Ukrajina nyní řeší závažnější problémy, než je riziko státního bankrotu, ale přesto stojí za to projít pár základních čísel, která naznačují, kolik to bude stát, pokud se z dnešních nebezpečí rozpadu a totálního vnitřního rozvratu Ukrajina vůbec dostane.

Ukrajinská centrální banka v dubnu prudce zvýšila své základní sazby. Diskontní sazba byla zvýšena z 6,5 % na 9,5 % a jednodenní sazba (overnight) ze 7,5 % na téměř dvojnásobných 14,5 %.

Nouzi o peníze a o cizí měny zvyšuje také devalvace národní měny. Hřivna se propadla o čtyřicet procent od konce února, kdy byla zrušena fixace na americký dolar. Prudké utažení měnové politiky přibrzdí devalvační tlaky, a mohlo by tedy dosažený kurz na jedenácti hřivnách za dolar nějaký čas udržet.

Problém je však s platební bilancí, kde narůstá deficit běžného účtu. Na konci roku už bude na úrovni devíti procent HDP. Zatím se tento deficit pokrývá zbytky devizových rezerv, ale z těch už zbyla jen třetina a pokrývají pouhé dva měsíce dovozu.

Nejde však jen o dovozy, naléhavé jsou splátky zahraničního dluhu. Pomoc — půjčka — Mezinárodního měnového fondu ve výši čtrnáct až osmnáct miliard dolarů na dva roky (a pomoc z dalších zdrojů, která částku navýší na dvacet sedm miliard dolarů) má umožnit návrat Ukrajiny na finanční trhy. Je to půjčka, která má umožnit další půjčování a ještě hlubší ponor do dluhové pasti. Bez možnosti tyto úvěry v dohledné době vrátit.

Hospodářství bude ovlivněno propadem domácí poptávky. Reálné mzdy v přepočtu ve směnném kurzu mají letos klesnout asi o patnáct procent. V loňském roce stoupaly a nezaměstnanost byla na pouhých 6,7 %. Nebylo to tak zlé. Skončilo biblických sedm tučných let, sedm let slušného růstu.

Hrubá státní zadluženost na konci roku 2013 přesahovala sto čtyřicet miliard dolarů. Přitom ještě v roce 2009 byla kolem sta miliard dolarů. Rostla tedy zhruba stejně rychle jako ta česká za Kalouska.

Podmínkou půjček od Mezinárodního měnového fondu a dalších věřitelů je drastický úsporný program veřejných rozpočtů, jejichž součástí je i bilance státního dovozce ruské ropy a plynu Naftogaz, který sám dosáhl ročního schodku dvě procenta HDP. Bude tedy třeba postupně zavést světové ceny pohonných hmot a tepla. Dnes stojí čtvrtinu toho, co v Berlíně. I kdyby se zastavily na polovině této cesty, bude to velký pro obyvatelstvo. S tím, jak budou souběžně klesat příjmy. 

Cílem je snížení rozpočtového schodku z letošních deseti procent HDP na 2,5 procenta HDP v roce 2016. V Řecku podobný pokus způsobil úplný rozvrat ekonomiky, zvýšení deficitů a zvýšení míry zadluženosti. Celkové náklady fiskální konsolidace Ukrajiny jsou proto obtížně odhadnutelné a opravdu špatné zprávy jsou určitě teprve na cestě.

Podle zprávy Světové banky kapitálové výdaje, jinak řečeno investice, Ukrajiny klesly meziročně o čtyřicet procent. To byla cena za udržení rozpočtového schodku na 4,5 procenta HDP v roce 2013. Navíc to provázela řada platebních triků.

Výnos DPH poklesl o sedm procent a stát to řešil tak, že přestal vracet peníze plátcům DPH a zdržel výplaty státním podnikům. Proto se uvažuje o vydání zvláštního „dluhopisu DPH“, kterým by stát tyto dluhy pokryl (ale pokud tyto dluhopisy nebudou obchodovatelné, půjde spíš o upomínkový předmět než o cenný papír…).

Prudká devalvace hřivny vyvolala odliv kapitálu do zahraničí, jen za únor to činilo dvanáct miliard hřiven (přes miliardu dolarů). Banky náležící k vnitřnímu kroužku prezidenta Janukoviče ztratily až třicet procent vkladů. Hluboká devalvace dala ránu kvalitě portfolia. V průměru poskytovaly třetinu úvěrů v cizí měně, což teď zřejmě mnozí nedokážou splatit.

Velké naděje jsou vkládány do zemědělství, které roku 2012 tvořilo 9,3 procenta HDP a poskytovalo 17,2 % pracovních míst a dvacet šest procent národních exportů. Světová banka kritizuje exportní omezení pro tento sektor, ale jejich uvolnění může způsobit nedostatek dostupných potravin pro domácí obyvatelstvo. Privatizace zatím vyznívá v neprospěch malých a středních podniků, které nemají přístup k úvěrům a investicím.

Ukrajina potřebuje desetkrát (!) více primární energie na jednotku produktu ve směnném kurzu, než je průměr OECD, v PPP je to 3,2krát průměr OECD. Při devalvaci hřivny a růstu cen na světovou úroveň bude to první číslo důležitější.

Příčiny: vysoká koncentrace energeticky náročných oborů, nízká energetická účinnost průmyslu, zastaralé zařízení, velké energetické ztráty dálkového vytápění a nezateplené budovy.

To všechno bude potřebovat velice nákladné modernizační investice, které buď nyní nebudou dostupné (růst rizika země, devalvace národní měny, růst úrokových nákladů, hospodářský pokles), nebo budou mít charakter zahraničního diktátu a kolonizace země.