I když ukrajinský premiér Mykola Azarov podal v úterý s celou vládou demisi a parlament zrušil tzv. pendrekové zákony, zůstává situace v zemi napjatá. Hlavní opoziční předáci a větší část protestujících trvá na odstoupení samotného prezidenta Viktora Janukovyče a předčasných volbách. Menší požaduje i změnu ústavy, „konec kompromisů s vrahy“ a přísné potrestání všech osob odpovědných za násilí na demonstrantech.

Situaci navíc komplikují svébytné skupinky radikálů často ultrapavicové orientace, které nadále zabírají úřady a podnikají násilné přímé akce.

„V kyjevských ulicích ubylo v posledních dnech krvavých bitek, střety skupinek radikálů s policí však pokračují a barikády stále stojí (...) Zástupci režimu teď mluví mírněji, velmi hlasitě se ovšem ozývají protestující z regionů,“ popsal situaci v úterním vysílání zpravodaj BBC David Stern.

Právě rozšíření protestů mimo Kyjev je ve srovnání s minulým týdnem velkou novinkou. Nejde většinou o masové demonstrace, spíše o zábory nebo blokády sídel regionálních vlád. S alespoň částečným úspěchem se takto odpůrci Janukovyčova režimu prosadili v 11 ze 27 ukrajinských správních oblastí, včetně několika východních.

Akce v regionech přitom iniciují uskupení nejrůznější povahy — od prounijních liberálů z lokálních odnoží stran UDAR či Baťkivščyna až po fašistická „hnutí odporu“.

A dál?

Většina pozorovatelů si dnes netroufá předpovědět, jak se události dále vyvinou. Pro uklidnění mluví chystaná amnestie pro zadržené demonstranty, odmítnutí návrhu vyhlásit výjimečný stav a stálá jednání režimu se zástupci církve a opoziční stran. Pro vyhrocení naopak představa části protestujících, že začala revoluce, kterou je třeba dokončit, a nálada mezi radikálními demonstranty, jejichž bojůvky se již pokusily obsadit čtyři ministerstva a zřejmě v neděli zavraždily prvního policistu.

Část ukrajinských médií, která je nakloněna protestujícím, vkládá do živých informačních pásem i zcela nepotvrzené zprávy o navyšování stavu speciálních jednotek Berkut, vražedných útocích na známé demonstranty či přípravách na nasazení vojenských jednotek. Prorežimní média zase hovoří o útocích na strategické objekty, možné energetické krizi, plánech na poškození plynovodů nebo o nebezpečí fašistického převratu.

Tato sdělení jsou často dementována již pár hodin po zveřejnění, dávají nicméně vzniknout fámám, které atmosféru dále zahušťují.

Mezi protestujícími se navíc už od minulého týdne šíří videa, fotografie a vyprávění o nejrůznějších přečinech, šikaně a bití, jehož se dopustili příslušníci pořádkových sil. Ve státní televizi zase převládají důkazy vandalismu a záběry hořících nebo lynčovaných policistů.

Při střetech v poledním týdnu přišli o život prokazatelně čtyři protestující. Šest dalších je zatím evidováno jako „pohřešovaní“. K usmrcení zmíněného prvního policisty se v pondělí přihlásila tzv. Ukrajinská povstalecká armáda. Čin ale nebyl doposud nezávisle potvrzen.

Už od listopadu

Protesty na Ukrajině začaly přibližně v polovině listopadu. Prvotní akce reagovaly na váhání vlády a prezidenta s podpisem asociační smlouvy s EU, už v první polovině prosince ale získaly celkově protirežimní ráz. Požadavkům protestujících začalo dominovat volání po odchodu prezidenta Janukovyče.

Centrem demonstrací byl od počátku tzv. Majdan, čili kyjevské náměstí Nezávislosti. Tam byl na konci listopadu zbudován i první protestní tábor. S postupem prosince a zejména v lednu se začalo procestovat v celé vládní čtvrti — přilehlé částí hlavního města, kde sídlí vláda, parlament a další významné úřady.

Již od konce listopadu také provázely protesty násilné střety, až do poloviny ledna je ale provokovaly spíše pořádkové síly, nebo šlo o dílčí incidenty. Poslední série násilností mezi 18. a 23. lednem byla již typická provokacemi z obou stran. Čím dále zřetelněji se rovněž v průběhu ledna prosazovaly krajně pravicové skupiny.

Hlavními tvářemi opozice jsou dosud Arsenij Jaceňuk ze strany vězněné expremiérky Tymošenkové Baťkivščyna, Vitalij Kličko z liberálního UDARu a Oleh Ťahnybok z národovecké až fašizující formace Svoboda. Jejich taktika vyjednávání, ultimát a veřejného tlaku však nemá zjevně podporu všech protestujících.

Prezident Viktor Janukovyč se opírá o vlastní rodinný klan, mandát z nedávných voleb, tzv. siloviky a vlivné skupiny v průmyslových oblastech na východě země. Nejhorlivějšími stoupenci režimu se pak ukazují být v poslední době politikové a vláda na Krymu.

Další informace:

Kyiv Post EuroMaidan rallies in Ukraine (Jan. 28-29 live updates)

Kyiv Post EuroMaidan rallies in Ukraine (Jan. 26-27 live updates)

Kyiv Post Three more gubernatorial buildings taken, bringing number to 11

BBC News Q&A: Stand-off in Ukraine over EU agreement

RFE/RL Euromaidan: The Dead, The Missing, And The Jailed

RFE/RL Who Are Ukraine's 'Ultras'?

RFE/RL Ukraine's Opposition 'Ready' To Pursue Talks With Authorities