Protesty na Ukrajině přerostly v převrat, v revoluci
Petr JedličkaOdpůrci režimu na Majdanu odmítli kompromis uzavřený opozičními lídry s prezidentem. Po stažení policie obsadili vládní čtvrť. Parlament rozhodl o impeachmentu Janukovyče a propuštění Tymošenkové. Silové složky se rozhodly nezasahovat.
Pátečním hvizdem na slavném Majdanu začala dle většiny pozorovatelů konečná etapa ukrajinských protestů. Lidé vypískali Vitalije Klička — jednoho ze tří opozičních předáků, jenž oznamoval uzavření kompromisní dohody s prezidentem Viktorem Janukovyčem dojednané během čtvrtka a celé následující noci, za zprostředkování německého, francouzského a polského ministra zahraničí.
Znalci kompromis po předchozím krveprolití uvítali. Sliboval ukončení stávajících a vyšetření minulých násilností, návrat k ústavě z roku 2004 s omezenými pravomocemi prezidenta, vládu národní jednoty do 10 dní, ústavní reformu do konce září a do prosince prezidentské volby.
Odpůrci režimu v ulicích ale dohodu odmítli.
Pak už následovaly události v rychlém sledu: trojice opozičních předáků, to jest Kličko, Arsenij Jaceňuk a Oleh Ťahnybok, oznámili médiím, že „lid chce“, aby volby byly už zjara a Janukovyč odstoupil hned, jinak prý „nezvládnou radikály“. Prezident namísto reakce odjel z Kyjeva. V noci z pátku na sobotu se stáhly z ulic policejní a zásahové jednotky. Ráno se zjistilo, že se rozpadla vláda a z města odcestovala i část poslanců.
Milice, které si odpůrci režimu vytvořili, obsadily ještě v sobotu dopoledne vládní čtvrť. Parlament nyní s opoziční většinou pak schválil následující opatření:
- odvolání a jmenování nového předsedy sněmovny
- odvolání a jmenování nového ministra vnitra
- impeachment Viktora Janukovyče z prezidentské funkce
- vypsání předčasných voleb na 25. května
- schválení dodatku k jednomu ze starých zákonů, jenž byl už před lety napsán s úmyslem dostat z vězení Julii Tymošenkovou
Sám Janukovyč se ozval teprve v sobotu odpoledne v televizním vzkazu z Charkova. Oznámil, že v zemi probíhá puč, že sám neodstoupí a že neuznává žádný krok, který stávající mocenské struktury učiní. Kdy či zda se hodlá do hlavního města vrátit neuvedl, podle agentury ITAR-TASS se ale pokusil v Doněcku nasednout na letadlo do Ruska.
Janukovyčovi odpůrci mezitím otevřeli pro veřejnost prezidentovo sídlo a pobídli média, aby ukázala, jaká exotická zvířata choval a v jakém luxusu žil.
Tymošenková byla propuštěna v sobotu večer. Poděkovala Ukrajincům, že „svrhli diktaturu“ a ihned oznámila úmysl kandidovat na příští hlavu státu.
Reakce z východu
Odpůrci režimu ze západoukrajinských měst poslední vývoj přivítali, z východu ovšem dorazily reakce smíšené. Kongres oblastních politiků v charkovském regionu schválil podobnou sérii rezolucí a opatření, jež byla přijata s opačným znaménkem před několika dny ve Lvově — deklaroval, že bude zachovávat „dosavadní ústavní pořádek“, že neuznává současnou centrální moc a že se chce řídit přednostně těmi pravidly, které si sám schválí.
V krymském Sevastopolu zase proběhla demonstrace za vyhlášení autonomie, jež by se svěřila pod ochranu Ruska.
Vlastní pozici Moskvy vyjádřil ministr zahraničí Sergej Lavrov, který v sobotu odpoledne uvedl, že situaci v Kyjevě ovládli „extremisté a pogromisté“. Zároveň vyzval Polsko, Německo a Francii, aby přiměli opozici dodržet závazky z pátečního kompromisu, jenž jejich ministři tak složitě zprostředkovávali.
Zástupci jmenovaných zemí se dle posledních zpráv k ničemu podobnému nemají. Polský ministr zahraničí naopak poslední vývoj otevřeně uvítal. Britský ministr zahraničí zase na sociální sítí Twitter oznámil, že už s německým protějškem dohodl přednostní vyjednání půjčky Ukrajině od Mezinárodního měnového fondu. Ta má údajně pomoci nově vznikající vládě zmírnit riziko defaultu a vykrýt odvolání slíbené ruské půjčky.
Odpůrci Janukovyčova režimu v Kyjevě se během soboty pokusili zlynčovat ministra rozpadající se vlády, několik projanukovyčovských politiků a řadu příslušníků tajných či zvláštních bezpečnostních složek. Ne všem se podařilo uniknout. Podle dostupných zpráv však nebyl doposud nikdo přímo umlácen.
Zpravodajové velkých agentur pak ještě hlásí, že skupinky odpůrců Viktora Janukovyče v řadě měst povalily sochy V. I. Lenina.
Zranění a mrtví
Protesty na Ukrajině začaly přibližně v polovině listopadu. Prvotní akce reagovaly na váhání vlády a prezidenta s podpisem asociační smlouvy s EU, už v první polovině prosince ale získaly celkově protirežimní ráz.
Již od konce listopadu provázely protesty i násilné střety, až do poloviny ledna je ale provokovaly spíše pořádkové síly, nebo šlo o dílčí incidenty. Série násilností mezi 18. a 23. lednem byla naopak typická provokacemi odpůrců režimu. Čím dále zřetelněji se rovněž prosazovaly krajně pravicové skupiny.
Při lednových střetech zahynulo nejméně pět osob. Více než 400 bylo zraněno. Další — a mnohem horší — vyhrocení nastalo minulý týden. Zabito bylo nejméně 77 Ukrajinců a další 600 raněno.
Jak v lednu, tak v únoru zaplavovaly média i sociální sítě fotografie bitých, mučených a cíleně odstřelovaných lidí z obou stran. Střety u kyjevského náměstí Nezávislosti — slavného Majdanu — se staly v agenturách jedním z nejvíce fotografovaných motivů tohoto období.
