Tento týden mi jeden přítel vyprávěl příhodu, která se stala jeho známému, který je zaměstnán v Agrofertu. Andrej Babiš si jej zavolal do své kanceláře, kde — vykukuje mezi stohy osobních složek zaměstnanců — mu direktivně nařídil, že jako obyvatel jisté obce vstoupí do zdejší buňky ANO a bude za ni kandidovat do komunálních voleb. A když ne, je v jeho profesi plno jiných lidí na ulici.

Nový člen-zaměstnanec tak byl na světě a podle preferencí ANO pravděpodobně i zastupitel, možná dokonce potenciální starosta-zaměstnanec.

Příhoda ilustruje mnohé, co problematizuje ANO z pohledu demokracie. Co však odhaluje na dřeň je sama podstata fenoménu ANO: totiž strach. Úspěch Babišovy politické divize Agrofertu byl způsoben — vedle masivní a řemeslně dobře zvládnuté kampaně — kombinací několika krizí, kterými právě česká společnost procházela a stále prochází.