Aktuální vývoj kolem Ukrajiny — Pátek

Pravděpodobně ruská obrněná vozidla už manévrují na Krymu (darovaném Ukrajině v rámci SSSR). Mezitím se dvě ruské bitevní lodě (Minsk a Kaliningrad) přesunuly od Sýrie do Černého moře. Ozbrojenci (mohou to být i ruské speciální síly) obsadili krymský parlament. Každý den tu máme slovní přestřelku mezi některými činiteli NATO a Ruskem…

A nám pořád nikdo oficiálně a na rovinu neřekne, že o žádnou krásnou demokracii pro obyčejné Ukrajince tu opravdu nejde (mohla by to být docela i legrace). Dlouhodobá ruská kritika ‚dvojího metru‛ se opět začíná trochu zhmotňovat.

Poslední věta odkazuje na dlouhodobou diplomatickou strategii Sergeje Lavrova a Vladimíra Putina, založenou na kritice zahraniční politiky USA a NATO, jako uplatňování tzv. dvojího metru. Tak nějak to začalo Kosovem ještě za tehdejšího ministra zahraničí Primakova a oba jmenovaní svou kritiku samozřejmě rozvinuli.

Vybudovali si kolem ní také zajímavou alianci z ostatních států, kterým se porušování některých norem OSN nelíbilo: Čína, apod. Je velmi zajímavé, jak tuhle dlouholetou, vcelku významnou situaci v oblasti mezinárodního práva, s radostí vůbec nezajímá naprostou většinu našeho mediálního a intelektuálního světa.

V pondělí jsem si utřídil myšlenky v situační analýze kolem Ukrajiny v hlubším kontextu (najdete v ní vše podstatné na vysvětlenou následujících úvah).

Obdobě zvacího dopisu jsem přikládal vcelku vysokou pravděpodobnost, stejně jako ‚gruzínskému scénáři’.

Nicméně Krym je z právního a etnického hlediska ještě vcelku jasný. Pro Rusko jsou ale zásadní i ostatní východní regiony, kde se soustředí nejen průmyslová nadstavba, ale především její surovinová základna. Tam to etnicky není tak ruské, ale zase jde o volební základnu Janukovyče a jeho bandy. Tamní oligarchové jsou na organizovaný zločin napojeni skoro stejně jako na ruské polostátní společnosti. O to se podle mě bude hrát především, tj. na jakou stranu se přikloní a jak to konkrétně provedou.

Rusko určitě nechce ztratit kontrolu nad oblastí, do které už, kvůli břidlicovému plynu, začal vrtat americký Chevron. Navíc tam perou peníze ve velkém (zároveň spolu s Maďary, nejen přes známou společnost RosUkrEnergo).

Je třeba ale neztratit ze zřetele, že eskalace situace není v zájmu Německa, které by v tomhle případě silné Polsko asi nenechalo pokračovat k něčemu fatálnějšímu. Z hlediska EU jde o skupinu anti-rusky nejiniciativnějších + USA. Ostatní EU státy hájí především finanční zájmy, aneb když spadne Ukrajina, budou padat i evropské banky (díky navázanému investičnímu indexu EMBI Global) ještě před tím, než ECB spustí stress-testy evropský bank.

Tak či tak je státní útvar ‚Ukrajina‘, tak jak ho známe, odepsaný, neboť mu mezitím silně propadla měna, což samozřejmě zvýší náklady dluhu, který nemají jak splácet. Default je jedna možnost (to není v zájmu EU a USA, respektive bankovních domů v EU), ale už se hrnou do možnosti půjček IMF, který požaduje další měnovou devalvaci (takže dluhy se stanou nesplatné a ekonomika půjde do kopru), zrušení státních intervencí v energetickém sektoru a zkrátka celkové vysátí ukrajinské ekonomiky (dle tradičního scénáře).

Ukrajinská centrální banka už pobízí regionální bankovní pobočky rozličných domů, aby se přiklonily ke Kyjevskému režimu. Slibuje za to poskytnutí likvidity z půjček IMF. Co nabídne Rusko a oligarchové?

Sobotní aktualizace

Samozřejmě, že není nic staršího, než dnešní noviny. Takže jak to tak v podobně tekutých a velmi dynamických situacích bývá, situace znovu pokročila v rytmu mnou dříve předestřených scénářů. Vypadá to, že nyní je čas na převrat(y) za pomoci trochu neskrývavé režie Ruska(?). Velmi zásadní Charkov, a další města z východních regionů tzv. Ukrajiny, zažívají vyvěšování ruských vlajek. Kličko volá po všeobecné mobilizaci. Úřadující prezident Turčinov uvedl ‚ukrajinské‘ vojenské síly v pohotovost. Zatímco však Kyjevští představitelé hýří silnými slovy, ďábel se skrývá v detailech.

