Po volbách to vždy bývá tak, že se nehodnotí pouze skutečný výsledek, ale základ celkové atmosféry utváří srovnání s očekáváním. Proto se například v roce 2010 jevilo, že největším poraženým voleb je Jiří Paroubek, i když ve skutečnosti jeho ČSSD volby vyhrála. Dnes je to naopak. ČSSD nijak nezazářila, ale přesto se může blaženě uculovat: očekávání překonala.

Hlavním zklamaným musí být Babišovo ANO. Prognózy mu ještě krátce před volbami předvídaly vítězství až s dvojnásobným počtem mandátů oproti prvním pronásledovatelům. ANO utrpělo hořké vítězství, které ztrpčuje okolnost, že není ozdobeno ani jediným mandátem navíc. Co ale přesně relativní nezdar ANO v eurovolbách znamená, ukáží až podzimní senátní volby.

Nedokázal Babiš vysvětlit, proč by lidé měli vyslat jeho „politickou firmu“ i do Bruselu? Prokoukli voliči nedůvěryhodnost lídra Teličky? Dochází Babišovu projektu dech? Dostává česká politická veřejnost strach z extrémní kumulace moci v jeho rukou? Anebo že bychom snad dokonce, my Češi, přece jen nebyli takoví ťuhýci, jak se to při pohledu na výsledky loňských sněmovních voleb jevilo? Každopádně určitý nezdar ANO je pro českou demokracii výtečnou zprávou.

ČSSD a TOP 09 uspěly s jasně proevropskými kampaněmi

Nakonec je to tak, že vedle sebe stojí v první řadě vyrovnány ANO, ČSSD a TOP 09. To je především zcela nesporný úspěch předsedy ČSSD Bohuslava Sobotky a lídra kandidátky Jana Kellera. ČSSD se ještě nikdy v evropských volbách v počtu mandátů nedělila o první místo, pro stranu byl zatím pokaždé mimořádný problém k nim své voliče přivést.

Pokud někdo uvnitř ČSSD doufal, že výsledek voleb do EP půjde interpretovat jako nezdar, musí být vyloženě zklamán. Výsledek sice neoslňuje, ale záminku ke kritizování vedení strany neskýtá. Kampaň nepochybně měla své rezervy; a kdyby ČSSD udržela své voliče z před pěti let, zvítězila by letos přímo ohromujícím způsobem.

Přijatelný výsledek by neměl zakrýt, že své kampaně ČSSD může — a snad by opravdu i měla — vést o mnoho lépe. A nesporným zklamáním je fakt, že nikomu ze současných vesměs znamenitých europoslanců nepodařilo získat dostatečnou podporu voličů, aby se posunuli na kandidátní listině vzhůru. Faktem ale je, že to měli těžké, protože každý čtvrtý volič jeden ze dvou svých preferenčních hlasů dal lídrovi kandidátky.

A mimořádný osobní úspěch Jana Kellera — jeho bez desetinky 27 % preferenčních hlasů — se pro budoucnost ČSSD může ukázat jako velmi podstatný. Ještě nikdy žádný český sociální demokrat v eurovolbách tolik preferenčních hlasů nedostal. Ukazuje se tak jasně, že takovýto typ kandidátů může sociální demokracii přinést úspěch.

Raduje se i TOP 09. Znovu na hlavu porazila ODS a odrazila Babišův nástup, který ji mohl existenčně ohrozit. Miroslav Kalousek je sice právem neoblíben vinou svých nestředoevropsky extrémních neoliberálních a neokonzervativních sklonů či kvůli řadě machinací, jichž se během své dráhy dopustil.

Jedna věc je ale nesporná. Cit pro personálie, který jako by ho vždy opustil po volbách, se v něm vždy před volbami obdivuhodně probudí: kandidátka byla personálně silná, nevyskytovalo se na ní žádné z es, jež vysypal z rukávu do Nečasovy vlády — typu Hanáková, Besser či Drábek. A především: byla jasně proevropská.