V analýzách nástupu populismu hnutí ANO a Úsvitu přímé demokracie jsem ještě nikde nepostřehl rozebrány všechny způsoby, jakými populisté oslovují voliče a v čem se liší od zavedených stran. Zavedené strany popisují a zdůvodňují svůj zavedený program, a zápasí s těmi, kteří ho nechtějí uznat. Pokud se program nedaří plnit, najde se způsob, jak to svést na někoho jiného. Na minulou vládu, na politické oponenty, nebo na voliče, kteří volili špatně nebo špatně fungují.

V arzenálu pravice jsou tvrzení, že ekonomika je špatná, protože lidé jsou líní se vzdělávat, stěhovat se za prací nebo jsou líní vůbec pracovat. Nízkopříjmové skupiny tak mohou jednak samy za svou špatnou situaci, jednak tím ohrožují celou ekonomiku, pokud se stávají závislými na záchranném sociálním systému.

Nízkopříjmové vrstvy se pak brání tím, že volí levicové strany. Ty jim zajistí vyšší příjmy nebo dávky, protože pro chudší vrstvy je to jednodušší, než kdyby vyvíjely zvýšenou ekonomickou aktivitu. V některých lidech z nízkopříjmových vrstev to vzbuzuje určitě špatné svědomí, podpořené prohlášeními, že takoví lidé, jako jsou oni, ženou zemi směrem do Řecka, protože si žijí nad poměry.

Takové teze v praxi starší předvolební podpořila akce, kdy jedna strana posílala do domácností složenky s částkou státního dluhu rozpočítaného na jednoho obyvatele.

A do toho přijdou populisté s tezí, že prostý člověk není tím, kdo může za problémy země. Andrej Babiš prohlašuje, že Češi jsou šikovný a pracovitý národ, akorát ho řídí neschopní lidé, rozuměj politici. Protože Babiš vlastní velkou firmu, zná pracovitost Čechů a slibuje, že povede stát k blahobytu stejně úspěšně jako firmu. Za špatnou ekonomiku nemůže obyčejný člověk, ale špatné vedení, podpořené zkorumpovaností státních činitelů.