Putin má ruskou Dumou schválené užití vojenských jednotek. Proč? Především pro případ, kdy by se Kyjevský režim rozhodl nasadit vlastní ozbrojené síly a obsadil Krym i s ruskou černomořskou flotilou dříve, než Rusko. Tento přístup do Černého moře je pro ruské mocenské zájmy naprosto zásadní. Umožňuje operovat nejen ve Středozemí, ale skrze průplav pak při střežení obchodních cest proti většinově somálským pirátům.

Oficiálním, a velmi zajímavým, vyjádřením ruské strany je také důvod uklidnění, či správněji zpomalení eskalované situace, aby se rozvášněné síly z Kyjeva nerozjely příliš nekontrolovaně. Rozuměj proti zájmům Ruska; neboť destabilizovanou zemi bez skutečné kontroly dění, s velkou etnickou menšinou vlastního národa, by si nepřál pravděpodobně žádný stát. Dosavadní kroky Kyjevského režimu, především pak zrušení jazykových nařízení, rozhodně důvěru vyvolat nemohly.

Rusko je také velmi dobré v rétorice vyzdvihující téma legality a vůbec právní problémy. Nejde jen o výše zmíněný dvojí standard v oblasti mezinárodního práva, ale i v případě práva vnitrostátního. Jejich specifický politický režim je v kritizovaných oblastech legální, což samozřejmě nutně neznamená legitimitu takových opatření. Sledujíc podobnou linii, Rusko vyzdvihuje porušenou dohodu z 21. února.

Tato dohoda, dle nich, stanovila jasné kroky k řešení situace na Ukrajině. Jelikož byla dojednána s činiteli EU, ministrem zahraničí Polska, Německa a Francie, s třemi předáky ukrajinské opozice a svrženým prezidentem Ukrajiny Janukovyčem a pouze jedním ruským envoiem, Rusko je samozřejmě připravené na nečinnost signatářů ze strany EU reagovat.

Co pro ně asi onen podpis tří ministrů znamená? I když ruský envoy Lukin nepodepsal, ostatní ano. Oni své vojenské jednotky ve výsledku vidí prostě jako mírové sbory (protože na mandát OSN nemusí brát ohledy stejně, jako na ně nebraly ohledy USA a NATO v jiných mezinárodních problematikách).

Samozřejmě se z ruské Dumy objevila taková prohlášení, že za každou cenu mají být ochráněni ruští občané. Zároveň je jistě netrápí, jak na podobné události odpoví globální finanční trhy v obchodovatelných kontraktech po jejich pondělním otevření. Na druhou stranu je nutné přiznat, že podobné události mohou s cenou ropy (ale také plynu) hýbat směrem nahoru, což je samozřejmě v zájmu ‚GazpromRuska‘. Sledovat vývoj tržní ceny komodit můžete na bloomberg.com.

Co bude naopak Putin se svým režimem považovat za ztrátu je situace, která zřejmě nastane. Aktivizované Rusko pomůže aktivizovat i NATO, které USA odsunuly tak trochu na druhou kolej (především díky Asii a Tichomoří; i když pak musely hasit blízký východ a severní Afriku). Díky přetrvávajícím neshodám, a také díky evropské bankovní krizi, do této aliance neproudilo tolik prostředků. EU mnohdy rétoricky, někdy i prakticky, spoléhala na budování vlastních institucí.

Nyní bude, alespoň po určitý čas, převažovat sbor takových politiků, poradců a analytiků, kterým vyhovuje jejich studenoválečná perspektiva vidění světa a odvozený proces tvorby reálných politik, respektive iniciativ. Zároveň tím Rusové podpořili snahu mnohých postsovětských států přiklonit se více k NATO, či rovnou usilovněji pracovat na svém začlenění do této aliance. Zároveň to přiživí anti-Ruský, už tak dost silný, sentiment v zemích jako je ČR, Polsko, baltské státy, apod.

Především se mi v této situaci ukazuje potenciální neexistence skutečné Evropské unie. Absence komplexní strategie je, vzhledem k EU aspiracím v globální aréně, vcelku příznačná. Státníci jednotlivých zemí jsou zaneprázdněni tu přípravou na volby, tady hašením finančních problémů, tuhle korupčních skandálů, či velmi vysilující sanace bankovní krize a špatných ekonomických výsledků; navzdory slibovaným zázrakům.