Další informace:
BBC News Ukrainian MPs vote to oust President Yanukovych
RFE/RL Russia Warns Against Ukrainian 'Extremists,' EU Ministers Call For Restraint
The Guardian Ukraine: Tymoshenko freed as president denounces coup - live updates
BBC News Ukrainian president and opposition sign early poll deal
BBC News Ukraine crisis: Yanukovych announces 'peace deal'
RT Ukrainian parliament passes resolution to pull back troops from Kiev
Objektivní zprávy podleožené i jinými zdroji než je vládní RFE má Tereza Spencerová. Tam se aspoň člověk doví něco jiného, než v korporátních médiích (a teď už bohužel i na DR).
http://www.literarky.cz/politika/svet/16902-charkov-je-pipraven-pevzit-spravu-ukrajiny
Náchylnost k podpoře elitarismu fašizujících nacionalistů jsem rozhodně nezaznamenal.
A to přes všechna ta ublížení a zraňování, na kterých mám i já svůj podíl.........přiznal bych se
Ale srovnání s Výmarskou republikou kulhá. Ta byla přece jen právním státem, kdežto Janukovyčova vláda, ač formálně demokratická, odpověděla na masové protesty už v době, kdy ještě byly pokojné, pendrekovými výnosy a poté se uchýlila k metodám jako unášení a mrzačení protivládních aktivistů.
Především jsem si myslel, že Janukovyč, ať jakkoli zkorumpovaný a autokratický, přece jen reprezentuje určitý legitimní zájem určité části ukrajinské společnosti. Zdá se, že tomu tak nebylo, a proto se jeho režim zhroutil tak rychle jako domeček z karet, a proto za něj nikdo moc nebojoval.
Dále se zdá, že východ země nebude až tak radikální, ale uvidíme ještě, co se stane, pokud bude Rusko přilívat oleje do ohně.
A konečně, násilnosti "revolucionářů" byly nepochybné (a patrně to byli skutečně oni, kdo zejm. v poslední době konflikt eskaloval), ale paradoxně právě tyto násilnosti asi pomohly režim svrhnout, protože Janukovyčovy bezpečnostní síly pochopily, že nemohou (bez nasazení armády) vyhrát, a začaly přecházet na druhou stranu - velmi pěkný a přesvědčivý výklad o tom je publikován na BL (http://www.blisty.cz/art/72284.html).
Asi bych raději zůstal u těch voleb.
Ukrajině přeju vše dobré, obdivuji vytrvalost a odhodlanost protestujících, ale krev, smrt a násilí nejsou dobrý vklad do budoucna.
Je to scénář,který může být použit i v dalších zemích.Dostatečně dlouho a agresivně protestovat,zatímco legální moc se bojí zasáhnout.Bylo to tak třeba v Egyptě a příště může jít o samotné Rusko.
Ostatně, J. by nebyl prvním ani posledním politikem, který zklamal důvěru a naděje lidí.
Možná to není dobrý příklad,ale připomíná to příběh levice po r.89,ustrašená,váhající,nejistá.
Další bude možná Venezuela,kde agresivní demonstrace změní levicový stát.
To,že Janukovyčova vláda byla spíše levicová usuzuji z toho,že měl podporu z Ruska.
Proč jsou ti pravičáci tak sebevědomí?
Co máme dělat my ostatní? Možná se nejprve snažit se nějakého lepšího pochopení dopídit a pak teprve si vybírat tu správnou stranu.
Janukovyč sám o sobě zdá se zas tak důležitý nebyl, jeho strana ho hodila přes palubu celkem snadno.
Ale ty lidi, co ho zvolili přece nezmizeli.
Janukovyč měl asi jen dvě možnosti,bud' tam poslat armádu,což by stálo hodně životů,nebo utéct.Když udělal to druhé,tak se k němu jeho vlastní poslanci otočili zády a tím to všechno hodili na něj a nebylo to nic jiného,než ze strachu,o tom svědčí i to překotné schvalování zákonů.
Venezuela je samozřejmě něco jiného.
U nás scházejí skuteční levicoví extremisté, kteří by se ozbrojovali a cvičili pro násilné střety. Aby mohla BIS vykázat, že sleduje extremismus levicový i pravicový, musí posílat agenty na přednášky a besedy a jako zvláště nebezpečný projev levicového extremismu dokumentovat bezpeněžní zóny. Trestné činy páchané levicovými extremisty nejsou ve zprávách BIS jmenovány konkrétně, pravděpodobně jde o případy, kdy policie zmlátila nějaké squattery, a pak několik z nich obvinila z napadení veřejného činitele.
To v případě neonacistů se každoročně najde pár odhalených případů nedovoleného ozbrojování, jedna až dvě vraždy ročně, tu a tam nějaké to žhářství. Loni přišlo do módy napadání veřejných činitelů ve velkém, v organizovaných skupinách za bílého dne, tu a tam i před jinými kamerami, než jen těmi policistů, dokumentujících průběh pogromu. Náplní jejich táborů nejsou politické debaty, ale vojenský výcvik.
Kromě neonacistů se zálibou ve zbraních a vůbec násilí vyznačuje řada úspěšných podnikatelů. Někteří mají zbrojní průkaz pro sport, jiní pro sběratelství, a někteří na ochranu majetku. Všichni jsou pravděpodbně připraveni zbraně použít na ochranu svého majetku před vzbouřenou lůzou, zda by svůj majetek bránili se zbrani v ruce i proti demokraticky zvolené vládě, to by se vidělo, kdybychom někdy nějakou levicovou vládu demokraticky zvolili.
Nedostává se nám levicových ozbrojených sil, což zjevně souvisí s tím, že se nám nedostává ani levicových sil politických. Dojde-li k nejhoršímu, nezbude zřejmě nám, levičákům, než zcela pravicově bojovat každý sám za sebe: prozatím bychom se měli každý samostatně ozbrojit, cvičit se v boji a domluvit se s přáteli, kterým aspoň trochu důvěřujeme, jak si budeme krýt navzájem záda, až se tu začne střílet.
Ještě hůře než my je na tom s levicí Ukrajina. Významnější levicová strana tam neexistuje, levicových aktivistů je tam pomálu, a když se jich hrstka chtěla připojit k protestům na Majdanu, byli zbiti a odehnáni nacisty.
