„Čas oponou trhnul — a změněn svět! Kam, kam padlo lidstvo staré?“, začíná Romance o roce 1848 Jana Nerudy. Tyto verše mne napadly, když jsem se zamyslel nad událostmi uplynulého roku. Až revoluční nadšení připomínalo někdy tažení za přímou volbu prezidenta, najmě ze strany představitelů ČSSD, aby byl v roce 2013 takto zvolen Miloš Zeman.

Obdobné to bylo (a bohužel stále je) s nekritickým zbožšťováním všech, kdo se vyhlásili za bojovníky s korupcí, přičemž „boj s korupcí“ jakoby posvěcoval jakoukoliv legislativní i nelegislativní blbost, jen když se tím něco stane „transparentnějším“ a někomu se zase zatne tipec.

Mám — myslím oprávněnou - obavu, že se postupem času za tímto protikorupčním tažením začali schovávat i ti největší vykukové, využívajíce davového šílenství, které „boj s korupcí“ začalo záhy provázet. Rozpad politického systému a nástup politické divize firmy Agrofert Andreje Babiše či obskurního Úsvitu přímé demokracie Tomia Okamury je zatím jeho posledním výsledkem.