Na druhé straně jsou kroky v otázce ukrajinské změny vedeny především jednotlivými státy, které si samozřejmě EU nejen vykládají po svém, ale zároveň jí takto svým způsobem utvářejí a udávají její směr. Mnohdy bez ohledu na ostatní členy a jejich možné preference, ne-li přímo proti jejich zájmu nebýt zatažen do zbytečné třenice. Je třeba si přiznat, že intelektuální kapacity naprosté většiny naší politické reprezentace vůbec nedostačují ani na formulování střízlivých prohlášení ve vztahu k takto komplexní, mezinárodně-politicko-právní problematice. Takže politického vedení se ujímají toho času nejaktivnější a rétoricky dlouhodobě prointegrační státy.

EU má jedinečnou šanci se skutečně předvést a uvést coby funkční organizace. Ale ta nefunguje bez svých členů. Ti budou pravděpodobně raději přihlížet, až to za ně vyřeší někdo jiný, kdo si zároveň případné problémy bude muset sypat na svou hlavu. Trochu cynicky by se dalo říct, že Španělsko ocení daleko více možnost zatažení do válečného konfliktu ze strany Polska, Německa, Francie, apod., než aby dosáhlo toho samého v jednom kooperativním celku. Ale to už spíše provokuji.

V historické zkušenosti nejde o nic neobvyklého, ale mělo by se to diskutovat na rovinu, především na naší nejvyšší politické úrovni. Polsko má však na Ukrajině zcela specifické zájmy, stejně jako je takřka prvním nárazníkem případné ukrajinské imigrace. Pokud tuto situaci Německo s Francií nedokáží uklidnit (a ČR bude s dalšími jenom překážet), tak je s EU coby funkčním celkem veta.

Dnešní den také zasedala Rada bezpečnosti OSN, ze které jsem žádné zprávy nevytěžil. Mohu operovat pouze z komunikace před jejím zasedáním, kdy je hlavním tématem především uklidnění krizové situace. Zajímavostí je jistě zmínka, že otázka územní celistvosti Ukrajiny nebude nadnesena. OSN je v tomto ohledu velmi realistická a do jisté míry klidní vášnivé vlny mediálního šumu, jež má skrze emoce sloužit především k upoutání naší upřené pozornosti.

Je třeba tento šum filtrovat a uvědomit si, že z hlediska zkušenosti našeho lidského pokolení nejde o nic zcela mimořádného. Pravděpodobnosti všelijakých extrémů jsou statisticky vcelku rovnoměrně distribuovány (navzdory všeobecné představě o tzv. Gaussově křivce), dle zákona nepředvídatelnosti, chaosu a nejasnosti. Doufejme raději, že ze strany hlavních aktérů bude směřováno především k uklidnění situace a k mírovému vypořádání jejich mocenských zájmů.

Jsem zejména zvědavý na tu asymetrii v rámování ze strany internetových a žurnalistických ‚bojovníků‘. Doporučuji striktní sledování více zahraničních serverů (Financial Times, Bloomberg, Reuters, Itar-Tass, apod.) pro srovnání; zároveň pak zdrojů primárních, jako je OSN, ruské vládní stránky, vládní stránky USA a oficiálních orgánů ze zainteresovaných zemí EU.

Je to pořád to samé. Lidé jsou stále stejní. Hlavně ti, mající mocenské zájmy. Bude zajímavé, co bude s tzv. Ukrajinou třeba za týden touto dobou…

Nedělní aktualizace

Tak mediální rámování se dnes předvedlo v plné parádě. Mobilizace byla již ohlašována a očekávána, vzhledem k předchozím zprávám a prohlášením. Zároveň jde o výrazný test loajality vojenských sil, jež patří mezi základní mocenské atributy jakéhokoli nově vzniknuvšího režimu/státu.

Kyjevskou vládou v sobotu nově jmenovaný velitel námořnictva se ihned přidal na stranu Ruska (zpráva byla potvrzena ze strany BBC, takže ji považuji pravděpodobně za pravdivou) a krymský premiér (Krym je autonomní republikou, která si až po připojení k Ukrajině v roce 1991 zachovala jen část suverenity) oznámil vyhlášení regionálního námořnictva. To by si patrně vyžádalo přítomnost US Navy v oblasti Černého moře, takže se připravme na to, jak by média mohla informovat o konfrontaci mezi americkými a ruskými loděmi, jak nebezpečně blízko sebe budou, apod.

