Volební podpora polské sociální demokracie se zhroutila v roce 2005. Strana tehdy ve srovnání s předchozími volbami ztratila 161 poslanců — získala jich jen 55. V každých dalších volbách pak Svaz demokratické levice (SLD) ztrácí, ať už kandiduje sám nebo v koalici a ať už je v jeho čele ten nebo onen politik.

V roce 2007 sociální demokraté dosáhli na 53 křesel v Sejmu, o čtyři roky později jich už bylo jen 27. A i když přechody mezi poslaneckými kluby patří ke koloritu polské politické scény, takže dnes má klub SLD už 43 členů, pořád je to nesrovnatelné s výsledky, které levice měla ještě před deseti lety.

Komentářová zkratka snad dovolí napsat, že jde o výsledky nesrovnatelné s těmi, kterých polská levice dosahovala od druhé světové války.

Komunistický monopol moci byl u našich severních sousedů ztělesněn v Polské sjednocené dělnické straně (PZPR). Její výsledek ve volbách z roku 1989 byl de facto stejný jako výsledek sociální demokracie v roce 1993. Že levice v tomto roce mohla nastoupit k moci, bylo dáno zejména rozpadem dříve opozičního volebního bloku kolem odborové Solidarity.

↗

Jako řada mladých lidí jsem nemohla sehnat důstojnou práci. Jinak mě ale nikdo nezná — Magdalena Ogórek, prezidentská kandidátka Svazu demokratické levice. Foto archiv SLD

Neúspěch SLD z roku 2005 je často spojován s aférami, které strana nedokázala účinně řešit. Nejznámější je takzvaná Rywinova aféra, ve které měl lobbista Lew Rywin nabízet jménem sociálně demokratického premiéra úpravu mediální legislativy ve prospěch jednoho z mediálních koncernů. Více či méně závažných afér ale SLD ve volebním období 2001—2005 zažila řadu.

Důležitější než aféry byl ovšem rozpad strany na dominia jednotlivých regionálních „baronů“. Pokud aféra vypukla v regionu, postrádalo stranické ústředí účinné nástroje, jak se s ní vypořádat. A to pak nutně oslabovalo celopolské výsledky strany. SLD tak před deseti lety nemohlo pomoci ani heslo „Měníce sebe, měníme Polsko“.

Pokud dnes o krizi polské levice mluvíme, je třeba vědět i to, že je sice hlubší, než si v českém prostředí umíme představit. Že ale trvá jen deset let. A že strana má zároveň zvolené starosty, regionální a místní zastupitele i klub v Evropském parlamentu. Tedy, že jako struktura nepřestala existovat.

Letos čekají Polsko dvoje volby. První budou 10., resp. 25. května ty prezidentské. Na podzim pak budou následovat — u našich severních sousedů vždy spojené — volby do Sejmu a Senátu. Pokud nedojde k nějaké nepředvídatelné katastrofě, vyhraje téměř jistě prezidentské volby úřadující hlava státu Bronisław Komorowski. Podporuje ho neoliberální Občanská platforma coby hlavní vládní síla. V aktuálních průzkumech má Komorowski podporu kolem padesáti procent voličů.

Druhý by měl v prezidentských volbách skončit člen konzervativního Práva a spravedlnosti, právník a europoslanec Andrzej Duda následován v odstupu lidoveckým maršálkem jednoho z východopolských vojvodství Adamem Jarubasem a nominantkou sociální demokracie Magdalenou Ogórek. Pokud dojde na překvapení, tak jen na prvních dvou místech. Prezidentské volby ale nemůže vypustit nikdo, kdo se chce na podzim ucházet o hlasy v parlamentních volbách.

V projevu na sobotním předvolebním shromáždění se členy SLD a svými podporovateli Magdalena Ogórek opakovala témata z vystoupení, na kterém byla její kandidatura před měsícem oznámena. Chce silnou národní gardu, protože ji mají další země v regionu. Chce znovu napsat všechny zákony, protože právo má být srozumitelné. Chce, aby chudí neplatili daně. Chce, aby mladí lidé neodcházeli do ciziny. Chce rozbít desetiletý mocenský monopol Občanské platformy a Práva a spravedlnosti.

Je mladá, ale „nejsou to média, ale ústava, která stanoví, kdo se může v naší zemi ucházet o prezidentský úřad“. Pracovala i na bezplatné stáži, ale díky tomu má zkušenost stejnou jako tisíce mladých Poláků a Polek, kteří na bezplatných stážích dřou a pak se bojí, zda je to nebude diskvalifikovat ve veřejném životě. Má tedy nějakou zkušenost, která může být blízká možným budoucím voličům levice z řad mladé generace.

Těžko ale bude působit důvěryhodně, když ji de facto neznají ani členové strany, která ji kandiduje, o veřejnosti, která by ji měla volit, nemluvě. I práce mediálních stratégů Svazu demokratické levice ovšem směřuje tam, co práce mediálních stratégů ostatních polských stran. Cílem je uspět ve volbách do Sejmu zkraje podzimu. A tam se oslovení i jen pár procent mladých voličů bude vyvažovat zlatem.

Na rozdíl od Grzegorze Napieralského, který v barvách SLD kandidoval na prezidenta s nečekaným úspěchem před pěti lety, v případě Magdaleny Ogórek navíc nehrozí, že by svůj výsledek chtěla využít v boji o vnitrostranickou moc. Do SLD podle veřejných zdrojů ještě nevstoupila.