No, ono je to někdy opravdu těžké.

Zvláště v plebejském prostředí českém to bezpochyby okamžitě budí podezíravost, když se nějaký domácí miliardář dostane k pákám politické moci. Může skutečně odolat pokušení této moci využít, respektive zneužít k vlastnímu prospěchu?

Ale na straně druhé - má se bránit schopným manažerům vstoupit do vysoké politiky, jenom proto, že ta jejich kompetence se projevila i na jejich vlastním kontě?

Andrej Babiš je teď, jak uvedl na svou obranu, "pouhým akcionářem" své firmy. Faktem je: takovýchto či podobných akcionářů byla ve vrcholné české politice už celá řada; a o mnohých (a o jejich vlastním "střetu zájmů") se to ani vůbec nevědělo. A tak si leckdy do své vlastní kapsy mohli "přihrávat" vskrytu, bez rušivého dohledu veřejnosti.

Andrej Babiš to má v tomto ohledu daleko těžší: právě proto, že on je v ekonomice natolik velký hráč, vědí to o něm všichni. A proto každý jeho finančně-politický čin bude okamžitě kriticky přezkoumáván, není-li v tom něco podezřelého.

A právě z toho důvodu se domnívám, že přinejmenším jsou dobré vyhlídky na to, že Babišovo působení v politice by se nakonec mohlo ukázat být mnohem čistším, nežli ty zákulisní machinace mnohých jiných.

Nemyslím, že jde o to bránit schopným a bohatým manažerům ve vstupu do vysoké politiky. Andrej Babiš je ale už trochu jiný případ, ta koncentrace ekonomické, mediální, politické a státní moci u jeho osoby je enormní.

Souhlasím, že u Andreje Babiše je ta kumulace moci transparentnější než u jiných (ale na druhou stranu se jí Andrej Babiš dopouští přímo bez prostředníků, takže bude pravděpodobně i větší). Asi je pravda i to, že Andrej Babiš je natolik velký hráč, že bude vystavený nemalé veřejné kontrole, ale těžko říct, zda bude dostatečná a zda časem nepoleví.

Jeho působení může být v některých ohledech čistší, protože některé praktiky vůbec nebude muset dělat. Ono stačí, když řada lidí bude ve svém chování zohledňovat to, že buď jsou nebo je nemalá pravděpodobnost, že někdy budou, jeho zaměstnanci. To, že jsem na někom existenčně závislý, zkrátka na člověka působí, a Andrej Babiš podle mne rozhodně nedělá dost pro to, aby to tak nebylo.

a ti moji povedajů, že jsem se zbláznil.
Pravda bývá uprostřed - Berlusconi v českém a dnes česko i slovenském a brzy ukrajinském hávu.

Tak napřed k té závislosti (mnoha lidí na Babišovi): tohle je ovšem zcela obecný problém, připomnělo mi to jak svého času V. Špidla - už jako předseda vlády - vzpomínal na to, jak se ve své dosavadní kariéře stal (nevím už v jaké organizaci) vedoucí osobou, a poté s nemalým překvapením zjistil, že "najednou jsem měl vždycky pravdu".

Těžko říci, jestli je v tom jenom ta známá malá česká podlézavost, anebo tento fenomén není zdaleka omezen jenom na české luhy a háje - ale v každém případě, nedá se nic dělat, vždycky a všude jsou nějaké hierarchie, nějaké závislosti.

Právě s tím chtěl skoncovat projekt komunismu, kdy všichni by si byli navzájem naprosto rovni - a to p r á v ě i v materiální rovině. Jenže, tato myšlenka naprosté ekonomické rovnosti narazila velice brzy na holou realitu: v lidském (a nejen lidském) společenství se vždycky okamžitě vytvářejí hierarchie a "klovací pořádky", výrobu prostě nemohou řídit všichni zároveň, a jakmile má někdo řídící moc, ten má automaticky také moc nad svým podřízeným, může mu přidělit lepší či horší práci, nechat ho vydělat více nebo méně, prodloužit mu smlouvu nebo ne...

Čistě teoreticky by tyto hierarchie ve výrobě mohly být odstraněny systémem družstevnictví, kdy všichni pracující jsou zároveň majiteli a mohou spolurozhodovat; jenže je opět otázka, jak by to fungovalo v praxi, jak řečeno neformální hierarchie se vytvoří vždycky, ten jeden je větší "alfa samec" a ten druhý stejně raději nechá rozhodovat jiné, než aby sám přebíral za něco osobní odpovědnost.

Řekl bych jednou větou: tam kde se otáčejí velké peníze a kde se jedná o velkou moc, tam se vždycky vytvoří příslušné hierarchie. Nedá se tomu - principiálně - zabránit, je to v podstatě přirozený stav.
To jediné, co se s tím dá dělat, je počítat s tím, a vytvářet takové struktury a takové mechanismy, které tyto hierarchie a tyto závislosti omezí a modifikují tak, aby to "bolelo" v míře co největší.

--------------------------------

Ale znovu konkrétně k tomu Babišovi: pro mě je spíše zajímavější otázka, jak dlouho dokáže setrvat v pozici jakéhosi "nepolitického odborníka", muže politického středu.

Jeho popularita je v podstatě z téhož zdroje jako svého času popularita v podstatě všech "úřednických" vlád, které v zemi byli: národ je už natolik zhnusen politikařením profesionálních politiků a politických partají, že s úlevou přijímá stav, kdy na místo politické exhibice a slepého prosazování partajních dogmat nastoupí někdo, kdo vystupuje osobně uměřeně, střízlivě, bez toho obvyklého exhibicionismu politického lídra.

Bylo by tedy možno soudit, že trend jde tímto směrem "nepolitické" (respektive antipolitické) politiky? Jak řečeno ty české úřednické vlády byly velmi populární, populární je i Babiš i celé jeho ANO; a teď ještě na Slovensku Kiska...

Bylo by možno tak soudit; jenže, vzpomeňme si na jedno: když se Jan Fischer, natolik populární ve funkce předsedy "úřednické" vlády, rozhodl kandidovat na prezidenta - naprosto pohořel. A pohořel právě pro to, co bylo jeho výhodou a předností jako ministerského předsedy. Ukázalo se totiž, že u politika opravdu nestačí jenom být schopným technokratem; plnokrevný politik respektive státník musí mít také tu schopnost, dát státu a národu nějaký impuls, nějakou vizi. Něco, co překračuje právě jen to každodenní technokratické řízení státní správy.

Jak řečeno, právě na tomto (a na své neschopnosti na tomto poli) Jan Fischer pohořel; jak se v tomto ohledu bude vyvíjet další kariéra Andreje Babiše, respektive vůbec tento trend "antipolitické politiky"?

Můj osobní názor, je, že tento stávající trend se nakonec ukáže být jenom přechodnou, temporální záležitostí. Ta ideová polarizace mezi pravicí a levicí je příliš hluboká, příliš principiální, a příliš zakotvená v nejvnitřnějším světonázoru člověka, nežli aby se tento zásadní konflikt mohl natrvalo nechat stmelit jenom jakousi vládou neutrálů.

A i ten zdánlivě nadstranický Babiš se bude muset dříve či později profilovat - prostě a jednoduše při řešení zcela konkrétních problémů, kdy bude objektivně možné jenom levicové, anebo jenom pravicové řešení. A tak lze s dost velkou pravděpodobností očekávat, že bude docházet k čím dál tím větším třenicím mezi levicovou sociální demokracií, a mezi - byť i relativně umírněně - pravicovým Babišem. Babiš pak bude nucen "přiznat barvu" - a tím ztratí právě svůj nimbus nestraníka.