Co je pro Ukrajinu horší než nedostatek levičáků, je nedostatek kladných hrdinů. Janukovyč a jeho parta jsou jedna banda oligarchů, Timošenková a její parta jsou druhá banda ologarchů, spolu soupeří o to, kdo toho kolik z Ukrajiny rozkrade. Timošenková byla odsouzena za absurdní obvinění, protože kdyby ji měli zavřít za to, co skutečně udělala, museli by její soudci jít do vězení s ní; teď možná Timošenková oplatí Janukovyčovi politický proces, jestli se mu nepodaří utéct. V ozbrojeném povstání si místo na ukrajinské politické scéně vybojovali nacisté. Asi jediným, u koho lze aspoň trochu doufat, že mu záleží víc na Ukrajině než vlastním zisku a že by snad mohl i uznávat základní civilizační hodnoty, je Vitalij Kličko. Otázkou je, jak velký vliv může mít na příští dění na Ukrajině Kličko a jeho Udar, jak dalece mu mohou pomoci sympatie představitelů Evropské unie.
Nu, aspoň z toho, že evropští politici si z mezi těmi ukrajinskými vybrali za favorita Klička, můžeme snad čerpat drobnou naději: jestli ne na to, že se na Ukrajině něco pohne k lepšímu, a ne do pekel, tedy na to, že naši vlastní představitelé nejsou úplně hloupí ani úplně zlí.
Nejsem si jist, jak je na tom levice v Rusku, tedy jak moc zle. Jestli se nepletu, tamní komunisté tíhnou ke stalinské nostalgii víc než naši, a jinou levicovou stranu tam snad ani nemají. Putin není špatný car, zjevně má ctižádost vyrovnat se Petrovi Velikému a docela se mu to i daří. Zemi zruinovanou Jelcinem a Mezinárodním měnovým fondem (Ilona Švihlíková v „Globalizaci a krizi‟ uvádí, že Jelcin a MMF poškodili ruské hospodářství víc než nacistická invaze za Druhé světové války) postavil na nohy, oligarchům vesměs ponechal nakradené majetky, ale dostal je pod kontrolu, a podle komentářů Jana Petránka, které jsem slyšel, si v Dmitriji Medvěděvovi vybral slibného nástupce: mladšího (takže to skutečně bude jeho nástupce, až Putin odejde do důchodu nebo zemře), vzdělanějšího, a zastupujícího myšlenkový směr usilující o hospodářskou sílu Ruska více než o vojenskou. Problém je, že ať už to tak Putin myslel, nebo je to jen vedlejší účinek toho, jak si pěstuje svůj kult osobnosti, putinovské Rusko se povážlivě fašizuje. Tvrdý postih Pussy Riot a kritizovaný zákon proti netradičnímu sexu nejsou jen úlitby pravoslavné církvi, s vládou, která podkuřuje církvi máme i domácí zkušenosti, ale jsou především vysoce demokratické, zatímco u nás 80 % lidí odmítá církevní restituce, v Rusku 80 % lidí žádá pronásledovat homosexuály. Nacistické demonstrace a řádění fotbalových chuligánů se těší přinejmenším značné toleranci úřadů, sílí nenávist vůči přistěhovalcům, zejména těm ze zakavkazských republik.
Události v Kyjevě lze asi těžko srovnávat s děním u nás, přece jen když jsme demonstrovali na Václavském náměstí proti Nečasově vládě, neutábořili jsme se tam, a na Klárově stanovala jen hrstka aktivistů (namnoze dosti svérázných, nikoliv ovšem násilných, bez účasti vyložených nacistů). Jestli se nepletu, zbořila policie stany na Klárově až poté, co se tvrdý zásah osvědčil v USA.
Occupy Wall Street je s Majdanem srovnatelné lépe. Aktivisté Occupy tábořili ve velkém počtu na náměstích, po vzoru Tien-an-men a Madridu, narozdíl od Majdanu nepálili pneumatiky, nestavěli barikády a nenapadali policisty, a když se ukázalo, že jim to táboření, debaty, sněmy, společné knihovny a společné vaření vydrží, že jim samospráva funguje, policie je po vzoru Tien-an-men a Madridu rázně rozehnala tvrdým útokem. Jak ověřili již čínští obchodní partneři, důležité je zakročit dříve, než demonstranti získají opravdu širokou podporu mimo okupovaná centra velkých měst, a zákrok musí být natolik brutální, aby aktivisty šokoval a zastrašil; v Číně, chudší a s drsnějšími životními podmínkami, možná bylo nutné valnou část aktivistů rovnou pozabíjet, v civilizovanějších zemích se zastrašuje snáze, stačí slzné granáty, vodní děla, obušky a gumové projektily.
Janukovyč se kupodivu nepoučil ani z Číny ani z USA. Jednat s demonstranty se mu nezamlouvalo, aspoň od nás to vypadá, že se jim ani nepokusil vysvětlit, že Evropská unie nabízí Ukrajině hospodářsky zničující podmínky a že s Putinem vyjednal lepší dohodu. Nejspíš ho nenapadlo slíbit Kličkovi, že jestli dokáže přimět EU k lepší nabídce, on ji podepíše. Dělal ramena a historicky se znemožňoval pendrekovým zákonem, ale s tvrdým zásahem váhal, dokud policie mohla demonstranty zbít a rozehnat, zdráhal se dát k tomu povel. Jestli skutečně stál za přepadeními a únosy některých aktivistů, opravdu poslal na Majdan ostřelovače, ba dokonce jim dal i povel střílet na zdravotníky, nejspíš se úplně zbláznil, protože sáhl k jednotlivému teroru ve chvíli, která si žádala spektakulární masovou brutalitu. Nechal situaci dojít tak daleko, že už by ji mohl zvládnout jedině přesným napodobením Číňanů, ale poslat na Majdan armádu nedokázal, zdá se, že ani neměl její podporu.
Zajímavé mi na Janukovyčově cestě do záhuby připadá, že pendrekový zákon on nenadiktoval, ten mu schválil parlament — týž parlament, který později tak ochotně schválil Janukovyčovo sesazení a trestní stíhání.
