Svébytná pozice
Patrik EichlerPokud budou o řešení dnešní ukrajinské situace debatovat Barack Obama s Vladimirem Putinem, zájmy Unie nutně zůstanou stranou. Konflikt se přitom odehrává na našich hranicích.
Ti, kdo nad ukrajinským územím sestřelili civilní letadlo, mají stanout před soudem. Mezinárodní společenství musí vynaložit dostupné síly, aby je vypátralo a před soud postavilo.
Předtím je samozřejmě třeba potvrdit, že k sestřelení letadla skutečně došlo. Je to důležité, abychom i my, komentáři a vnější pozorovatelé, co nejvíce psali a mluvili o skutečnosti, a ne jen o tom, co z ní kdo pustí do médií.
Ke krátké diskusi je, zda mají pachatelé stanout před soudem ukrajinským nebo mezinárodním. V případě mezinárodní terorismu v civilním letectví platí, že stát, který má podezřelého v moci, ho musí stíhat, pokud o jeho vydání nežádá stát jiný.
Pro Ukrajinu hovoří, že k činu došlo na jejím území i to, že formálně vzato mohou pachateli být její občané. Proti, že pokud jsou pachateli příslušníci sil usilujících o podmanění východoukrajinských území, budou nutně souzeni nejen za útok na letadlo, ale i za pokus o státní převrat. A druhý motiv ve vnitrostátní agendě nakonec nutně převáží.
Jenže vydání před soud může trvat i desetiletí. To kdyby pachatelé získali ochranu od Ruska a jeho území zbytečně neopouštěli.
Evropská politika zatím převážně vyzývá ke klidu a volá po příměří, které je nutné pro vyšetření události. I pokud se ukáže, že letadlo bylo skutečně sestřeleno a že ho skutečně sestřelili protikyjevské síly, těžko očekávat jinou další podporu kyjevské vládě, než další vlnu sankcí proti ruským politikům, státním úředníkům a firmám.
Zkoordinovat už tento krok bude z vnitropolitických důvodů obtížné. Po volbách do Evropského parlamentu není ještě složená Evropská komise. Na nové obsazení čekají i místa šéfů unijní diplomacie a mezivládní Evropské rady.
Ukrajina je ale zemí Východního partnerství. Má s námi už pár týdnů podepsanou dohodu o přidružení a se třemi členskými státy Evropské unie přímo hraničí. Proto je společný postup unijních států ve snaze stabilizovat ukrajinský stát v našem zájmu.
A proto je také nebezpečná úvaha, podle které by měli dnešní situaci konečně vyřešit Barack Obama s Vladimirem Putinem. Taková úvaha znamená rezignaci na roli Unie na evropském kontinentu. A vyjadřuje spíše než snahu hledat politická řešení ochotu ruskému nátlaku ustoupit. Nic jiného by se totiž nestalo, pokud by si po vzoru studené války měly dvě domnělé supervelmoci rozdělovat sféry svého vlivu.
Dnešní situace je i výzvou pro novou zahraniční politiku Černínského paláce. Lubomír Zaorálek s Petrem Drulákem by ji měli vést tak, aby Evropská unie neměla pochybnost, že má území visegrádských států bránit.
Můžeme otevírat na Slovensku zbrojovky. Možná dnešní krize i uspíší společnou obranu vzdušného prostoru a vybudování společné bojové jednotky. Nakonec ale pro naši ochranu bude mít větší efekt, pokud běžný Francouz bude o České republice vědět jen o málo méně než o Mali, kde je jeho země výrazně angažována.
Nic jiného než evropská znalost nás totiž v ochranné síti neudrží.
A soudit je za státní převrat současná vláda, která se dostala k moci státním převratem, jistě může a pokud prohrají a přežijí, tak jistě bude, ale legitimita takového počínání je dosti sporná. Rozhodovat bude moc, ne vláda práva.
Vzpomínám, jak Evropská unie uvalovala sankce na Rakousko poté, když se pravicoví Svobodní Jörga Heidera dostali do vlády. I my jsme se tehdy přidali, z pilnosti, v Unii jsme ještě nebyli. Teď se může EU přetrhnout, aby vyjádřila svou podporu pučistické vládě v které sedí zástupci extrémní pravice, proti kterým byl Heider solidní demokrat. Nu, to je ten pokrok evropské myšlenky.