Vetřelci vs. Predátoři

Filip Outrata

Vidět v nositeli jiného názoru ne bestiálního nepřátelského vetřelce či predátora, ale člověka usilujícího ze své odlišné výchozí pozice o totéž, je jediná cesta, jak žít společně jako lidé.

Zdá se, že na lidi s jiným názorem se u nás stále častěji hledí jako na nebezpečné vetřelce či predátory, jiný živočišný druh, hrozbu pro vlastní život a bezpečí.

Unikátní výběr informací ze světa, které v češtině nenajdete nikde jinde. Podpořte Deník Referendum!
×

Zvlášť v diskusích o dění na Ukrajině lze pozorovat stále sílící trend k tomu, zcela vytěsňovat jakékoli odlišné pohledy. Není přitom rozdíl, jestli jde o „proruskou“ či „proukrajinskou“ stranu.

Každý, kdo nedrží pevně a bez jakýchkoli pochybností centrální „dogma“ dané skupiny: „za všechno může Putin/Rusko“, nebo „za všechno mohou fašisté“, se stává nepřítelem, a nezáleží už na tom, co si skutečně o věci myslí.

Podobný princip se projevuje delší dobu hlavně v diskusích na sociálních sítích, které ze své podstaty směřují ke konfrontaci či naopak k virtuálnímu „poplácávání po zádech“ namísto hledání vzájemného porozumění a lepšího pochopení věcí.

Oproti srovnatelně emočně nabitým diskusím mezi „bolševiky“ a „primitivními antikomunisty“ má téma Rusko a Ukrajina v sobě navíc rozměr až fyzického ohrožení, které mnozí pociťují při pouhém pohledu na tvář Vladimira Putina.

Na lidi s jiným názorem se u nás stále častěji hledí jako na nebezpečné vetřelce či predátory, jiný živočišný druh, hrozbu pro vlastní život a bezpečí. Foto cs.wikipedia.org

Jestli opodstatněně nebo ne, je z pohledu virtuálních válek nakonec jedno. Racionální úvaha typu — České republice ani ostatním zemím středo- a východoevropského křídla NATO snad s výjimkou pobaltských zemí dnes vojenské ohrožení ze strany Ruska nehrozí a v dohledné době zřejmě hrozit nebude — nejenže není přijímána se souhlasem, ale není přijímána vůbec jako názor, jeden z možných pohledů, ale jako akt zrady.

Úplně stejně, jen zrcadlově obráceně, je tomu i z druhé strany. Když levicový server A2 Alarm publikoval obsahově zajímavý a kritický pohled na ukrajinskou situaci z pera ukrajinského sociologa Volodymyra Iščenka, autoři některých komentářů vyjádřili podiv nad tím, že i Alarm podléhá propagandě kyjevských fašistů.

Nepřítelem už není jenom ten, kdo zastává protikladně vyhrocený názor, ale i ten, kdo se pouze snaží vidět věci z více stran a o věcech uvažovat. Namísto naslouchání druhému a hledání hlubšího a diferencovanějšího pochopení nastupuje verbální likvidace „rusofilní chásky“ či „profašistické pakáže“.

Armádní velitel musí z podstaty svého povolání uvažovat v dimenzích my / nepřítel. Politici a diplomaté jsou nuceni dělit svět na spojence / protivníky spojenců a tedy i protivníky naše. Scénáristé akčních filmů potřebují nelomené, bestiální nepřátelské příšery.

Všichni ostatní by se ale měli snažit vidět v těch druhých především bližní, byť jsou právě nositeli jiných názorů, mají jiné zkušenosti, způsob vidění věcí a způsob vyjadřování. Jedině trpělivý dialog, založený na naslouchání, snaze přiblížit se myšlení a světu druhého, může z vetřelců udělat opět lidi, nakonec snad i spojence a přátele.

Za tyto drobné snahy o porozumění a smíření názorů se neuděluje Nobelova cena míru. Pro skutečně mírové, pokojné lidské společenství, kde se dá snesitelně společně žít, jsou ale neméně důležité.

    Diskuse
    JV
    June 4, 2014 v 9.29
    Aktuální doklad neschopnosti myslet
    Ano, velice přesné.

    Neschopnost a nezájem myslet, včetně ochoty nechat se manipulovat prolhanými médii, aktuálně dokládá "zpravodajství" Novinek (a jistě i lecčeho dalšího) o prohlášení polských lékařů.

    Jiří Vyleťal
    MP
    June 4, 2014 v 12.27
    ad Isčenko
    Děsivé na reakcích na Isčenka je, že to nebyl text, který byl ještě kritičtější k ukrajinské nacionalistické pravici než k Putinovi.
    Ale nevím, jak autora článku napadlo ten krátký, emotivní a naprosto osobní výkřik označit jako "kritický" pohled.
    FO
    June 4, 2014 v 13.23
    Pane Profante,
    to je asi nedorozumění, jako "kritický" jsem označil samotný rozhovor s V. Iščenkem na Alarmu, to jste ale asi neměl na mysli.
    MP
    June 4, 2014 v 20.17
    Filipovi Outratovi
    Měl. Isčenko je velmi působivý, sympatický a nekritický. Kritika vyžaduje odstup a nadhled, ne jen uchování si zásad a postojové konzistence. Nejsem si jist, jestli dnes vůbec někdo dokážeme uvažovat o ukrajinské situaci kriticky. Dost na tom, když to alespoň někdo zvládá poctivě a ne ideologicky.
    June 4, 2014 v 21.10
    Co to znamená kritický?
    Ten pohled je rozhovor s člověkem, který na Ukrajině žije teď. Není to odborná studie psaná s odstupem desítek let či tisíců kilometrů. Kritiky je tam hodně a nemá formu argumentu pro jednu stranu sporu. Podobně poctivá snaha o kritičnost je třeba u nás velmi vzácná i u témat nicotné významnosti, kde nejsou stovky mrtvých. Znáte třeba nějaký podobně kritický text na téma fackování Typlta či volby ředitele ÚSTRu? Všechna čest Iščenkovi!
    MP
    June 4, 2014 v 21.57
    Jiřímu Kubičkovi
    Všechna čest Isčenkovi, ale to jsem se snažil zdůraznit i v minulém vstupu. "Kritičnost" či "bezprostřednost" textu nejsou charakteristiky odpovídající dvojici "dobré" "špatné" nebo "poctivé" "falešné".
    FO
    June 4, 2014 v 22.55
    děkuji za vysvětlení,
    lépe chápu, co myslíte slovem "kriticky". Nicméně si troufám stát za tím, že to, co Iščenko říká v rozhovoru, opravdu není "krátký, emotivní a naprosto osobní výkřik". Výkřik si skutečně představuji jinak. Osobní to samozřejmě je - nemůže nebýt - ale přesto je to podle mě poměrně zdařilý pokus vidět situaci v širších souvislostech. Ale nepochybuji, že dalším uvažováním bychom své zatím odlišné pojmové uchopení této věci sladili ještě harmoničtěji.