Zatím nám k podobné katastrofě spěje Maduro ve Venezuele, jakkoliv někteří komentátoři tvrdí, že stále má podporu chudých Venezuelanů a armády, takže převratu se ubrání. Maduro snad není takový padouch jako Janukovyč, snad to myslí s prací pro Venezuelu vážně, navíc je to levičák, ale zdá se, že to mu nijak nebrání taky se historicky znemožňovat. Nechat do demonstrujících studentů střílet ostrými, vypínat jim elektřinu a blokovat v zemi Internet, když se mu odpůrci houfují na Twitteru a na Facebooku, to neslouží dobré pověsti jeho vlády.
Venezuelu se nabízí porovnat s Velkou Británií, tam také poslední dobou demonstrují studenti. Možná by se měl Maduro poučit od Camerona a naučit své policisty zavírat protestující studenty do kotlů. Hlavním rozdílem ovšem je, že v Británii schází politická opozice, která by si studentské protesty přivlastnila, připojila se k nim a vyzývala studenty, ať vytrvají až do svržení vlády.
Mezi Venezuelou a Ukrajinou bude víc rozdílů než podobností, jen jedno se shoduje: peníze znamenají moc, kapitál má sílu prosadit svou. To mají konec konců Ukrajina a Venezuala společné i s námi: u nás jsme se zatím obešli bez násilných demonstrací, u nás neholdujeme střelbě do lidí, u nás si zcela pokojně a tržně demokraticky Andrej Babiš koupil úspěch ve volbách, a zabránil tak nástupu levicové vlády.
Dokud je u nás volební výsledek úměrný nákladům na předvolební kampaň, potřebujeme se zřejmě především poučit z Ukrajiny, jak se tam stalo, že soupeření dvou investičních skupin přerostlo v násilné nepokoje. Konflikt amerických zájmů, zastupovaných Karlem Schwarzenbergem, se zájmy ruskými, jejichž prosazování převzal po Václavu Klausovi Miloš Zeman, zatím ke krveprolití nevedl. Nehrozí nám bakalovské demonstrace proti Babišovi?
Přpadá mi,že celý muslimský svět je levicový,tam se lidé neženou za individuálním úspěchem.A nedávno tady někdo psal o muslimských bankách,kde se nepracuje s žádným úrokem,tak by ten finanční svět měl vypadat.Nedávno jsem četl o jednom cestovateli v Sýrii a Egyptě,lidé tam jsou chudší,ale přátelští a s každým solidární,zatímco když přijel do Izraele,tak to bylo bohatství,ale samota a ploty.
Mezinárodní měnový fond,který tak zdevastoval Rusko se ted' chystá na Ukrajinu,to bude z bláta do louže.Myslel jsem,že už dávno zanikli,nebo se přejmenovali,v těch devadesátých letech,to byla jedna katastrofa za druhou.Pokud by se stalo,že by tam byli úspěšní,pak už by bylo na řadě Rusko,které se už musí cítit ohroženo.My stále vykreslujeme Rusko jako hrozbu,ale je to přesně naopak.Je to neustálý mocenský boj mezi Evropou a Ruskem,Evropa je ted' na tom daleko lépe,co se nepodařilo Hitlerovi přímou invazí,dokážeme my penězi a rozvracením.
V poslední době se bavím tím, jak média "objevují" majetky Janukovičovy kliky. Kdepak byli tihle "novináři" doposud? Měl snad Janukovič svou vilu někde schovanou, že ji nebylo možno vyfotit dříve? Kde jsou fotografie vil Tymoščenkové, ať si uděláme srovnání? Fuj, že jim není hanba vydávat se za novináře, hampejznicím prodejným!
Nicméně, nové trhy jsou dobyty a že se o to velkou měrou zasloužili nácci, není pro vítěze nějak podstatné. Kapitál měl raději Hitlera, než Stalina. Navíc cena vítězství byla nízká. Jen pár desítek životů, nebyly to životy vítězných oligarchů, tak se to dá lehce snést. Jak říkala ihned Tymoščenková "žádná kapka krve nepřišla nazmar". Její určitě ne.
Co se týká boje levičáků - Occupy Wall Street a dalších aktivit - má jeden podstatný handicap. Nestojí za ním armády cizích mocností. Jeho potlačení se nikdy nedostane do Haagu.
Jedinou perspektivou levice by bylo její sjednocení a internacionalizace. Už když to píšu, tak je mi jasné, že tohle je scifi. Tak toho raději nechám.
Šlo o studentské protesty, jako na počátku současných nepokujů ve Venezuele. Vláda Jeana Charesta reagovala podobně jako Janukovyč na Majdan pendrekovým zákonem, následovaly brutální policejní zásahy podobné tomu, jak policie v USA rozehnala Occupy Wall Street, drsnější než praktiky československé komunistické pořádkové policie z osmdesátých let. Studenti se nenechali zastrašit, spojili se s odboráři, ale s žádnými fašisty, kteří by na policejní násilí odpověděli násilím, nikdo tam do policistů nestřílel. Vytrvalý nenásilný odpor vedl k pádu vlády a prosazení studentských požadavků.
Přece jen není na světě všechno úplně špatné. Občas i pravda vítězí, někdy dokonce i beze zbraní.
Na Ukrajině to vypadá dost špatně, ale třeba spolupráce s Evropskou unií přece jen povede k nějakému pokroku, aspoň pokud se my zatím přičiníme o zlepšení poměrů uvnitř EU. Zrovna možná máme příležitost navázat na povstání v Bosně: http://denikreferendum.cz/clanek/17509-bosenske-protesty-otrasly-politikou-strety-v-ulicich-strida-angazovanost
Levice je ale dnes rozbitá a jen paběrkuje a dlouho se tak nic nezmění,to by musela přijít nějaká obrovská krize.
Nebo až dojdou zdroje a začne masivně padat životní úroven',ale to už je celkově situace dost nepředvídatelná i z pohledu levice.
Viz http://alerta.cz/?p=7506
Vypadá to ale podezřele, podivně, skoro jako provokace...
Kdo chce vést proti kapitalismu teroristickou kampaň, měl by si podle mě nejdřív nastudovat nějaké teoretické základy. Doporučuji komiks Alana Moora a Davida LLoyda „V jako vendeta‟ (dostupný i v dobrém českém překladu; film sourozenců Wachovských ho nenahradí) a román Iaina Bankse Complicity (Spoluvina; česky, obávám se, nevyšel, v televizi běžel a snad i na DVD vyšel film, opět oproti knize myšlenkově zmrzačený).
