Martin Komárek, který se zapojil do politického hnutí ANO 2011, zveřejnil na jeho webových stránkách text, který na malém prostoru shrnuje podstatu tohoto hnutí. Tou není nějaký komplexní politický program, se kterým by ANO 2011 předstupovalo před voliče a snažilo se je přesvědčit ve smyslu: „Naše představa veřejného zdravotnictví je založená na těch a těch principech, tomu odpovídá taková a taková podoba zdravotnictví, pro její realizaci je třeba dělat to a to, začneme s tím a tím, pokud s tím souhlasíte, tak nás volte“.

Bývalý komentátor MF DNES krásně popsal, že jádrem tohoto hnutí nejsou konkrétní propracované programové vize k jednotlivým oblastem života společnosti, které by odrážely zájmy určitých sociálních skupin. Podstatou Babišova projektu je dichotomie. Martin Komárek to pregnantně vystihl slovním spojením: „Ano je ne.“ Skoro se chce dodat, že cokoli už od teď Komárek napíše, bude nadbytečné. Vše důležité už totiž řekl těmito třemi slovy.

Komárek v textu vysvětluje, co znamená název tohoto hnutí. Píše, že čelí otázkám přátel a známých, proč se tak blbě jmenují a čemu tím ANO přitakávají, je to současnému režimu? Odpověď Martina Komárka je pozoruhodná: „Ano je zvláštní slovo. Obsahuje i svůj opak. Ano je Ne.“ O kousek dále dodává: „Jasné, bezpodmínečné „Ano“ je i jasné bezpodmínečné „Ne“.

Pokud se „ano“ myslí vážně, tak je to podle Komárka nejosvobodivější slovo na světě: „Ano, vychovám ze svých dětí dobré lidi. Ano, postarám se o své rodiče. Ano, budu žít čestně a spravedlivě. Slyšíte ozvěnu těch nesčetných Ne, které zaznívají v těchto prostých lidských slibech? A jestli řekneme „Ano“ politicky? Ano, naše země bude bohatá a příkladná. Ano, lidé budou mít dost práce. Ano, budeme poctiví. Je v tom „Ne“ lemplovství, zlodějství, polovičatosti, alibismu, okoralosti, výmluvám, falešnému švejkovství.“

Martin Komárek tak naráží na to, co se objevuje v řadě sociálně vědních teorií - aby mohlo existovat ano, musí existovat i ne. Aby mohl být den, musí po něm následovat noc, přátelé nemohou existovat bez nepřátel, Češi bez Němců, Poláků, Francouzů atd., lidé jedné barvy pleti bez občanů druhé barvi pleti. Jedno se rozlišuje na základě toho, že to není něco jiného. Pes je zkrátka psem ne proto, že by v sobě měl nějakou esenci psovitosti, ale protože není kočkou popř. koněm.

Zkrátka, kdyby neexistovala noc, nebyl by důvod rozlišovat den a mít pro něj nějaké zvláštní označení. Ano by nemohlo existovat bez ne. Nemělo by se na základě čeho vymezit, bylo by nerozlišitelné, neuchopitelné, zkrátka by nebylo. Najednou tak zdánlivě nesmyslné spojení: „Ano je ne“ dostává smysl, každé ano ke své existenci potřebuje i určité ne, ano je zkrátka ano, protože není ne, ale aby jím mohlo být, tak tu zkrátka musí být i nějaké ne.

Spojením „Ano je ne“ Martin Komárek nejenom tohle všechno potvrzuje, ale zároveň tím dává najevo, že podobná dichotomie je i v základech tohoto politického hnutí. V tom, co bývalý komentátor píše, slyšíme ozvěnu nesčetných dichotomií. Ano, zemi bohaté a příkladné, kde lidé budou mít dost práce, ano, budeme poctiví. Ne, lemplovství, zlodějství, polovičatosti, alibismu, okoralosti, výmluvám, falešnému švejkovství.

ANO 2011 jako politické hnutí je založeno na dichotomii. Ne, to není klasický politický program. To jsou vymezení, protipóly, hranice a frontové linie, které se narýsují a které dělí a štěpí. Podél těchto ohraničení pak vznikají skupiny poctivých občanů, pracantů vytvářejících hodnoty, lidí, kteří v životě mnoho dokázali a chtějí společnosti něco dát, a na druhé straně lemplů, nemakačenků, vyžírkovů, parazitů, kteří stát jen využívají a nikdy mu ničím neprospěli.

Andrej Babiš se může stokrát bránit tomu, že jeho hnutí není druhými Věcmi veřejnými, ale politika založená na tom, že dávám do protikladu ano a ne, práci a flákání, „my“ a „oni“, vyrobím billboardy s krásnými fotografiemi, vyjednám podporu několika známých osobností, které na ty billboardy umístím, uchopím několik jednoduchých hranic, na které lidi slyší, a s politickým programem možná přijdu někdy časem, aby se neřeklo, si toto srovnání zaslouží. Protože něco jiného je formulovat program, který je v zájmu určitých sociálních skupin, a něco jiného je společnost štěpit jednoduchými hesly.