Již tuto sobotu bude Evropská rada volit nového Vysokého představitele EU pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku. Jedním z nejvážnějších kandidátů na tento post je polský ministr zahraničních věcí Radek Sikorski a právě jemu podle dostupných informací vyjádřil na počátku července podporu český premiér Bohuslav Sobotka. Podrobnější analýza aktivit a názorů Sikorského však vzbuzuje vážné pochybnosti, které by česká vláda při rozhodování o tom, koho bude podporovat, měla vzít v úvahu.

„Komise OSN pro lidská práva představuje ostudu pro celou organizaci,“ napsal v roce 2005 Radek Sikorski ve svém textu nazvaném Velký úklid OSN v éře americké hegemonie (Cleaning up the UN in an age of US hegemony). Jak název textu napovídá, zabýval se v něm především otázkou, jakými změnami by měla OSN projít, aby byla schopna splňovat bezpečnostní požadavky USA.

Sikorski v textu navrhuje, aby OSN upustila od svého zaměření na třetí svět a místo toho přijala demokratického ducha doby. Komise OSN pro lidská práva podle něj často přináší „morálně odporné a politicky kontraproduktivní výsledky“ a navrhuje proto, aby se jejími členy mohly stát pouze státy splňující určitý seznam obecných kritérií týkajících se ochrany lidských práv.

Tento seznam přebírá od Komunity demokracií, mezivládní koalice sdružující sto států, která byla založena v roce 2000 ve Varšavě tehdejší ministryní zahraničí USA Madeleine Albrightovou a ministrem zahraničí Polska Bronislawem Geremekem, kterému v té době právě Sikorski dělal náměstka.

Tato kritéria mimo jiné zahrnovala také právo na soukromí, soukromou konverzaci a elektronickou komunikaci nebo právo na ochranu před mučením. Komise o rok později opravdu prošla částečnou reformou a byla dokonce přejmenována na Radu OSN pro lidská práva, záležitosti, které Sikorski ve svém textu kritizuje, se však vůbec nezměnily.

Svůj text Sikorski napsal jako výkonný ředitel New Atlantic Initiative (NAI), což je evropská pobočka amerického think tanku American Enterprise Institute (AEI). Jedná se o jeden z deseti nejvýznamějších amerických think tanků a především v období vlády amerického prezidenta Bushe se těšil velmi dobrým vztahům s americkou vládou.

Americký prezident dokonce ani ne měsíc před invazí do Iráku navštívil setkání think tanku AEI, aby zde projevil obdiv nad jeho prací, poděkoval za možnost vypůjčit si do své administrativy dvacet jeho pracovníků, a aby zde představil svou vizi budoucnosti Iráku.

Na neokonzervativním projektu NAI Sikorski spolupracoval od jeho samotného vzniku v roce 1996 v Praze a v letech 2002 až 2005 působil jako jeho ředitel, přičemž po jeho odchodu byl projekt zrušen.

Hlavním cílem NAI bylo prohlubování atlantické ekonomické a bezpečnostní spolupráce a její rozšiřování do zemí východní Evropy. Projekt NAI se měl dále zaměřit na evropskou touhu po soběstačnosti, nebezpečně se prolínající s možností stát se protiváhou USA, a takovému vývoji zabránit.

Vyhraněnost Sikorského názorů 

Právě z tohoto období je možné dohledat mnoho Sikorského názorů na tehdejší světové události a na Evropu samotnou. V lednu 2003, necelé dva měsíce před invazí do Iráku, poskytl Sikorski rozhovor Fox News v souvislosti s odmítnutím této invaze ze strany Francie a Německa.

Sikorski jejich opozici proti intervenci do Iráku hodnotil velmi kriticky, když podle něj jejich vinou hrozilo rozdělení EU a dokonce ohrožení funkčnosti OSN a NATO. Zároveň vyjádřil překvapení nad tím, že si tyto dva státy dovolily USA tak veřejně a provokativně odporovat a navrhuje, aby si z toho USA vzaly ponaučení a například stáhly některé své vojáky z Německa do zemí, které o to budou mít zájem, jako třeba Polsko.