Ano, to co vyvádí ukrajinský parlament, je šílenství a každý věrný přívrženec parlamentarismu tiše trpí.
Nejdříve Janukovyčovi schválí pendrekový zákon, pak titíž lidé téhož Janukovyče prohlásí za zločince proti lidskosti a vydají na něj mezinárodní zatykač.............
.................... aby titíž lidé později schválili nový jazykový zákon, který vráží klín mezi ukrajinsky a rusky mluvící Ukrajince, a je namířen proti Rusům, Židům, Polákům... - protože kdo za tím zákonem stojí, je víc než jasné - ti, kteří tak dbají na čistotu rasovou, národní, jazykovou, názorovou...........
Nyní se Pravý sektor chystá na silová ministerstva (stejně je to zvláštní, sledovat "live" to, o čem se píše hlavně v knížkách, před pár měsíci byli pro většinu "no name").
Tím se začíná hroutit možnost, že s touhle novou ukrajinskou vládou bude kdokoliv jednat - o Rusech netřeba mluvit, ale ani EU ani Státy .... - dost dobře nejde sedět u stolu s lidmi ověšenými symboly, které se nápadně podobají těm s hákovvými kříži a každý ví, že ta podobnost není čistě náhodná, že jsou to vyznavači ultranacionalismu, tvrdí antisemité a vyznavači kultu násilí...
Nevypadá to dobře.
http://wyborcza.pl/1,75477,15300590.html
Začíná to nabírat obrátky... :-((
Rusko si své zájmy na Ukrajině uhájí a třeba i vojenskou silou a Západ nebude ani moc protestovat.
Ale mohl by z toho být i větší konflikt.
Reálně nežité fáze liberálního kapitalismu v psychopolitickém rozhodování občana chybí a mají pochopitelné následky.
Pro Ukrajince, kteří jsou v liberální demokracií ještě méně doma než našinec to platí extra.
Jak dlouho to tu trvalo, než se většina částečně zbavila opojení z Klausovy Pohádky o neviditelné ruce......zeptal bych se.
Rakousko-Uhersko vůbec o válku neusilovalo. Rakousko nechtělo světovou válku, ale lokální konflikt se státem, kde vládla dynastie, jež se dostala v roce 1903 k moci pučem a zavražděním předešlého monarchy a jeho příbuzných. Se státem, který během let 1912 a 1913 napadl tři státy (Turecko, Albánie, Bulharsko) a při těchto válkách prováděl etnické čistky a bestiální masakry civilního obyvatelstva - k tomu doporučuji zprávu mezinárodní komise, která tento konflikt zkoumala. https://archive.org/details/reportofinternat00inteuoft. Se státem, který aktivně podporoval terorismus.
Pokud jde o snahu Německa rozšířit své državy na východě, když světovou válku na východní frontě fakticky Německo vyhrálo, je zajímavé, že to uvítala většina neruských národů - slovanských i neslovanských: např. oni Ukrajinci, Litevci, Finové, Tataři, Baškirové, národy střední Asie nebo Gruzínci, ruští Židé. I Poláci v Rusku před Versailles uvažovali o připojení k Rakousku-Uhersku.
Skutečný rozdíl mezi Centrálními mocnostmi před 1. světovou válkou a USA-EU dnes je ten, že Američané a EU se jak čert kříže bojí jakékoli revize dosavadních hranic. Svědčí o tom výroky mnoha evropských i amerických funkcionářů. Přitom voda teče, hranice v Evropě se mění a měnit budou. I ta Ukrajina se nakonec možná rozdělí na tu rakousko-polskou, kozáckou a ruskou...
R-U, na rozdíl od německých militaristů, možná o válku tak moc nestálo, ale rozhodně do ní šlo. A to proto, že nechtělo přijít o území, která si vyválčilo ve válkách předešlých. Dějiny nezačínají tam, kde se nám to hodí /například Sudetskému landsmanšaftu se to hodí od května 1945/, dějiny mají své souvislosti a návaznosti. R-U, stejně jako Německo a další říše a stejně jako skuteční šéfové EU a USA, shánělo /a udržovalo dobyté/ zdroje surovin, odbytiště a trhy.
Je možné, že mnohé hlasy evropských a amerických politiků hovoří o obavách z revize dosavadních hranic. Je na nás, nakolik jsem ochotni jim uvěřit, když vidíme, že kroky, které konají, jsou vůči těmto prohlášením naprosto protichůdné. Po ovoci poznáme je.
Vše začalo přece tím, že janukovič odmítl podepsat dohodu s EU ve té formě, která mu předložena. Zbývaly dvě možnosti. Udělat smlouvu pro Ukrajinu přijatelnější, nebo převrat. Ten vyšel levněji, protože trumfnout finančními výhodami Rusko by bylo dost drahé. Navíc se nestabilita může přenést do Ruska, což by byl bonus navíc.
Použitý scénář se již dřívě osvědčil, proč ho měnit? Dojemné scény s umírajícími mladými Ukrajinkami, které další den procitly, nahradily svědectví nezletilých dívek o vyhazování kojenců z oken nemocnice. Vše trochu kalí záběry "demokratů" pálících ze střelných zbraní do policistů. Ti ovšem, na rozdíl od policistů, souzeni nebudou, stáli na správně straně.
U mě je Janukovič stejný jako Tymoščenková. Možná o něco lepší, neboť nechtěl dát Ukrajinu - její ekonomiku - zadarmo.
Máte pravdu v tom, že dějiny nezačínají tam, kde se nám to hodí. Stejně jako nezačínají vznikem moderního českého národa nebo koncem 1. světové války či vydáním inspirativního Herderova díla pro panslavisty...
Píšete o tom, jak se R-U snažilo udržet "dobytá území". Těžko říci, který evropský stát před sto lety neměl dobytá území a nechtěl si je udržet. Proto to vnímám jako účelovou negativní nálepku, stejně jako když píšete o "německém militarismu" nebo zmiňujete Sudetoněmecký Landsmannschaft v tomto kontextu. R-U bylo po staletí zárukou rovnováhy ve střední Evropě, bismarckovské Německo dalo zase střední Evropě systém vzdělání a velké části světa systém zdravotního a sociálního pojištění. Současné Německo by mohlo o dějinné sebereflexi přednášet v OSN i velmocem jako je Velká Británie, Franice, USA i Rusko.
