Jedno je zapotřebí vytknout před další: Vše dopadlo přibližně tak, jak bylo předpovídáno. I když jsou nyní titulky plné triumfu euroskeptiků-nacionalistů, poměr sil v Evropském parlamentu se nijak revolučně nemění.

Křesťanskodemokratický frakční klub EPP ztratil šedesát poslanců, ale i s 214 poslanci zůstává nejsilnějším. Sociálnědemokratický S&D přišel o pět poslanců, avšak i s novými 191 je pořád druhý. Oba proevropské kluby dají dohromady stále pohodlnou většinu. A když je navíc doplní liberálové z ALDE se svými čtyřiašedesáti poslanci (přišli o devatenáct), nebo regionalisté a zelení s dvaapadesáti (ztratili pět) — což se v důležitém obvykle děje —, není se třeba nějaké demontáže současné podoby EU bát.

Druhým z poněkud zanikajících důležitých výsledků proběhnuvších voleb je fakt, že euroskeptici-konzervativci kolem britských toryů a české ODS sdružení v Evropské konzervativní a reformní skupině (ECR) ztratili rovněž, a to nemálo — jedenáct poslanců. Po volbách v roce 2009 jich přitom měli 57.

Hlavní euroskeptická-nacionalistická formace — Evropa Svobody a Demokracie (EFD) — kolem britského UKIPu zase sice získala, avšak pouze sedm poslanců.

Celkově bude mít konzervativní ERC mít nyní 46 poslanců a národovecká EFD 38 poslanců. Jakkoliv je tedy vítězství UKIPu v Británii nepotěšující, z celoevropského hlediska mnoho neznamená.

Do stejné skupiny jako UKIP patří z významných stran už jenom dánští fašizující lidovci, kteří tentokrát rovněž vyhráli, avšak navíc získali pouze dva mandáty, a finští Praví Finové, kteří skončili třetí a získali plus jeden mandát.

Vůdčí silou euroskeptického tábora by se tak měla stát třetí skupina populistů, která však doposud nemá vlastní klub.