V březnu 2004 navštívil Sikorski pořad CNN American morning, kde hodnotil výrok tehdejšího předsedy Evropské komise Romana Prodiho, kterým reagoval na teroristické útoky v Madridu. Prodi prohlásil, že „je jasné, že užití síly není tím pravým způsobem, kterým by bylo možné vyřešit konflikt s teroristy.“ Současný polský ministr jeho slova popsal jako urážlivá a označil je za trestný čin.

Tehdejší situaci v Evropě Sikorski v daném rozhovoru popsal tak, že zde vznikla skupina států, odmítajících invazi do Iráku, mezi které se nově zařadilo také Španělsko. Tyto státy podle něj měly zájem vytvořit evropskou Evropu - protiváhu USA, antiamerický, socialistický projekt. Tuto situaci označil za velmi vážnou a uvádí, že je třeba ji změnit.

V roce 2005 Sikorski z NAI odešel, aby dále působil v nové středopravé polské vládě na pozici ministra obrany. Po jejím nástupu došlo k revizi předchozího polského rozhodnutí z první poloviny roku 2005, podle kterého mělo stáhnout své jednotky z Iráku na konci roku, a místo toho byla jejich tamní přítomnost postupně prodlužována až do října roku 2008, nehledě na fakt, že na 75 % Poláků bylo proti.

Sikorski také v roce 2008 uzavřel s americkou ministryní zahraničních věcí Riceovou dohodu, podle které měla Amerika v Polsku vybudovat protiraketovou základnu, v roce 2009 pak USA podporovaly Sikorského neúspěšnou kandidaturu na pozici generálního tajemníka NATO.

Zajímavý je také jeho názor na EU a na bývalou britskou premiérku Margaret Thatcherovou, jednu z patronek NAI. Polský ministr o sobě často tvrdí, že je jejím velkým obdivovatelem v ekonomických otázkách i v náhledu na mezinárodní vztahy. Jediné, v čem se podle něj jejich názory odlišují, je otázka EU.

Ale tento nesoulad je podle něj dán tím, že Thatcherová nenahlížela na EU správně, když ji tvrdě kritizovala. Sikorski naopak tvrdí, že právě EU je tou silou, jejímž prostřednictvím lze dosáhnout ideálů Thatcherové jako udržování zodpovědných rozpočtů, otevírání trhů nejen v rámci EU, ale také mezi EU a USA, a minimalizace státního vlivu na ekonomiku. Pro víkendovou edici Financial Times letos Sikorski prohlásil, že EU považuje za „Thatcherovskou sílu“.

Sikorski s Thatcherovou očividně sdílí i názor na postavení Evropy v mezinárodní politice. Svědčí o tom porovnání jeho prohlášení v souvislosti s válkou v Iráku a projevu Thatcherové při příležitosti založení výše zmíněného projektu NAI.

Thatcherová ve svém projevu nazvaném Společná krize: Atlantické řešení prohlásila, že „evropský federalistický projekt by představoval noční můru pro všechny.“ Podle ní by jakákoli forma evropského superstátu s vlastní vládou, zákony, měnou a občanstvím představovala velké ohrožení pro celý svět, protože by se mohl stát rivalem USA.

Podpoří sociální demokrat Sobotka Sikorského?

Hlavním argumentem, který zastánci Sikorského kandidatury na jeho podporu uvádějí, je současná krize na Ukrajině a to, že právě polský ministr je podle nich v současné situaci pro Evropu tou nejlepší volbou. Pravdou však je, že, zatímco schůzky v Kyjevě ve druhé polovině února mezi ukrajinským prezidentem Janukovyčem, ministry zahraničí Německa a Francie a zástupcem Ruska se Polsko reprezentované Sikorským zúčastnilo, pozvánky na poslední mírové rozhovory v Minsku se nedočkalo.