Sociální dávky, pomoc v hmotné nouzi, porodné, důchody. Dávky, které stát vyplácí ze svých peněz. Z našich daní. Nejen nám, „slušným bílým“, ale i Romům. Takže ti už nám neberou jen dávky, teď nás okrádají i o naše vydělané peníze.

Je jedno, že ty stejné peníze z našich daní jdou na stavbu dálnic, vzdělání, restituce, kulturu, armádu, policii, zemědělce, nejhorší jsou nepřizpůsobiví nepracující.

My přece nebudeme jako oni. Musíme si pomáhat a bylo by od nás hezké, rozumné a především fér vzdát se svých sociálních dávek, příspěvků na děti, podpory v nezaměstnanosti, rodičovské, důchodů, invalidních důchodů, nemocenské. Nebo bychom měli dát Romům práci.

Práci, která je všude kolem nás a kdo pracovat chce, ten může. Zahoďme matematiku, nevěřme, že zde zkrátka existuje 10% nezaměstnanost a že nakonec někdo přece jen bude muset být na dávkách.

Nevěřme těm, kteří říkají, že nemohou s nezaměstnaností nic dělat, že je přirozená. Platíme je taky z našich daní. Dejme Romům naši práci, staňme se těmi deseti procenty a dokažme jim, že kdo chce pracovat, ten může. Pak už nebude třeba žádných dávek.

Anebo počkejme do voleb. Je možné, že celou situaci jako princ na bílém koni vyřeší Andrej Babiš, který nejen že umí dát lidem práci, ale prý také zavede minimální mzdu patnáct tisíc korun.

Nebo Tomio Okamura se svým táborem pro „lidi z Indie“. Už, aby to bylo, potřebuji tu padesátikorunu, kterou odvádím na daních na dávky pro lidi v nouzi, na cigára.