Quebečtí studenti zvítězili nejen v ulicích

Studenti v proslulé části Kanady bojovali proti zvýšení školného více než půl roku, pouze demonstrace by jim však k úspěchu nestačily. Pro české prostředí může být inspirativní zejména to, co se v Quebecu odehrálo až během léta.

Každý, kdo se zajímá o dění ve světě, to jistě už zaznamenal: quebečtí odpůrci zvyšování školného dosáhli zásadního úspěchu. Původní plán na navýšení poplatků o 75 procent byl zcela opuštěn. Volby ze 4. září navíc ukončily i devítiletou vládu pravicových liberálů Jeana Charesta. Vítěz voleb – středolevicová Parti Québécois (PQ) – dal v kampani slib školné nezvyšovat. Předsedkyně PQ Pauline Maroisová, která se nyní stane premiérkou, jej přitom potvrdila i v povolebním vzkazu studentům.

Úplně vyhráno ještě protestní hnutí nemá. Vláda PQ se bude opírat pouze o 54 až 56 poslanců z 125. Většinu v Národním shromáždění bude i nadále držet liberální pravice s padesáti a její konzervativnější odštěpek s devatenácti hlasy. Přesto si více než šestiměsíční kampaň proti školnému zaslouží – alespoň z levicového pohledu – uznání; uznání a ještě jednou trochu pozornosti. Přes léto totiž v Quebecu došlo k zajímavému vývoji, bez něhož by mohutné demonstrace z jara vyzněly zřejmě naprázdno.

Co konkrétně se tedy stalo? Předně, vůdčí studentské organizace se rozhodly nerespektovat takzvaný Návrh 78. Tímto nouzovým právním opatřením odpověděla Charestova vláda na univerzitní stávku, přičemž – patří se připomenout – s platností do 1. července 2013:

  • zakázala demonstrace na vysokoškolské půdě a v okruhu 50 metrů od ní
  • zakázala jakékoliv demonstrace více než 50 lidí v celém Quebecu, jejichž trasa, doba, rozsah a informace o zajištění odpravy účastníků z místa nebudou nejméně osm hodin dopředu nahlášeny policii a touto schváleny
  • přesunula začátek vysokoškolských prázdnin na školách, kde se stávkovalo, o měsíc dopředu a začátek dalšího semestru o měsíc dozadu, přičemž v srpnu a září měli mít studenti možnost dodělat prostávkované kurzy
  • stanovila pokuty několika set dolarů pro každého, kdo se zúčastní nepovoleného protestu
  • stanovila pokuty pro každého, kdo se rozhodne bránit ostatním ve vstupu do univerzitní budovy či ve studiu, a to 1000 až 5000 dolarů jednotlivci, 7000 až 35 000 dolarů zástupci studentské organizace a 25 000 až 125 000 dolarů odborové organizaci
Jádro studentských aktivistů nepřestalo vycházet do ulic ani v červnu, třebaže kampusy se po předčasném začátku prázdnin vyprázdnily a i když za porušování Návrhu hrozily popsané pokuty. Ke studentům se postupně přidávali další lidé naštvaní na vládu z jiných důvodů, a tak protesty mohly pokračovat i v červenci. Nešlo již sice o průvody s desetitisícovou, ba ani tisícovou účastí, a obvykle ani o demonstrace se skandováním nebo projevy; alespoň symbolické a místy i zcela nesouvisející akce ovšem udržely tématu publicitu.

Právě houževnatost studentského jádra a právě ochota sdílet protestní pole s jnými přiměla Charesta vyvolat volby. Jak uvedl tehdejší premiér ve vystoupení z 1. srpna, došel k názoru, že pouze nový mandát od „tiché většiny“ může rozhodně ukončit „mlácení do hrnců a pánví“, k němuž se uchylují „malé skupinky nespokojenců“.

Podle kanadských komentátorů přitom Charestovo rozhodnutí ovlivnili významně i policisté a univerzitní hodnostáři – po konfliktech, které vyvolalo uplatňování Návrhu 78 v prvních dnech po jeho nabytí účinnosti, se totiž přestaly nepovolené protesty trestat a posléze i plošně pokutovat. Kdyby příslušné orgány jednaly v duchu vládního záměru a nové pravomoci využily, mohlo být všechno jinak.