Jak si vykládat zveřejňování veřejných prohlášení kyjevské vlády? Bez nějaké kritické reflexe jde jen o zajištění kanálu pro aktéry, kterým nyní nezbývá nic jiného, než hnát věci do extrému. Díky tomu mohou být ve své, vcelku svízelné situaci, bráni vážně. Pozornost světových sdělovacích prostředků se jim povedlo přilákat dostatečně, ale je skutečně pochybné hovořit o nich jako o plně legitimní vládě. I ze strany ČR totiž legitimizujeme samovyhlášenou vládu, která se k moci dostala pouličním násilím a porušením dohod.

Má tato kyjevská vláda právo rušit jazyková nařízení, jež jdou proti menšinám? Jsem toho názoru, že tímto opatřením na dlouho dopředu zamezili jakémukoli mírovému řešení dělení Ukrajiny. Pokud se podíváme na složení současných politických vůdců kyjevské vlády, objevíme vcelku zajímavý mix, v němž se nacházejí i kandidáti extrémní pravice, či dokonce organizátoři radikálních protestantů (s ještě radikálnějšími názory, například zákazu původní vládnoucí a komunistické strany).

Německo se, prostřednictvím svých zástupců, snaží řešit především ekonomické obtíže, které na kyjevskou vládu čekají. Ale nezaznamenal jsem, že by jí nějaký stát EU klidnil v jejích prohlášeních. Nicméně hrozba defaultu se skutečně blíží a ekonomický kolaps může už tak chatrnou legitimitou kyjevské vlády významně otřást. Toho si je samozřejmě vědoma i EU a v pondělí si na Ukrajinu přijede popovídat i ministryně zahraničí EU. V pondělí se zároveň znovu otevřou banky a vzhledem k eskalaci napětí bude zajímavé sledovat, jak zareagují běžní občané.

Největší komerční banka původní Ukrajiny, Privatbank, už vyhlásila (prý dočasný) limit na denní výběr v hodnotě 103 USD. Jakou důvěru to vzbudí mezi obyčejnými Ukrajinci, si jistě můžeme domyslet. Ukrajinské banky nebudou dostatečně kapitalizované na výplatu veškerých úspor pro obyvatelstvo, jež nyní může očekávat prohlubování konfliktu. Dá se předpokládat, že toto obyvatelstvo podnikne tzv. runy na banky. Jakou reakci to může vyvolat ve směru ke kyjevské vládě? Kam se tento tekutý hněv bude obracet?

Oficiální odůvodnění Privatbank je samo o sobě velmi vtipné: „A temporary limit on withdrawals is needed to stop the forces that are working to destabilize the situation [and] are using the cash for [their] sabotage.”

Národní banka už v průběhu týdne nařídila limit cca 1500 USD na výběry v cizích měnách. Zajímavé ale je, jak Privatbank především hlásí, že nebude akceptovat žádné kreditní a platební karty ostatních bank na Krymu. Nejde jen o zabránění runu na Privatbank z Krymu, ale také o faktické odříznutí se od jejich bankovního systému.

Není těžké si představit nějakou kličku, kterou mohou obyvatelé Krymu využít, podobně jako se to stalo minulý rok při bankovní krizi na Kypru. Ukrajinské rezervy zahraničních měn spadly na úroveň 16—12 mld. USD, což by vystačilo na financování pouhých cca dvou měsíců ukrajinského importu.

USA mírně stupňovaly svou rétoriku. Stále ale nepřistoupily k nějakým reálným a významným krokům, které by skutečně naznačovaly globální bezpečnostní krizi. Disproporci mezi novinovými titulky a skutečným děním nám může ukázat, jak Obama na bezpečnostní poradu vyšle jen zástupce a s Putinem pouze telefonuje. NATO samozřejmě musí reagovat na iniciativu baltských států, které si jeho činnost vyžádaly.

Největší chybou by bylo vidět současný svět s Ukrajinou coby centrem jeho dění. Nejen že Čína činí velmi zajímavé kroky v Zimbabwe, kde minulý měsíc přijali její měnu a nyní tam dostala leteckou základnu ke kontrole důlních oblastí. Zároveň tu máme mnohem širší kontext potenciální roztržky mezi Ruskem a USA. Třecí plochou je totiž i Sýrie, jejíž režim může nastalé ukrajinské krize také využít. Jak si pak právě Čína vysvětlí celou situaci kolem Ukrajiny, když sama řeší mnohé teritoriální spory, především s Japonskem?