Anebo připustíme, že občané Ukrajiny mají přece jen nějaký vliv na osudy své země (samozřejmě, vliv, který mohou uskutečňovat jen v určitých a nepříliš dobrých geopolitických podmínkách). Že to není jen manipulovatelná masa poddaných -- pak ale Vaše konspirační teorie nejenom nefungují, ale jsou pro ukrajinské občany urážlivé.
Mimochodem Rakousko-Uhersko nikdy neválčilo o dobytá území. Ani takzvaná "uzavřená uzemí" , o která mimo jiné šlo v balkánských válkách, nedobylo.
Poslední válku, kde se alespoň trochu jednalo o dobytá území, vedla Habsburská monarchie čtvrtstoletí předtím, že se z ní stalo R-U.
Kde chybí argumenty, začíná slovíčkařeni - R-U nebo Habsburská monarchie, to je přece nebetýčný rozdíl! Inu R-U vedlo pak války ne o dobytá území, ale pro krásné princezny.
Konspirační teorie jsou často k smíchu. Ovšem méně, než vzdělaní lidé, kteří se nechají unášet vznosnou rétorikou propagandy a zavírají oči před realitou. Je krásné věřit že se nějaký národ postavil svému utlačiteli a vybojoval si svobodu. Chce to ale nevidět, neslyšet. A pochybovače rázně umlčet.
Pane Ungere - neznám režim, ze kterého se nedá vybrat něco, co vypadá pro lidstvo pozitivně. R-U /pan Profant vás kupodivu nenapomenul, protože jste nepsal to, co se mu nehodilo, správně dle něj jste měl psát o Habsburské monarchii/, nebylo žádnou zárukou rovnováhy, dějiny monarchie byly válka za válkou. Páni se řezali o majetky, chudáci kvůli tomu umírali a střádali. A tahle paralela je prostě tu. Je možné to okecávat-vydávat za vznešený boj za svobodu a demokracii, ale ve skutečnosti pro někoho skončil svět jen proto, aby se pár lidí pořádně narancovalo. Tak, jak to bylo dřív, tak jak to bylo v I. Světové.
A právě tak někdo zbohatne na Ukrajině, ale že by to byly politické či ekonomické elity EU? Proč?
"Nu, aspoň z toho, že evropští politici si z mezi těmi ukrajinskými vybrali za favorita Klička, můžeme snad čerpat drobnou naději: jestli ne na to, že se na Ukrajině něco pohne k lepšímu, a ne do pekel, tedy na to, že naši vlastní představitelé nejsou úplně hloupí ani úplně zlí."
Ovšem nikdo z Kličkovy strany v nové vládě není - až by se chtělo říct klasická evropská sázka na chcíplého koně.
Ale nebyla by to úplná pravda.
Pokud se vám to nelíbí a připadá vám to příliš defétistické a la někdejší appeasement, máte možná pravdu, ale stěžujte si na adrese evropských pravičáků (počínaje tou vaší Merkelovou atd.), kteří svou mnohaletou škrtací ad. hospodářskou politikou Evropu takto šíleně oslabili.
Pravdu hledejte mimo mainstream, pánové! V MFd, či ČT se s ní potkáte jen omylem. http://www.novarepublika.cz/2014/02/petr-schnur-v-kazde-zemi-je-mozne.html
Obyvatelstvo Krymu je většinově ruské, protože odtud Stalin deportoval krymské Tatary.
Co se týče Krymu, tak pokud je tam většina ruského obyvatelstva a to bude chtít k Rusku, tak by to mělo být předmětem vážného jednání při oboustranném respektu, pokud si ho Rusové vezmou silou, tak to nelze schvalovat.
Historicky Krym patřil po necelé jednoapůl století k carskému imperiu (tedy k Rusku asi tak stejně jako třeba Varšava), k Ruské sovětské federativní republice pak ani ne půl století, víceméně stejně dlouho patřil Ukrajinské sovět.atd.; Historicky bych ten nárok jedné či druhé strany nazakládal.
Ovšem etnicky je -- bez ohledu na historické důvody -- většinově ruský a ekonomickými a infrastrukturními vazbami rozhodně není vevázán do Ukrajiny více než do Ruska. Opravdu by se tedy nejednalo o ztrátu odvěkého ukrajinského území. Mimoto i ta nejpokojnější a nejmírovější velmoc by při národnostním složení a geopolitické situaci považovala v ruské situaci Krym za oblast svého eminentního zájmu . Ideální a zcela nereálné řešení by představoval mezinárodními smlouvami silně zabezpečený samostatný Krym (pro jistotu ještě jednou "zcela nereálná možnost")
Ta "nereálná možnost" Krymu, který je napůl ruský, napůl Ukrajinský, do určité míry fungovala, ta základna ruské černomořské flotily tam je. To, že se Ukrajina bude nějak federalizovat a některé její části budou pod silným ruským vlivem, mi přijde jako zcela reálná možnost. Teď sice ti povstalci federalizaci odmítají, ale třeba se to ukáže jako lepší řešení než válka.
Dosavadní ústavní autonomie Krymu byla docela velká, malér je v tom, že byla (a je) konstruovaná spíše pro konflikt než pro udržitelný mír.
(Anebo Rusko nepřišlo o Krym?)
Že by ho ukrajinská armáda dokázala dobýt zpět nebo na území Krymu vstoupila noha vojáka NATO či jiného, je bezvýznamná představa - nic takového se nestane.
Majdan se s tím ústy Jurije Lucenka začíná smiřovat - ruský voják prý nesmí z Krymu (vstoupit do vnitrozemí). To se taky nestane.
Tlak na Ukrajinu i ostatní účastníky ovšem kontinuálně roste.
Nějaké dobré zprávy ovšem jsou - novela jazykového zákona bude vetována.
Logicky. Podobná forma, jako když členové Tea party tvrdí, že když vědci díky moderním metodám zpřesňují stáří naší planety, tak se před tím mýlili a zřejmě se mýlí stále. A ten kdo se mýlí, se může mýlit i v tom, když tvrdí, že planeta je starší, než Biblí udaných cca 5000 let.
