„Musí mít v hlavě cíl a jít za ním s využitím všech prostředků.“ (Andrej Babiš na otázku, co by doporučil začínajícím podnikatelům)

Česká republika má mnoho problémů, mnoho palčivých otázek ohledně své budoucnosti. Jsou však dvě klíčové z pohledu zahraničně politického i globálně-ekonomického: dostavba jaderné elektrárny Temelín a přijetí či nepřijetí společné evropské měny. Tzv. kamenné strany k těmto tématům přistupují dlouhodobě stejně a jejich představitelé respektují v těchto otázkách program a stanoviska svých stran. Nikoliv tak Andrej Babiš, který pronáší permanentně věty typu: „Mňa stále zkoušejí od programu. Ale jak plnily program iné strany!? TOP 09 či ODS slibovaly nebudeme zvyšovať daně! A čo udělaly po volbách? No zvýšily je! Já nejsem politik, já nevím na vše odpovědi, já se učím.“

Andrej Babiš se očividně rychle učí. Jinak by nemohl pro Lidové noviny 27. října 2012 prohlásit: „Nikdo ve sněmovně neřekne, že náš stát nepotřebuje žádný další Temelín, protože množství elektřiny, co vyrábí ta elektrárna dnes, stejně vyvážíme do zahraničí. Nikdo neřekne, že jde jen o kšeft, který má sloužit něčemu a někomu.“ Či pro Parlamentnilisty, o pár dní později (2.11. 2012): „No a také je tu dostavba Temelína, kterou naše ekonomika vůbec nepotřebuje, ale je to obrovská příležitost pro Toskánskou partu kolem Mirka Topolánka, aby tu měla opět možnost něco rozkrást. Ještě uvidíme, jak si to chlapci rozparcelují. Ještě mají dostatek času, aby to nějak po svém ‚zprivatizovali‘.“ Proč? Protože v nedávno zveřejněném programu jeho strany stojí, že nejen, že podporuje dostavbu Temelína, ale také modernizaci JE Dukovany. Obdivuhodně rychlá změna názorů v tak zásadní, strategické otázce.

Podobné je to s otázkou přijetí společné evropské měny euro. V těchto věcech by měl být každý šéf standardní strany jasno dopředu a držet názor bez ohledu na okamžité výkyvy nálad. Ne tak Andrej Babiš, který 14. září 2013 v rozhovoru pro Právo („Babiš: Chci být ministrem financí“, Právo, 14.9. 2013) prohlásí „a pro export a import by bylo nakonec dobré mít euro, ale bez toho, abychom ručili za jiné země“, aby si pak volič v Brně na jeho show poslechl následující sentence: „My jsme na tom dobře, protože máme českou korunu! Slováci přijali euro. A jak to bylo? Dělali to kluci na jachtě s J&T!“. Naposledy pak odmítl přijetí eura v chatu pro iDnes.cz (9.10. 2013) tak, že zcela obrátil oproti měsíc starému rozhovoru pro Právo: „Potřebujeme slabou korunu na podporu exportu a podporu naší ekonomiky.“

V tomto případě — asi pro jistotu — otázka přijetí společné měny z programu Babišova ANO vypadla, neboť podle všeho se populismus nesouměřil s názorem mnoha jeho představitelů, ať již se jedná o bruselské lobbisty typu Pavla Teličky či podnikatelů závislých na exportu na západ. Velmi plasticky vystihuje amébnost Babišova ideového uvažování Martin Weiss v Lidových novinách: „Když je Babiš konfrontován s tím, že zatímco on je prozatím proti přijetí eura, ale má na kandidátkách řadu lidí — expertů! — pro něž je přijetí eura prakticky článkem víry, reaguje příznačně: ‚Já si myslím, že blaho by si měli představovat všichni lidi stejně, ne? Život je jednoduchý, akorát lidi ho komplikujou."

U obou těchto otázek není pochyb, že jsou klíčové pro budoucí směřování České republiky a náhlé změny názorů u lídrů stávajících či potenciálně parlamentních politických stran by měly býti varováním. Pokud by se podobných naprosto zmatených a v podstatě hloupých odpovědí na zásadní ideové a politické otázky budoucnosti země dopouštěl jakýkoliv jiný politik, byl by oprávněně pokládán buď za naprostého nevzdělance, anebo nekompetentního pomatence, jehož by těžko podpořily autority veřejného života. Ne tak u Andreje Babiše. Čím to je, zda nedostatkem přirozených lídrů v české politice, penězi, které jsou pro mnoho tzv. osobností v době krize klíčové, či se jedná o kombinaci obou těchto důvodů, to můžeme jen spekulovat.

V programu ANO však najdete velmi zajímavé věci i z pohledu Babišova podnikání — ať již toho původního či nového, v oblasti tištěných médií — které naopak Andrej Babiš konzistentně a přesvědčivě hájí.

Jde na příklad o snižování DPH na vybrané položky, včetně potravin a tiskovin. V obou těchto oblastech Babiš podniká a snížení DPH by se zcela jistě pozitivně promítlo do hospodaření jeho impéria. Co se potravin týče, program ANO navíc slibuje, že strana bude prosazovat větší dohled nad obchodními řetězci, aby nezneužívaly svého postavení vůči dodavatelům. U standardní politické strany je takový požadavek logický, avšak u projektu, v jehož čele stojí majitel největšího potravinářského holdingu a který opakovaně kritizuje nadnárodní obchodní řetězce, je takový programový cíl jasným střetem zájmů.

Podobné je to i s jiným bodem programu ANO, totiž slibem prosadit pro české zemědělce dorovnání evropských dotací. Bohulibý počin, avšak Babiš se sám přiznal, že Agrofert vlastní v České republice přibližně 100 000 hektarů zemědělské půdy, na níž dostává z Evropské unie dotaci „stejnou, jako jakýkoliv zemědělec, tj. 5500 korun na hektar“, což ročně činí neuvěřitelných 550 milionů Kč dotačních příjmů pro Agrofert a jeho podniky. Jenom tyto evropské dotace na hektar představují bezmála tolik, kolik udává Babiš, že ročně zaplatí Agrofert na daních…