Česká společnost se znovu názorově naprosto rozdělila, tentokrát k tomu došlo v rámci snahy o interpretaci dění na Ukrajině. Přestože názorů na něj je spousta, jednoznačně lze identifikovat především dvě skupiny, jejichž názory jsou opravdu velmi vyhraněné a jakoukoli výraznější odchylku od nich odmítají.

Vyhrocená atmosféra, která v této problematice nastala, jde ruku v ruce s informační válkou, vedenou v rámci všemožných snah o prosazení svého pohledu na tamní dění. Jedním z jejích důsledků je pak stav, kdy je téměř nemožné nalézt v České republice někoho, kdo by si více či méně nestěžoval na to, jak média o ukrajinských událostech informují.

Pravdou však je, že, pokud se člověk na ukrajinské dění podívá optikou obou těchto názorových proudů, ocitá se v černobílém světě. Další osud jejich světa pak má určit výsledek boje dobra se zlem, který na Ukrajině právě probíhá. Díky tomuto černobílému rozdělení mimo jiné dochází k opětovnému zavedení rusofobie jako povinné výbavy jedné z těchto skupin.

Podle obrazu vykreslovaného v některých médiích se zdá, že Rusko je výhradním porušovatelem mezinárodního práva, původcem všeho zla světa a roztahovační Rusové viníky dané situace. Tento názor pak masově rezonuje na sociálních sítích nebo v rámci internetových diskuzí. Na obálce Respektu se zase místo na mapě, kde leží Rusko, přeměnilo v Choleru, na stránkách pak jeho redaktoři probírají otázku, jestli by v případě vygradování konfliktu neměl náš stát zakázat KHL, aby tak zabránil další expanzi ruské kultury.

Černobílé vidění vede k sílící rusofobii v České republice.

Představa, že by česká společnost k událostem na Ukrajině mohla přistupovat zcela objektivně, je samozřejmě naprosto utopická, na druhou stranu je velmi nebezpečné, pokud média jakoukoliv vyhraněnost v této otázce nějak posilují.