Je to demagogie, cílící na méně přemýšlivé. Proto je s podivem, že se o ní opíráte. Neboť to, že někdo někdy vymyslel spikleneckou teorii, která se neprokázala, přece nevyvrací ty další, které se prokázály a do budoucna prokážou.
Moje srovnání nepomůže ruským zájmům, ani co se za mák vejde. Mě je Putin putna, stejně jako oligarchové z EU a USA. Jen tvrdím, že na Ukrajině nešlo o žádný boj za demokracii, ale o boj o nové, či udržení starých trhů. Jako za I.Světové.
"Historicky Krym patřil po necelé jednoapůl století k carskému imperiu (tedy k Rusku asi tak stejně jako třeba Varšava), k Ruské sovětské federativní republice pak ani ne půl století, víceméně stejně dlouho patřil Ukrajinské sovět.atd.; Historicky bych ten nárok jedné či druhé strany nazakládal."
Možná byste ten nárok historicky nezakládal, ale spousta lidí v Rusku ho historicky zakládat bude.
A nejde jen o nějaké doby trvání, kdy Krym patřil tomu nebo onomu.
Klíčové slovo zní Sevastopol.
Jen čtyřem městům se dostalo přímo po válce vyznamenání Město-hrdina - Leningrad, Stalingrad, Sevastopol a (?):)).
Město nacisté (Wermacht, SS) obléhali dlouhé měsíce, odrazili sovětský pokus o jeho záchranu a od 7.6.1942 se do toho pustili naplno - na Sevastopol v podstatě nepřetržitě pálilo 900 kanónů (včetně 7 tunových střel) a pršely bomby při kobercovém bombardování - peklo je slovo zcela na místě - Rusové se udrželi měsíc...........................
...................................... a později dobyli město zpět.
Nebylo to poprvé.
Sevastopol (a Krym) je pro Rusy něco mnohem víc, než byly Sudety pro Hitlera.
O náčrt se pokusil třeba Týden
http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/rusko-a-okoli/krym-vam-klidne-vyrveme-pro-rusy-je-prilis-velkym-symbolem_299626.html#.UxIJS86ncYv
------- jenom nechápu ten titulek - "Putin:: Krym vám klidně vyrveme. Pro Rusy je příliš velkým symbolem".
Nečekal bych, že jim to Vladimír řekne tak natvrdo. ))
Mluví se o tom, co a jak, jaké ideje, Putin směřuje směrem k Západu.
Dost konzervativců je jím unešeno.
Ani si nemyslím, že je Putin nějak přespříliš agresivní vůči partnerům či soupeřům.
Jenže o Sevastopol a Krym už Rusové několikrát přišli - a pokud vnímáme i to, jak chce Putin působit dovnitř Ruska, tak je zde možno najít i jedno pokušení, kterému momentálně Putin čelí (a kterému už možná podlehl) - definitivně dokončit to, co začala Kateřina ii. Veliká - navždy připoutat Krym k Rusku.
Nevím, jak tohle dopadne, ale v tomhle punktu, jak vidno, nebudou hrát Rusové žádného zanďoura.
V ideální pozici pro jednání s Vladimírem Putinem je Miloš Zeman. S Vladimírem Remkem jako velvyslancem v Moskvě a po návštěvě olympijských her v Soči má Zeman velkou šanci, že se s ním Putin přinejmenším bude ochoten vůbec bavit. Zároveň se Zemanovi zrovna podařilo přednést v Evropském parlamentu projev, který se dočkal velmi kladného ohlasu, a to snad dává naší diplomacii v čele s Lubomírem Zaorálkem reálnou šanci domluvit v EU, aby Miloše Zemana v úsilí dohodnout přátelskou spolupráci s Ruskem podpořila.
Nemám sice v Miloše Zemana velkou důvěru, připadá mi, že už svým projevem v Evropském parlamentu se překvapivě překonal, a pochybuji, že pro roli evropského mírotvorce bude dost velký, ale tu šanci povznést se vysoko nad naše domácí žabomyší války, zachránit Evropu před válkou blízkou další světové a vysloužit si Nobelovu cenu míru teď má, dost možná nejlepší ze všech evropských politiků.
Řekl bych, že největší problém bude vyjednat něco rozumného na Ukrajině. Nevím, jestli tam naše diplomacie má, díky dlouhodobé podpoře programu Východní partnerství, nějaké použitelné kontakty. Hodně Ukrajinců u nás pracuje, ale způsob, jakým se k nim naše úřady chovají, není úplně nejlepším základem pro dobré mezinárodní vztahy. Možná že na Ukrajině budou v lepší pozici pro úspěšná jednání Poláci a pro uzavření dobré dohody mezi EU, Ukrajinou a Ruskem bude nutná úzká spolupráce české diplomacie s Polskou, ale naše spolupráce s Poláky je konec konců také velmi žádoucí dlouhodobě, podobně jako spolupráce EU s Ruskem.
Teď se ukáže, co v Zemanovi vězí. A jestli Česko je srdce Evropy, nebo jen kotlina kverulantů.
Včera ve zprávách ČT Karas vybičival hystérii na maximum. Přes půl hodiny snímků ozbrojenců, do toho křik reportéra. Skvělé. Na slovenských televizích při zprávách klid a celé události věnováno maximálně 5 minut.
Podle reakcí i zde je vidět, že propaganda zabírá.
Tímto se omlouvám Slovákům, že jsem ve svých předchozích úvahách o možnostech řešení ukrajinské krize úplně zapomněl, že mezi Českem a Ukrajinou leží Slovensko. Snad že jsem si jako československý rodák dodnes úplně nezvykl, že jsme dva oddělené státy. Nic o současné slovenské diplomacii nevím, ale vzhledem ke společné hranici s Ukrajinou by tam mohla mít lepší kontakty než česká, možná i srovnatelné s polskou. Jestlipak ještě dokážeme spolupracovat a něco ve světě dokázat?
A také známé - jeden nikdy neví zda Zemanův neošvejkismu neokouzlí jednoho z včerejších agentů KGB.
Zeman má totiž doopravdy schopnost zcela nevysvětlitelně ovlivnit i milovníky moci.
