V poslední době mě zaujaly dva ohlasy, které se v jistém smyslu zastávají Babišova hnutí ANO 2011 a Okamurova Úsvitu přímé demokracie. Jeden vyšel v Lidových novinách 3. 1., v reakci na text právníka Jiřího Přibáně „Nenávist k politice“, v něm jeho autor Josef Brož mimo jiné píše:

„Parlament jako prostor, kde se odehrává ona „konstruktivní diskuse“, už ale dávno přerostl v místo, kde se především domlouvají kšefty a trafiky… V tomto ohledu je průnik dvou uskupení do parlamentu — hnutí ANO a Úsvitu přímé demokracie návratem ke kořenům demokracie. Protože tolik vykazovaný populismus, prosím, co je to jiného než srozumitelná řeč, jež se pokouší o diskusi politickou? Pokud je demokracie odvozena od lidu, promiňte, bude ji snad někdo jmenovat?“

Druhé zajímavé vyjádření se objevilo včera na stránkách Deníku Referendum v diskusi pod článkem Petra Dimuna. Pavel Krušina zde uvádí: „Moc nerozumím, proč úpadek falešných a prázdných ODS a ČSSD je vydáván za rozpad politického systému. Já naopak vnímám to, že volič už se přestává spokojit s prázdným obalem, jako pozitivní posun. Zda to co hledá najde v ANO, Úsvitu, Hlavě vzhůru či čemkoliv jiném je vedlejší, podstatné je, že zkouší a pokud nenajde, bude hledat dál.“

↗

Tomio Okamura a Andrej Babiš. Repro z vysílání ČT

Oba autoři jsou pod dojmem negativní zkušenosti se stávajícími politickými stranami a toho, jak současná politika funguje, ochotni vidět v úspěchu ANO a Úsvitu jistou naději. Proč ne. Na tom jsou ostatně založené každé volby. Člověk volí určitou stranu, protože do ní vkládá svá očekávání. Josef Brož a Pavel Krušina jdou ale mnohem dále. Jejich hlavním sdělením není: dejte Babišovi a Okamurovi šanci, ať předvedou, co umí, v porovnání s ODS či ČSSD mohou překvapit.

Oba tvrdí, že v naší demokracii došlo ke kvalitativnímu posunu. Podle Brože je vstup ANO a Úsvitu do parlamentu návratem ke kořenům demokracie. A to zřejmě proto, že se jim podařilo voliče oslovit srozumitelným jazykem, který usiluje o rozpoutání politické diskuse.

Je ale možné pouhou schopnost někoho oslovit zaměňovat za demokracii? Pravda pokud k lidem mluvím tak, že mi rozumějí, dávám jim možnost reagovat, zvlášť pokud za nimi jezdím do regionů a pořádám tam veřejné besedy. Tím ale vtahování občanů do politiky zpravidla končí a míra, jakou lidé mohou ovlivňovat konkrétní politická rozhodnutí i veřejný prostor jako takový, se nemění. Někdo za nimi přijede, něco jim poví, vyslechne si je a zase odjede.

Je to podobné jako s přímou volbou hlavy státu, u které si, než byl prezident zvolen, leckdo pochvaloval, jak vtahuje občany do politiky. Můžeme s odstupem říct, že by tento prvek přímé demokracie naši demokracii opravdu prohloubil? Zdá se, že především narostla troufalost přímo zvoleného prezidenta vystupovat proti ostatním politickým aktérům a domáhat se posílení svého postavení.

Lid do Sněmovny zvolil ANO a Úsvit — vyjádřil svoji vůli, to ale dělal i dříve — svůj hlas dával Věcem veřejným, Straně zelených i zmiňované ČSSD a ODS — část lidu jim ho dokonce odevzdává stále. Proč by hlas pro ANO a Úsvit měl být návratem ke kořenům demokracie a ten pro ostatní strany ne?

Máme snad doklady o tom, že by Andrej Babiš a Tomio Okamura byli většími demokraty než třeba Bohuslav Sobotka či Petr Nečas (případně Petr Fiala)? Nebo si myslíme, že v ANO a Úsvitu funguje vnitřní demokracie lépe než v ČSSD a ODS? Z toho, co zatím víme, se o tom dá pochybovat.

A nebo je snad návratem ke kořenům demokracie už samotný fakt, že bylo nalomeno výsadní postavení obou stran v našem politickém systému? Bez toho, abychom zkoumali a hodnotili demokratické kvality nových subjektů, to ale přece o jejich příspěvku k úrovni demokracie u nás nic nevypovídá.

Podobně lze odpovědět i na vyjádření Pavla Krušiny. Ten vnímá jako posun, že volič se už odmítá spokojit s prázdným obalem. Pavel Krušina se domnívá, že došlo ke kvalitativní změně v přístupu voliče, kdy přestalo platit, že ODS a ČSSD dlouhou dobu dostávaly hlasy takřka za nic. Od teď už voliči nikomu nic neodpustí a když se zklamou v ANO a Úsvitu, budou hledat dál.

Z toho, jak o tom Pavel Krušina píše, se to může zdát jako krok vpřed. Volič je kritičtější, emancipovanější, dalo by se říci více připraven na demokracii, protože se už nenechá opít rohlíkem a politické strany si na něj jen tak nepřijdou. Takový závěr je ale předčasný.

Stejně tak je možné, že až se voliči zklamou Babišem a Okamurou, přestanou k volbám chodit vůbec. Popřípadě je možné i to, že se voliči nakonec nezměnili a stejnou věrnost, kterou osvědčili u ODS a ČSSD, věnují v nadcházejícím období i Babišovi a Okamurovi a to bez ohledu na jejich kvality.

Zkrátka vyvozovat z minulých voleb a úspěchu Andreje Babiše a Tomia Okamury něco v tom smyslu, že naše demokracie je více demokratičtější a volič pro život v ní připravenější, podle mne nelze. Zůstává otázka, jak naši demokracii prohlubovat doopravdy, ale to už je téma pro jiný text.