I dnes doufám především v uklidnění situace ze strany skutečně akceschopných mocností. Přesto si začínám myslet, že nás ještě bude čekat dělení Ukrajiny za rámec Krymu. Je samozřejmě velmi nejisté, jak toto dělení bude probíhat. Může se NATO povést, skrze jeho nejvíce protiruské státy, vyprovokovat něco vážnějšího? Může se Rusko vydat dál samo od sebe, nevyprovokováno nějakým krokem kyjevské vlády? Co když ve světě vypukne jiný, velmi závažný konflikt a bude nutná kooperace s Ruskem?

Pondělní úvahy

Bez stálého proudu hrozivě vyhlížejících titulků o ukrajinské krizi bychom nenašly příliš významný posun. Něco se ale přece jen dělo a jak už to tak bývá, opět lehce skrytě za šumem hlavního proudu.

Banka UniCredit také omezila výběry hotovosti z bankomatu v rámci 24 h na 1500 UAH (cca 150 USD), v případě výběru z jiné banky pak 500 UAH. To je velmi zajímavé, neboť mnou neustále zdůrazňovaná ekonomická situace Ukrajiny může při nedostatku hotovosti vyvolat mezi lidmi paniku a prohloubit nejen jejich nejistotu, ale i znepokojení. Prezident USA Obama půjde poprosit Kongres o poskytnutí finanční pomoci kyjevské vládě, jedině tak jí totiž může aspoň chvíli udržet při životě.

Premiér kyjevské vlády slíbil, že přijme všechna nařízení IMF. Ještě aby ne, když by mohla nastat situace, že lidem nebude moc vyplatit důchody a státním zaměstnancům výplaty. Co to ale pro obyčejné Ukrajince znamená jsem již rozebíral. Rozhodně žádné ekonomické zázraky.

Zároveň tento premiér hodlá za každou cenu zvýšit rezervy cizích měn, i když není zrovna sám, kdo neví, jak toho se stavem rozpočtu může dosáhnout. Aby toho nebylo málo, slíbil privatizaci Naftogazu. Oligarchové, symbol Jankuvyčova zkorumpovaného režimu, měli radost. Když pak přislíbil, že nebude žádné soukromé společnosti znárodňovat, jistě mu i zatleskali.

Proč je to ale všechno tak ironicky irelevantní? Rusko totiž odmítlo s touto vládou vést bilaterální dialog, zkrátka ji neuznává. Bez Ruska se může diplomaticky zablokovat spousta globálních problematik, především pak situace s kyjevským režimem. Stejně tak německá kancléřka upřednostňuje bilaterální formát s Ruskem a multilaterální s ostatními státy. Do Kyjeva hodlá přiletět akorát US ministr zahraničí.

Vyjasnilo se rámování z ruské strany, kdy ministr zahraničí Lavrov označil kyjevský režim za ultra-nacionální síly Banderovského typu. Už mě bolí oči, ale stálo by za to prozkoumat podmínky znění smlouvy o využívání Krymu pro ruské vojenské základny.

Hádám, že tam bude nějaký početní limit, který nyní Rusko mohlo případně i striktně dodržet. Stejně tak si dovedu představit dohodu upravující pohyb ruských vojsk přes území původní Ukrajiny, existuje nějaká taková? Musím přiznat, že odstranění jaderných zbraní z území Ukrajiny, respektive z řadů její armády, se jeví jako velmi prozíravý a pozitivní prvek.

Velmi trefný byl Erik Best ve svém vydání Final Word. Kyjevský režim není žádnou standardně legitimizovatelnou vládou nad původní Ukrajinou a Rusko ho navíc neuznalo. V tomhle mezinárodní právo rozhodně není tak přímočaré, jako mediální zkratky a marketingová rétorika mnoha státníků.

Proč legitimizujeme samovyhlášenou vládu, která se k moci dostala pouličním násilím a porušením dohod, kupováním oligarchů? To jediné jí stačí k legitimitě? Pokud ano, co s těmi statisíci demonstranty ve Španělsku, jež dlouhodobě mlátí jejich policie? Co pak budeme říkat, až se nějaká extrémistická pravice pokusí o to samé v EU, když je v některých zemích co se týče volebních preferencí silně na vzestupu? Některé dvojí metry se nám mohou šeredně vymstít. Dlouho jsme je uplatňovaly právě v oblasti mezinárodního práva.

Článek byl v částečné podobě zveřejněn na blogu vlkovobloguje.wordpress.com.