Co říci o Ukrajině a nemýlit se
Jiří VyleťalObava Putinova režimu o ruské občany na Ukrajině je podle Jiřího Vyleťala stejně osvědčenou a prolhanou řečnickou figurou jako strach z někdejší československé kontrarevoluce ohrožující celý „mírový“ blok.
Kdybych přečetl všechny dostupné komentáře k situaci na Ukrajině, neměl bych jasněji, než čtu-li tu a tam jen některé. Nemíním to vůbec tak, že komentátoři ukrajinských událostí jsou věci neznalí, že si jejich analýzy protiřečí či cosi podobného. Vyjadřuji tím jen neschopnost člověka žijícího v malých poměrech udělat si srozumitelný obrázek o poměrech velkých.
Mám i jisté pochybnosti o použitelnosti vlastního hodnotového řádu, jímž - neschopen užít řád jiný - bych ukrajinskou společnost poměřoval. Obávám se také, že ani dostupné znalosti historie Ukrajiny, ani obecně známé skutečnosti o jejím geopolitickém postavení, nedávají mnoho možností se v ukrajinském vývoji vyznat.
Pokud laskavý čtenář se mnou sdílí právě popsané pocity, jsou určeny následující řádky právě jemu.
Pokusme se odhlédnout od nám nesrozumitelných stránek ukrajinské reality a všimněme si vedle obecných jevů vyskytujících se v politice velmocí některých analogií s naší nedávnou minulostí.
Podobnost s rokem 1968
Kdo prožil československý rok 1968, nemůže nevidět podobnost s Ukrajinou roku 2014. I tady i tam šlo o vyústění nespokojenosti ohromné většiny občanů se způsobem vlády elit. I tady i tam šlo o jasné odpoutání se ze zájmové sféry Sovětského svazu, respektive Ruska.
Stejně jako jsme byli ve sféře vlivu Sovětského svazu tehdy my - ač dosud neobsazeni - zrovna tak se dnes Ukrajina nachází v téže sféře, Ruskem rovněž zatím neobsazena. Mezi Sovětský svaz a Rusko zde můžeme z mnoha důvodů klást rovnítko, a to navzdory vztyčeným ukazováčkům rusofilů.
Také tehdy u nás, stejně jako v těchto dnech na Ukrajině, narůstal s nezávislostí na Moskvě i strach z toho, co tomu Kreml řekne. Manévry Varšavské smlouvy, které se pár týdnů před osudovým 21. srpnem 1968 odehrály na Šumavě, byly stejnou předzvěstí vpádu Rudé armády do Československa, jakou je na Ukrajině obsazení Krymu Ruskem.
Obava Putinova režimu o ruské občany na Ukrajině je stejně osvědčenou a prolhanou řečnickou figurou jako strach z někdejší československé kontrarevoluce ohrožující celý „mírový“ blok. Ostatně, kdo zná Rusko, zvláštní útlocitnosti vůči právům vlastních občanů si patrně dosud nevšiml.
Je tedy jasné, že na Ukrajině se střetly různé zájmy a pro obyčejné Ukrajince z toho nekouká nic pěkného. Vezmou-li do rukou zbraň bude to ještě mnohem a mnohem horší. Nám nezbývá než se modlit, aby u nás v ČR nebyl nalezen nějaký zlatý důl, nebo ropa, nebo ložisko plynu nebo tak něco..... V ukrajinských novinách už 9.10. psali o zřejmě nevyhnutném rozdělení země.:
http://vgolos.com.ua/blogs/slantsevyy_gaz_rozirve_ukrainu_119930.html
výtah zde:
http://freeglobe.parlamentnilisty.cz/Articles/3492-bridlicovy-plyn-roztrhne-ukrajinu-aneb-s-jakym-cilem-klany-bankeru-prisli-na-nase-uzemi.aspx
závěr článku: "V této situaci je možná pouze jedna varianta odporu – spojení obyvatel východu a západu země proti skutečné hrozbě; sjednocení se na pozitivních a společných hodnotách. Pokud budou rozdělující procesy spuštěné slepými politiky – loutkami – pokračovat, můžeme nad vysněnou nezávislostí postavit velký kříž." taková slova se ukazují jako prorocká.
Jiří Vyleťal
Někdy je to propagandistické oblbování ale až tragicky úsměvné. To tehdy, když čtete stať článku, která má nadpis -Ukrajinští aktivisté pod palbou- a dozvíte se, že kolonu Ukrajinců na Krymu zastavila palba, neboť je neznámí ozbrojenci ostřelovali ze VZDUCHOVEK!
Všechno se hodí. Jak psal Hašek v Obecních volbách : "pan Vencelídesa píše leták proti všem stranám. Občas zavolá vedle do ložnice na svou manželku: „Tak jak to bylo s tím národním maximalistou? Potřebuji fakta! Ukrad u Hořínků tu láhev s octovou trestí? Že to byl bratranec jejich služky? To nevadí, stalo se to v jejich rodině a dobře. Oni si ti národní maximalisti moc troufají.“
Tak, tak, oni si Rusové také moc troufli.