Ruská média v informační válce

Vojtěch Boháč

Občasný přispěvatel DR pobývající teď na Krymu přibližuje způsob, jakým pracují ruská masmédia s ukrajinským děním. Vysvětluje také, proč je oficiální výkladový proud v zemi tak silný a jaké důsledky to má pro ruskou společnost.

Česká masmédia jsou v posledních měsících kritizována, že o vývoji na Ukrajině informují jednostranně; že nadržují novému režimu v Kyjevě a ruské, resp. proruské pozice naopak démonizují. Zdali, či lépe, do jaké míry tomu tak je, to ať posoudí jiní. Já jako člověk pobývající v poslední době střídavě na Ukrajině, v Rusku a nyní na Krymu bych zde chtěl přiblížit, jakým způsobem referují o tématu masmédia ruská. Vnější pozorovatel se totiž jen těžko brání dojmu, že vedou přímo informační válku.

Úvodem několik příkladů: Imigrační vlna čítající desetitisíce ukrajinských utečenců zasáhla západní oblasti Ruska, hlásí v úvodu reportáž na ruské státní televizi. Kamera snímá přeplněný hraniční přechod, další komentář hovoří o lidech utíkajících ze země zasažené fašistickou nákazou.

O tom, že jsou použity záběry nikoli z ukrajinsko-ruské, ale z tradičně přetížené ukrajinsko-polské hranice, se reportér nezmiňuje. A vyjádření Federální migrační služby k případu se posluchač také nedozví. Jasné stanovisko FMS vydají až později The Moscow Times: o azyl požádalo v posledních týdnech ve východních oblastech Ruska všeho všudy pět osob ukrajinské národnosti.

V jiném případě byly televizní stanicí Rossia 1 použity pro reportáž o střetech mezi proruskými a proukrajinskými demonstranty v Simferopolu záběry z mnohem vyhrocenějších událostí, které proběhly v únoru v Kyjevě. A když z té samé stanice hřímal lídr ukrajinské krajně pravicové strany Svoboda Oleh Ťahnybok o tom, že používání ruštiny bude na Ukrajině zakázáno pod hrozbou trestu smrti, málokoho by napadlo, že v ukrajinském originále říká: Ukrajinština bude úředním jazykem, nicméně ostatní jazyky nesmí být diskriminovány.

Rusy kritické k vlastnímu režimu baví v souvislosti s takovýmto posouvání reality v posledních dnech nový vtip:

„Vidíš banderovce?“, ptá se Putin člověka na Krymu.

„Nevidím,“ odpovídá tento.

„No, a přitom jich tu je plno,“ usměje se prezident. „A vidíš ruské vojáky?“

„Vidím jich tu plno.“

„No vidíš, a přitom tu žádní nejsou!“

Mezi Ukrajinci dnes koluje mnoho příběhů, které dokládají, že vtipy jako tento zdaleka nepřehání. I skuteční odborníci se pak uchylují k silným slovům. Podle vedoucího oddělení politické analýzy ukrajinské Kyjevsko-Mohylské akademie Alexeje Grana se například informace, které vysílají v těchto dnech ruská média, dají označit za „propagandu v goebblesovském stylu“.

Alternativám se nedaří

I v Rusku existují pochopitelně média, která referují jinak. Jejich dosah je ale malý a vliv zanedbatelný.

Když se centrum pro výzkum veřejného mínění Levada ptalo v červnu minulého roku Rusů, odkud čerpají informace o událostech v zemi a v zahraničí, 88 procent dotázaných odpovědělo, že z televize. Tu zároveň označilo 51 procent za nejdůvěryhodnější zdroj informací. Na druhém místě skončily s 24 procenty informace od přátel a známých, které pokládá za nejdůvěryhodnější zdroj 16 procent lidí. Internet, který v současné době nabízí jako téměř jediný větší množství pohledů, označilo ze zpravodajského hlediska za důvěryhodný jen málo přes 10 procent dotázaných.

Ve výsledku vzniká situace, kdy zhruba 70 procent Rusů získává většinu informací o politickém dění přímo nebo nepřímo z televizních kanálů, které vlastní, nebo zprostředkovaně ovládá stát. 65 procent dotázaných navíc pokládá zprávy z velkých televizních kanálu —  Pervy Kanal, Rossia, NTV — za zcela, nebo více méně objektivní.

I malá média šířící alternativní pohled na věc jsou zároveň šikanována. A pokud někdo s dostatečně velkou auditorií začne kritizovat politickou reprezentaci, je brzy zbaven možnosti být slyšen. Bylo to možné sledovat například začátkem roku na případu televizní stanice Dožď, jejíž popularita a kritičnost během posledních dvou let značně vzrostla. Stanici stačil jen malý prohřešek a byla zbavena možnosti vysílat v kabelové verzi, což způsobilo prakticky její zánik.