Klaus nebyl výjimkou.....jsem si všiml.
Teď vyprovokuji pana Ungera, ale
sláb je ten, kdo ztratil v sebe víru,
a malý ten, kdo má malý cíl.
Třeba na té bankovce jednou fakt bude.
Nebo snad věřit Hitlerovi???
Po bitvě každý generálem.
Alternativa mne ovšem zrovna nenapadá......ať dělám co dělám.
Bohužel je navíc ukrajinská vláda a parlament soubor týpků, kteří mají nějaký státní zájem u prdele a nasypané peníze se s vysokou pravděpodobností ztratí jako pára nad hrncem...
Na jedné straně mi Putinova ochrana ohrožených Rusů na Krymu připomíná více než Brežněvovu „bratrskou pomoc‟ z osmašedesátého přímo Hitlerovu obranu utlačovaných Němců v Sudetech. Na druhé straně, dokud okupační armáda nikoho nezabije, může Putin svou invazi vcelku věrohodně obhajovat jako úspěšný preventivní zásah proti pogromům, které by mohli bijci z Pravého sektoru pořádat na Rusy, židy i krymské Tatary a jiné národnostní menšiny; přece jen vpádu ruských vojsk předcházelo varování kyjevského rabína i roztroušené zprávy o útocích nacistických bojůvek v různých koutech Ukrajiny.
Na třetí straně pochybuji, že k udržení ruské námořní základny v Sevastopolu bylo opravdu nutné hned okupovat celý Krym, z čistě strategického a mezinárodně politického hlediska, které nebere ohled na utrpení obyčejných lidí, by asi bylo pro Putina mnohem výhodnější chovat se zdrženlivě a přinejmenším počkat s invazí, až novobanderovci skutečně zlynčují významnější počet ukrajinských Rusů. Jestli Rusko nechce naprosto otevřeně použít politiku síly, vsadit na slabost a zbabělost Evropské unie, NATO i USA a vážně Krym, ne-li větší část Ukrajiny, dlouhodobě, možná rovnou natrvalo, okupovat, právě na celé čáře prohrálo zápas o vliv na Ukrajině. V jakýchkoliv jen trochu svobodných volbách na Ukrajině teď musí nevyhnutelně zvítězit s velkou převahou výrazně protiruské síly.
Takže teď můžeme zbaběle zalézt a nechat Rusko okupovat Ukrajinu. Nebo můžeme dělat svaly, trvat na ovládnutí Ukrajiny, plánovat její hospodářskou spolupráci s EU tak, aby co nejvíce škodila Rusku, a snažit se začlenit Ukrajinu do NATO; to by znamenalo jít s Ruskem do války, Putin by byl zahnán do kouta a neměl by jinou možnost než střílet. Anebo můžeme nabídnout Rusku, samozřejmě pod podmínkou stažení jeho okupačních vojsk z Ukrajiny, dohodu o hospodářské spolupráci mezi EU, Ukrajinou a Ruskem, která bude výhodná pro všechny tři strany.
Na stažení ruských okupantů by mohly dohlédnout mírové sbory OSN; ty by zároveň mohly napomoci i řádné přípravě svobodných voleb nové ukrajinské politické reprezentace a dát pozor, aby nepropukly žádné pogromy. Pro jejich složení by asi měli mít právo veta nějací věrohodní představitelé Ukrajiny. Určitě nepřichází v úvahu účast ruských vojáků, možná by nebyli vhodní ani polští, přece jen je to sotva čtyři sta let, co se polští okupanti stáhli z Moskvy, a vysoce nevhodná by byla účast Američanů. Na Balkáně, pokud je mi známo, si místní civilisté nejvíce chválili československé vojáky, takže jednotky české a slovenské armády by mohly být ideálním základem pro mírový kontingent.
Navrhoval bych tudíž nabídnout Putinovi za EU smlouvu o vzájemné spolupráci a společné hospodářské pomoci Ukrajině (pokud možno bez účasti Mezinárodního měnového fondu, ten vždycky všechny své oběti jen vyraboval). To nemohou udělat čeští politici sami, k tomu je třeba dohoda v celé EU, ale možná by naše unijní partnery pozitivně motivovalo, kdybychom okamžitě, z humanitárních důvodů, začali udělovat Ukrajincům dlouhodobá pracovní víza na požádání, bez průtahů a bez podmínek. A doporučoval bych poslat na Ukrajinu naši armádu.
Mohlo by to ale jít bez sborů, dohoda o referendu s masivní účastí mezinárodního sboru pozorovatelů. Samozřejmě o referendu po stažení vojsk, všech, zpět na základny, a po odzbrojení paramilitantních bojůvek (zese všech).
Výsledek lze předem odhadnout, došlo by se k oné "vyšší autonomii Krymu", kterou si chce současná krymská "vláda" nechat odhlasovat s pomocí samopalů, ale zvýšila by se šance na férovější pravidla pro ty, co nebudou patřit ke "státotvornému krymskému lidu". Abych pravdu řekl, tyhle férovější pravidla jsou to jediné, co mi připadá důležité, pod který stát Krym formálně spadá, to je při přítomnosti dvojího vojska v zemi opravdu spíše slovíčkaření.
Jak řekl jeden ruský novinář,nějvětšími přáteli jsou jen naše armáda a námořnictvo.
Putin má vztek a chce odvetu za svržení Janukoviče a Majdan, ale i když je Rusko velká a důležitá země, tak by neměla napodobovat praktiky Sovětského svazu, Hitlerova Německa nebo imperiálních říší v dřívějších dobách. Úkolem demokratického světa je Putinovi vysvětlit, že tímto způsobem budou opět vypuštěny běsy, které řádily v evropských dějinách s vyvrcholením v obou světových válkách. Ještě je určitá šance, že to Putin pochopí.
Mezinárodní kapitál se ale nevzdá,tentokrát si připravuje cestu do Ruska přes Ukrajinu a je smutné,že levice mu u toho dělá křoví.
Putinovi zbyla vlastně jen ta armáda,bez ní bude pořád jen ustupovat.
Všechno,co v posledních letech zní z Ruska,se mi zdá přiměřené a rozumné,ale to od nás už takové není.
Za Putina se nic měnit nebude,budeme muset počkat,až ho někdo nahradí.