„Coby zástupci mezinárodního akademického společenství jsme zvlášť znepokojení faktem, že násilí a pronásledování často míří proti mládeži, velmi často proti novinářům, univerzitním studentům a mladým akademickým pracovníkům,“ píší signatáři Výzvy intelektuálů k Marshallovu plánu pro Ukrajinu (celý text viz níže).

Výzvu inicioval polský sociolog Sławomir Sierakowski společně s neapolskou historičkou Andreou Graziosi, milánskou filoložkou Giovannou Brogi Bercoff, španělským sociologem José Casanovou a ve Spojených státech působícím historikem ukrajinského původu Frankem Sysynem.

Text výzvy včetně průvodního dopisu Sławomira Sierakowského vyšel v sobotu zároveň na webu polského sdružení Krytyka Polityczna a v britském deníku The Guardian (průvodní dopis, text výzvy).

U našich severních sousedů je Výzva součástí debaty o polském vztahu k Ukrajině. Zatímco ještě po neúspěšném summitu Východního partnerství ve Vilniusu vloni v listopadu se dalo často setkat s tezí vládního Polska, že Ukrajina dohodu o přidružení dříve či později stejně podepíše. Po několika týdnech demonstrací získala na síle kritika, podle které jsou demonstrace na Ukrajině zejména protivládní. A že je navíc vedou (protipolští) nacionalisté. Není tak důvod nad nimi jásat, ani je podporovat.

Výzva může polskou debatu znovu posunout k tezi, že je jednak třeba podporovat ukrajinské demokraty, a jednak bez jakýchkoli protiruských záští zaujmout důrazný postoj vůči putinovské politice. Podpora demokratické Ukrajiny má přitom stát na rozsáhlé ekonomické pomoci.

Ukrajina by se podle Sierakowského měla stát ústředním politickým tématem evropské politiky. Což by byl úkol, dodejme k tomu, obtížný i v době, ve které by se unijní aparát nechystal na květnové volby do Evropského parlamentu. A zároveň tedy nečekal i na vznik nové Evropské komise.

„Unijní diplomacie,“ píše Sierakowski v průvodním dopise k výzvě, „se nechala snadno obehrát primitivními metodami Vladimira Putina, protože na rozdíl od Ruska nepovažovala Ukrajinu za prioritní věc, což se odrazilo ve velmi špatných podmínkách, které byly Ukrajině nabídnuty.

Necelá miliarda euro bezprostřední pomoci nemohla Ukrajině nahradit ekonomické dopady podpisu dohody o volném obchodu s Unií a hospodářské války s Ruskem, zvlášť když po Ukrajině bylo požadováno také splnění podmínek spojených s půjčkou od Mezinárodního měnového fondu (mj. zmražení penzí, velké škrty rozpočtových výdajů, zvýšení ceny plynu pro spotřebitele o několik desítek procent).

Tvrzení unijních politiků,“ dodává ještě Sierakowski, „že je nezajímá smlouvání, je, vzhledem k tomu, čemu se dennodenně v Bruselu věnují, málo přesvědčivé.“

Nově si pak Ukrajina podle Sierakowského zaslouží podporu coby země, jejíž obyvatelé demonstrují pod evropskými symboly, čímž ukazují, že se myšlenka evropské integrace stále nevyčerpala. V protestech přitom řadu týdnů pokračují bez ohledu na zimu a přesto, že svůj tlak na vládu nemají jak stupňovat.

Významným geopolitickým momentem evropské integrace Ukrajiny by pak podle Sierakowského byla ruská ztráta významné části svého „impéria“, která by nejen vedla Rusko k reflexi vlastního změněného geopolitického postavení, ale oslabila by i mocenskou pozici Vladimira Putina.

Z lidí spojených s českým prostředím výzvu podepsali politolog Jacques Rupnik a filosof Tomáš Halík. Kromě nich najdeme mezi signatáři americko-polskou novinářku a spisovatelku Anne Appelbaum, sociology Zygmunta Baumana a Ulricha Becka, filosofa Borise Budena, historiky Carlo Ginzburga a Marci Shore nebo filosofa Slavoje Žižka.

Výzva intelektuálů k Marshallovu plánu pro Ukrajinu

(dokument)

Svět dnes Ukrajinu pozorně sleduje. Některé z tamních událostí, především znovu se objevující pokusy vlády použít násilí proti pokojným demonstrantům, vzbuzují vážné obavy.

Coby zástupci mezinárodního akademického společenství jsme zvlášť znepokojení faktem, že násilí a pronásledování často míří proti mládeži, velmi často proti novinářům, univerzitním studentům a mladým akademickým pracovníkům. Takový postup ukrajinské vlády je ničivý jak pro ni samu, tak pro budoucnost země, jejíž by chtěla být představitelkou.

Na rozdíl od ukrajinské vlády prokázala tamní společnost úctyhodnou občanskou vyzrálost. Její rozhodnutí udržet legální podobu protestů, jakož i důsledné odmítání násilí jsou ukázkovým příkladem obrany lidských práv.

Ukrajinský Majdan dnes představuje to nejlepší z Evropy a to, co řada dřívějších i dnešních myslitelů považuje za hodnoty pro Evropu základní.

Vyzýváme naše vlády a mezinárodní organizace k podpoře Ukrajinců v jejich snaze změnit zkorumpovaný, brutální režim a nestabilní geopolitickou situaci své země.

Ukrajina potřebuje nový „Marshallův plán“, který by jí umožnil transformaci k plné demokracii a její společnosti zaručil plná občanská práva.

Navrhujeme připravit novou ukrajinskou politiku, která bude rozlišovat mezi ukrajinskou vládou a ukrajinskou společností. První je třeba posuzovat s největší přísností, druhá si zaslouží maximální podporu.

Pomozme Ukrajincům vybudovat novou Ukrajinu — pak nám jistě pomohou vybudovat novou Evropu a nový, spravedlivější svět!