To, co je řečeno v televizi, se tímto způsobem stává pro mnohé nezpochybnitelnou pravdou a součástí světonázoru z toho prostého důvodu, že není jiná možnost, jak se bez internetu pravidelně a systematicky informovat.

A věc má konečně ještě jeden aspekt: Popsaný přístup nejen prohlubuje informační mezeru a ve výsledku možnost dorozumění mezi oběma „bratrskými“ národy, tedy Rusy a Ukrajinci, ale též rozděluje samu ruskou veřejnost. K režimu kritičtí Rusové cítí, jak moc je s informacemi manipulováno; dále se utvrzují ve vlastních názorech (třebaže mnohdy též zaujatých), a v důsledku smýšlejí stále radikálněji. Stačí si přečíst pár blogů ruských protestních tribunů.

Přístup režimu k informačním tokům navíc doprovází i otevřená represe. I když po Moskvě třeba chodily v poslední době průvody několika stovek až tisíců lidí podporujících ozbrojený boj s „fašismem na Ukrajině“, mnohem silnější iniciativa se objevila proti válce a proti zasahování do vnitřních záležitostí západního souseda. Na facebookovou stránku této iniciativy se za poslední dva týdny přidalo přes 70 tisíc lidí. A když pak však dorazilo na tematické demonstrace v Moskvě a Petrohradu několik tisíc z nich, nechaly úřady protest rozehnat. Zatčeno bylo dohromady okolo pěti set demonstrantů.

Neschopnost reflexe

Ze strany ruských odpůrců vojenského zásahu na Ukrajině se často ozývá, že vzniklá situace je kromě jiného důsledkem neschopnosti politického vedení země přijímat jakoukoli reflexi vlastního konání. Média neslouží k tomu, aby zprostředkovala obousměrnou komunikaci mezi občany a politickou elitou, ale k tomu, aby informovala poslušné občany o tom, co je z pohledu těch u moci důležité vědět.

Tomuto názoru odpovídá i návrh zákona představený v Dumě minulý týden. Zákon by měl přitáhnout mediální uzdu ještě pevněji tím, že bude přísně stíhat ty redaktory, kteří svým rozhodnutím umožní publikaci článků obsahujících lživou protiruskou informaci. Autor návrhu Jevgenij Fjodorov vysvětlil, že nový zákon je reakcí na „neadekvátní přirovnání“ současného státního převratu na Ukrajině k jiným historickým událostem. Obecně se má se za to, že Fjodorov tak narážel na nedávné srovnávání olympijských her v Soči s Berlínskou olympiádou v roce 1936 a invaze na Krym s anšlusem Rakouska o dva roky později.

Je samozřejmé, že za stávající studené války mezi Ruskem a Ukrajinou či Západem a Východem by více kritické reflexe neškodilo ani mediím v USA, zemích EU či na vlastní Ukrajině. Když je ovšem řeč o Rusku, nutí se z popsaného následující závěr: Kromě neschopnosti reflektovat pomocí médií současnost se Rusko kroky svých politiků zbavuje také možnosti poučit z historie. Otevírá tak — či lépe: pomáhá dalším otevírat — dveře tomu, aby se historie opakovala.

