Národní divadlo se s krachem nevídaných rozměrů potýká od začátku roku 2012. Právě od té doby má ve svém repertoáru hru Enron britské dramatičky Lucy Prebble. Tragikomedie vznikla v roce 2009 a popisuje, proč se v roce 2001 zhroutila stejnojmenná energetická firma z amerického Houstonu. A proč během několika týdnů přišlo o práci dvaadvacet tisíc jejích zaměstnanců.

Stručně řečeno — firma, jejíž řízení její zakladatel a majitel přenechal manažerům a sám se o ni přestal zajímat, se odtrhla od reálné ekonomiky. Místo stavby elektráren a ropných nebo plynových vrtů začala obchodovat jen s komoditami. A postupně čím dál tím více jen přes série nastrčených partnerů protáčela vlastní dluhy.

Na zakrývání machinací spolupracovali auditoři z firmy Arthur Andersen, do té doby jedné z pěti nejvýznamnější auditorských firem ve Spojených státech. Na zajímavosti firmě dodávala nesrozumitelnost prováděných operací. Pro její úspěchy si ji oblíbila řada politiků a firma politiky samozřejmě využívala pro své vlastní cíle.

Zkušenost Enronu se zdála vzdálená podobnému odtržení od reality, které už tehdy probíhalo v bezpočtu amerických bank. Ani zkušenost Enronu tedy nestačila, aby USA coby stát zavedly regulaci, která by předešla pádu Lehman Brothers o sedm let později. Evropská unie je svazem výrazně volnějším, než jsou Spojené státy americké. I její odpověď na hospodářskou a ekonomickou krizi tedy musí být jiná.

Bankovní unie — další krok k integraci

Základem existence Evropské unie je uvědomovaná potřeba spolupráce. Prvním takovým příkladem bylo společné velení obchodních loďstev států Dohody, které tak posilovaly svou schopnost vzdorovat ofensivám císařského Německa na západní frontě první světové války.

Od jisté chvíle o trase i nákladu lodi rozhodoval prospěch válečnému úsilí, ne jazyk posádky. Druhá světová válka přinesla společné velení celým armádám a také poučení, že spolupracovat je třeba ne proti Německu, ale s ním.

Pak už byla otevřená cesta k dnešní podobě Evropské unie. Nejprve v podobě Evropského společenství uhlí a oceli, protože právě uhlí a ocel byly komoditami, které byly nejvíce potřeba při obnově zemí zničených druhou světovou válkou. A v té době také strategickými surovinami nezbytnými pro vedení války.

Zatímco dvacet let předtím by si vítěz vzal potřebné suroviny a výrobky na úkor poraženého, po druhé světové válce je vítězové a poražení začali sdílet. V žádné ze zemí nebyl nedostatek uhlí, a tedy tepla, nesnesitelný.

O deset let později přišla na řadu postupná ekonomická integrace a zemědělská politika, za dalších třicet let i hlubší společný trh a Schengenský prostor volného pohybu osob. Od roku 1999, resp. 2002 existuje i euro coby společná měna, kterou si tehdy ještě Evropské společenství slíbilo už v Maastrichtu v prosinci 1991. Díky poslední ekonomické krizi se svého dalšího prohloubení dočká i hospodářská a měnová unie.

Bankovní unie, která začala coby projekt formálně vznikat v květnu 2012, kdy k jejímu vytvoření vyzvala Evropská komise, tedy není jen pokusem o odpověď na poslední ekonomickou a hospodářskou krizi. Je také dalším krokem dlouholetého a pokračujícího procesu integrace evropských zemí.

Nelze rozhodovat v izolaci