Vetřelci vs. Predátoři

Filip Outrata

Vidět v nositeli jiného názoru ne bestiálního nepřátelského vetřelce či predátora, ale člověka usilujícího ze své odlišné výchozí pozice o totéž, je jediná cesta, jak žít společně jako lidé.

Zdá se, že na lidi s jiným názorem se u nás stále častěji hledí jako na nebezpečné vetřelce či predátory, jiný živočišný druh, hrozbu pro vlastní život a bezpečí.

Zvlášť v diskusích o dění na Ukrajině lze pozorovat stále sílící trend k tomu, zcela vytěsňovat jakékoli odlišné pohledy. Není přitom rozdíl, jestli jde o „proruskou“ či „proukrajinskou“ stranu.

Každý, kdo nedrží pevně a bez jakýchkoli pochybností centrální „dogma“ dané skupiny: „za všechno může Putin/Rusko“, nebo „za všechno mohou fašisté“, se stává nepřítelem, a nezáleží už na tom, co si skutečně o věci myslí.

Podobný princip se projevuje delší dobu hlavně v diskusích na sociálních sítích, které ze své podstaty směřují ke konfrontaci či naopak k virtuálnímu „poplácávání po zádech“ namísto hledání vzájemného porozumění a lepšího pochopení věcí.

Oproti srovnatelně emočně nabitým diskusím mezi „bolševiky“ a „primitivními antikomunisty“ má téma Rusko a Ukrajina v sobě navíc rozměr až fyzického ohrožení, které mnozí pociťují při pouhém pohledu na tvář Vladimira Putina.

Na lidi s jiným názorem se u nás stále častěji hledí jako na nebezpečné vetřelce či predátory, jiný živočišný druh, hrozbu pro vlastní život a bezpečí. Foto cs.wikipedia.org

Jestli opodstatněně nebo ne, je z pohledu virtuálních válek nakonec jedno. Racionální úvaha typu — České republice ani ostatním zemím středo- a východoevropského křídla NATO snad s výjimkou pobaltských zemí dnes vojenské ohrožení ze strany Ruska nehrozí a v dohledné době zřejmě hrozit nebude — nejenže není přijímána se souhlasem, ale není přijímána vůbec jako názor, jeden z možných pohledů, ale jako akt zrady.

Úplně stejně, jen zrcadlově obráceně, je tomu i z druhé strany. Když levicový server A2 Alarm publikoval obsahově zajímavý a kritický pohled na ukrajinskou situaci z pera ukrajinského sociologa Volodymyra Iščenka, autoři některých komentářů vyjádřili podiv nad tím, že i Alarm podléhá propagandě kyjevských fašistů.

Nepřítelem už není jenom ten, kdo zastává protikladně vyhrocený názor, ale i ten, kdo se pouze snaží vidět věci z více stran a o věcech uvažovat. Namísto naslouchání druhému a hledání hlubšího a diferencovanějšího pochopení nastupuje verbální likvidace „rusofilní chásky“ či „profašistické pakáže“.

Armádní velitel musí z podstaty svého povolání uvažovat v dimenzích my / nepřítel. Politici a diplomaté jsou nuceni dělit svět na spojence / protivníky spojenců a tedy i protivníky naše. Scénáristé akčních filmů potřebují nelomené, bestiální nepřátelské příšery.

Všichni ostatní by se ale měli snažit vidět v těch druhých především bližní, byť jsou právě nositeli jiných názorů, mají jiné zkušenosti, způsob vidění věcí a způsob vyjadřování. Jedině trpělivý dialog, založený na naslouchání, snaze přiblížit se myšlení a světu druhého, může z vetřelců udělat opět lidi, nakonec snad i spojence a přátele.

Za tyto drobné snahy o porozumění a smíření názorů se neuděluje Nobelova cena míru. Pro skutečně mírové, pokojné lidské společenství, kde se dá snesitelně společně žít, jsou ale neméně důležité.

    Diskuse (7 příspěvků)
    JV
    Jiří Vyleťal
    June 4, 2014 v 9.29
    Aktuální doklad neschopnosti myslet
    Ano, velice přesné.

    Neschopnost a nezájem myslet, včetně ochoty nechat se manipulovat prolhanými médii, aktuálně dokládá "zpravodajství" Novinek (a jistě i lecčeho dalšího) o prohlášení polských lékařů.

    Jiří Vyleťal
    MP
    Martin Profant
    June 4, 2014 v 12.27
    ad Isčenko
    Děsivé na reakcích na Isčenka je, že to nebyl text, který byl ještě kritičtější k ukrajinské nacionalistické pravici než k Putinovi.
    Ale nevím, jak autora článku napadlo ten krátký, emotivní a naprosto osobní výkřik označit jako "kritický" pohled.
    FO
    Filip Outrata, redaktor
    June 4, 2014 v 13.23
    Pane Profante,
    to je asi nedorozumění, jako "kritický" jsem označil samotný rozhovor s V. Iščenkem na Alarmu, to jste ale asi neměl na mysli.
    MP
    Martin Profant
    June 4, 2014 v 20.17
    Filipovi Outratovi
    Měl. Isčenko je velmi působivý, sympatický a nekritický. Kritika vyžaduje odstup a nadhled, ne jen uchování si zásad a postojové konzistence. Nejsem si jist, jestli dnes vůbec někdo dokážeme uvažovat o ukrajinské situaci kriticky. Dost na tom, když to alespoň někdo zvládá poctivě a ne ideologicky.
    Jiří Kubička, psycholog
    June 4, 2014 v 21.10
    Co to znamená kritický?
    Ten pohled je rozhovor s člověkem, který na Ukrajině žije teď. Není to odborná studie psaná s odstupem desítek let či tisíců kilometrů. Kritiky je tam hodně a nemá formu argumentu pro jednu stranu sporu. Podobně poctivá snaha o kritičnost je třeba u nás velmi vzácná i u témat nicotné významnosti, kde nejsou stovky mrtvých. Znáte třeba nějaký podobně kritický text na téma fackování Typlta či volby ředitele ÚSTRu? Všechna čest Iščenkovi!
    MP
    Martin Profant
    June 4, 2014 v 21.57
    Jiřímu Kubičkovi
    Všechna čest Isčenkovi, ale to jsem se snažil zdůraznit i v minulém vstupu. "Kritičnost" či "bezprostřednost" textu nejsou charakteristiky odpovídající dvojici "dobré" "špatné" nebo "poctivé" "falešné".
    FO
    Filip Outrata, redaktor
    June 4, 2014 v 22.55
    děkuji za vysvětlení,
    lépe chápu, co myslíte slovem "kriticky". Nicméně si troufám stát za tím, že to, co Iščenko říká v rozhovoru, opravdu není "krátký, emotivní a naprosto osobní výkřik". Výkřik si skutečně představuji jinak. Osobní to samozřejmě je - nemůže nebýt - ale přesto je to podle mě poměrně zdařilý pokus vidět situaci v širších souvislostech. Ale nepochybuji, že dalším uvažováním bychom své zatím odlišné pojmové uchopení této věci sladili ještě harmoničtěji.