    Diskuse (86 příspěvků)
    Luděk Ševčík, OSVČ
    March 15, 2014 v 13.59
    Ve zkratce psáno:
    Rusové mají méně selektovaný přístup k informacím než my. Internet omezený nemají, vysílají/li u nich dokonce OPOZIČNÍ televize, odlišné vidění světa do nich rusky cpe i Svobodná.
    Autor však Rusy, na rozdíl ode mě, vidí jako méně informováné, než naše občany. Inu : Břevno v oku svém nevidí, ale smítko u druhého na dálavu „zpozoruje“. Ale je také možné, že autor naše televize ještě neviděl vysílat a domnívá se, že jejich zpravodajství je objektivní a vyvážené. Ta představa vyvolává úsměv na mé tváři. Tak díky za pobavení.
    Petr Jedlička, redaktor DR
    March 15, 2014 v 14.8
    Které ruské televizní stanice jsou podle vás opoziční, pane Ševčíku?
    Martin Šimsa, filosof
    March 15, 2014 v 17.4
    obdivuji Rusy,
    kteří demonstrují proti Putinově imperiální politice, za svobodné Rusko i svobodnou Ukrajinu. Podle Novinek jich bylo v Moskvě 50.000, což je obdivuhodný počet (příznivců Putina demonstrovalo 15.000) a demonstrovali i v Petrohradu, Jekatěrinburgu a Samaře. Vnitřní odpor je nejúčinnější.
    Luděk Ševčík, OSVČ
    March 15, 2014 v 17.39
    Já obdivuju lidi, kteří to mají v hlavě srovnané a
    nedělají blbce pánům nahoře. Na straně Putina, či na straně ukrajinských "revolucionářů" jich moc není.
    Pane Jedličko překvapujete. Od editora zahraničního zpravodajství bych očekával jistou znalost situace v Rusku. Nicméně rád vám poradím, kdykoliv budu vědět. Takže kdyby se vás někdo ptal, můžete mu říci, že za opoziční je v Rusku pokládáná tv stanice Dožď. Dále jako opoziční fungovaly REN TV a Pátý kanál v Petrohradu. Takovou vymoženost jsme u nás za 25 let "demokracie" neměli. Ale zase máme novináře, kteří kritizují Rusko za potlačování přístupu k informacím. Věřím v ně. Ale i v to, že bychom měli nejdříve zametat před svým prahem.
    Petr Jedlička, redaktor DR
    March 15, 2014 v 19.30
    Nikdo nejsme dokonalý, pane Ševčíku, ale právěže mi přijde, že REN a Channel 5 se už tak dva roky politicky nevymezují ... a o tom, jak to dopadlo s Dožďem, píše autor tohoto textu ... tak jsem sondoval, jestli mi nějaká nová stanice neunikla ...
    PM
    Petrasek Milan, penzista
    March 15, 2014 v 21.4
    Sláva bohu - zde opoziční televizní stanice netřeba.
    Přesto zde stále schází výrazný opozit převládajícímu jak zdejšímu tak putinskému dogma - že demokratickému režimu se nedá naučit a že je zbytečné potřebný proces realizovat.
    Jak nás informovala paní Hájková - k diskuzi na toto téma se dostavilo 7 statečných občanů.......připomněl bych.
    Jiří Kubička, psycholog
    March 16, 2014 v 0.2
    Jak pan Ševčík ví, co ví?
    V diskusi k článku Filipa Outraty pan Ševčík píše
    "Já se k ruským mediím nedostanu, jen k tomu, co zde přefiltrují naše média." Jak podle těch nevyvážených českých médií dokáže posoudit vyváženost ruských médií, která nesleduje, mi není moc jasné.

    O autorovi článku si myslí, že zřejmě " naše televize ještě neviděl vysílat a domnívá se, že jejich zpravodajství je objektivní a vyvážené." Vojtěch Boháč si tedy podle pana Ševčíka svou mylnou představu o českých televizích vytvořil podle zahraničních zdrojů, pan Ševčík svou správnou představu o médiích ruských na základě médií českých.
    Luděk Ševčík, OSVČ
    March 16, 2014 v 7.58
    Pane Kubičko,
    mám pro vás překvapující informaci. I v informační blokádě se člověk může dostat ke správnému vidění světa. Pokud má trochu schopnost číst mezi řádky, vylučovat vzájemně si odporující informace. Potom ví, co ví. Naši předkové v tomto už od německé okupace vynikali.
    Nicméně většina veřejnosti si, v souladu s autorovým tvrzením, vytváří obraz světa dle TV vysílání. U nás absolutně jednostranného. Z toho mi vyplývá, že pokud autor kritizuje Rusy, zřejmě ještě neviděl vysílání našich televizí, neboť jinak by s kritikou začal přednostně u nich.
    Vyváženost ruských médií jsem nehodnotil, psal jsem o tom, že na rozdíl od KLDR, či České republiky, jsou v Rusku i veřejnosti přístupná opoziční média. U nás ne, nebo mi snad nějaká unikla? Takže ta kritika Ruska vyzněla hodně pokrytecky. Ale je v souladu s mainstreamem. Což jsem zrovna zde nečekal.
    Luděk Ševčík, OSVČ
    March 16, 2014 v 8.1
    Pane Petrásku,
    že vy takhle po ránu rád žertujete! Věříte, že jsem na první moment myslel, že "sláva bohu - zde opoziční televizní stanice netřeba", myslíte vážně? Ještě jste k tomu mohl přihodit i to, že u nás netřeba ani opozice, ale to už by bylo moc okaté a ztratilo by to kouzlo jemného humoru.
    AM
    Aleš Morbicer, invalidní důchodce a audiofil
    March 16, 2014 v 8.14
    Že jdou v Rusku k vládě kritická média postupně do kytek je známá věc pane Ševčíku, ne výmysl pana Boháče či Jedličky.

    Poměrně jasně se třeba vyjádřil i A. Mitrofanov, který situaci v Rusku sleduje už tři roky::
    http://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Alexandr-Mitrofanov-Informacni-valka-o-Ukrajinu-ve-stylu-Brezneva-311388

    + Další komentáře