Již tuto sobotu bude Evropská rada volit nového Vysokého představitele EU pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku. Jedním z nejvážnějších kandidátů na tento post je polský ministr zahraničních věcí Radek Sikorski a právě jemu podle dostupných informací vyjádřil na počátku července podporu český premiér Bohuslav Sobotka. Podrobnější analýza aktivit a názorů Sikorského však vzbuzuje vážné pochybnosti, které by česká vláda při rozhodování o tom, koho bude podporovat, měla vzít v úvahu.

„Komise OSN pro lidská práva představuje ostudu pro celou organizaci,“ napsal v roce 2005 Radek Sikorski ve svém textu nazvaném Velký úklid OSN v éře americké hegemonie (Cleaning up the UN in an age of US hegemony). Jak název textu napovídá, zabýval se v něm především otázkou, jakými změnami by měla OSN projít, aby byla schopna splňovat bezpečnostní požadavky USA.

Sikorski v textu navrhuje, aby OSN upustila od svého zaměření na třetí svět a místo toho přijala demokratického ducha doby. Komise OSN pro lidská práva podle něj často přináší „morálně odporné a politicky kontraproduktivní výsledky“ a navrhuje proto, aby se jejími členy mohly stát pouze státy splňující určitý seznam obecných kritérií týkajících se ochrany lidských práv.

Tento seznam přebírá od Komunity demokracií, mezivládní koalice sdružující sto států, která byla založena v roce 2000 ve Varšavě tehdejší ministryní zahraničí USA Madeleine Albrightovou a ministrem zahraničí Polska Bronislawem Geremekem, kterému v té době právě Sikorski dělal náměstka.

Tato kritéria mimo jiné zahrnovala také právo na soukromí, soukromou konverzaci a elektronickou komunikaci nebo právo na ochranu před mučením. Komise o rok později opravdu prošla částečnou reformou a byla dokonce přejmenována na Radu OSN pro lidská práva, záležitosti, které Sikorski ve svém textu kritizuje, se však vůbec nezměnily.

Svůj text Sikorski napsal jako výkonný ředitel New Atlantic Initiative (NAI), což je evropská pobočka amerického think tanku American Enterprise Institute (AEI). Jedná se o jeden z deseti nejvýznamějších amerických think tanků a především v období vlády amerického prezidenta Bushe se těšil velmi dobrým vztahům s americkou vládou.

Americký prezident dokonce ani ne měsíc před invazí do Iráku navštívil setkání think tanku AEI, aby zde projevil obdiv nad jeho prací, poděkoval za možnost vypůjčit si do své administrativy dvacet jeho pracovníků, a aby zde představil svou vizi budoucnosti Iráku.