až úzkostlivě dbá o životosprávu a snaží se světu ještě dokázat, že nepatří do starého železa, v kombinaci s výsledky voleb 2010, spustilo v Babišově světě podle svědků dosud nevídanou revoluci. Někteří jeho dobří známí to zhodnotili lakonicky: Zbláznil se. Revoluci, z níž nejsou vůbec nadšení jeho podřízení, ani věřitelé. Jeho Agrofert totiž stojí a padá s Babišem. Jen on je zárukou jeho fungování, jen on zná provázanost jednotlivých firem a hlavně jejich reálný ekonomický stav.

Nejlépe bude tento stav ilustrovat na konkrétním příkladu. Babiš, ještě v roli pouhého mecenáše iniciativy ANO 2011, se rozhodl, že jak pro politickou aktivitu, tak pro jeho podnikání bude dobré koupit celoplošný deník. Ve světě Andreje Babiše jsou média především nástrojem, což nejlépe ilustruje jedno jeho vyjádření z politických začátků, kdy si ještě nedával tolik pozor na pusu: „Gross narozdíl od jiných neuměl asi dobře lhát. Když si vezmete VVčka ty mají rozkrádání státu, podle zveřejněných informací v programu a Bárta je geniální rétor demagog, ale žijeme v době debilizace národa některými politiky a v době mediokracie, kde fungující agentura a média jsou také jenom o byznyse.“ (iDnes.cz, chat s Andrejem Babišem, 20.9. 2011)

Ze všech hledisek mu jeho poradci doporučili usilovat o Deníky Bohemia, vlastněné Neue Passauer Presse, rodinným podnikem z Pasova. Ačkoliv dal Babiš cenu nad neoficiálně diskutovaných 1,3 miliard korun, majitelé odmítli. Babiš na to měl reagovat tak, že na jedné z porad údajně prohlásil: „Já toho zubára zlikvidujem!“, načež rozjel projekt regionálních týdeníků 5+2, které se ukázaly po všech stránkách naprostým propadákem — k velké nelibosti Babiše.