Za druhé, velice zajímavě se podařilo překonat neshody mezi radikálnější a umírněnější částí demonstrantů. Rozdíly mezi studentskými odboráři (svazy FECQ a FEUQ) a sympatizanty hnutí za úplné zrušení školného (CLASSE) byly zjevné už na počátku léta, když CLASSE oznámilo záměr narušit letní montrealský festival komedií a Gran Prix F1. Studentští tribuni ovšem – a to i navzdory vzájemné osobní nevraživosti – odmítli tyto neshody filtrovat přes média. CLASSE pokračovalo po celé léto ve vlastních aktivitách, přičemž ty odborářské nekritizovalo. FECQ a FEUQ postupovaly obdobně.

Spíše neformálně, ale účinně fungoval přes léto i koordinační orgán se zástupci všech zúčastněných skupin a iniciativ, který pomohl předejít různým nedorozuměním. Vůdčí postavy hnutí zároveň dokázaly obratem reagovat na dotazy novinářů či žádosti o rozhovor, díky čemuž se do médií nedostávala zkreslená stanoviska.

A konečně za třetí – řečeného úspěchu by se nejspíše nikdy nedosáhlo, kdyby se část protestujících iniciativ nerozhodla jednat přímo s politickou opozicí. Rozhovory s PQ o vzájemné podpoře probíhaly už v červenci a hnutí v nich zastupovaly studentské odbory. Radikálové s tímto postupem nesouhlasili, v duchu zásady popsané výše si ale udrželi chladnou hlavu. Výsledkem jednání se stalo přidělení jednoho z volebních obvodů bývalému předáku FECQ Léovi Bureauovi-Blouinovi (který v něm následně vyhrál) a programový posun PQ směrem k požadavkům protestujících (Parti Québécois původně chtěla výši školného vázat na růst či pokles ukazatelů životní úrovně).

S přesným vyjádřením podílu protestujících na výhře PQ je třeba počkat na analýzy. S ohledem na fakt, že středolevicové uskupení porazilo liberály o necelé procento, lze ale říci, že by bez studentů zřejmě nezvítězilo. Podpora PQ se přitom vyplatila i druhé straně. Drtivá většina fakult si na konci srpna odhlasovala ukončení stávky a mezi studenty začal převládat názor, že školné nestojí za ztrátu dalšího semestru. Takto případnému úpadku hnutí předešly právě volby.

V době nejmohutnějších jarních demonstrací zde bylo napsáno, že „techniky quebecké mobilizace vycházejí do značné míry z národní protestní tradice, organizovanosti a uvědomění, a jako takové nejsou do českého prostředí snadno převeditelné“. Pro postupy použité v době relativní letní unavenosti to ale neplatí. Navzdory schopnosti přivést do ulic statisíce lidí se ani Quebečané nakonec nevyhnuli tradičním dilematům – otevřít se, nebo neotevřít ostatním protestním proudům; vstoupit, či nevstoupit do bojů politických stran.

Jednání s PQ se účastnila pouze část protestního tábora, zbytek ji ale v zájmu společného cíle (a respektu k různým prostředkům) nenapadal. Umírněnější protestující se zase otevřeně nepostavili proti radikálům, a to ani v případech, když skončil některý z protestů potyčkou s policií. Nadřazení společného zájmu vlastním ideovým vizím, názorům na jednotlivé politiky i představám o žádoucí taktice se ukázalo v posledku stěžejní.

Bylo zajímavé sledovat, jak se obhájci základního sociálního práva brání snaze pravicového kabinetu o jeho narušení. Teď bude pozoruhodné, jak si ohlídají splnění slibu vládou z bližšího ideologického tábora.


Další informace:
The Canadian Press Marois vows to push her agenda - cautiously
The Montreal Gazette PQ’s decision to cancel tuition hikes leaves universities in the red
The Montreal Gazette Editorial: Each vote makes a difference
The Montreal Gazette Students are the solution to boycotts, UQAM admins say
CommonDreams.org Montreal Student Strike Continues after Classes Forced to Reopen
CBC News Quebec election for 'silent majority,' Charest says
CBC News PQ on Quebec election
The Globe and Mail Charest calls Quebec election; Marois starts campaign with attacks
The Montreal Gazette Week's classes cancelled in six departments at the Université de Montréal
The Montreal Gazette Efficacy of Bill 78 depends on the institution students attend
The Montreal Gazette CAQ leader François Legault tells students to pay their tuition fees in full
RT Massive student protests return to streets of Montreal (PHOTOS)
RT Clashes, arrests as over 30,000 students protest in Canada (PHOTOS)

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.