Rusko se podle všeho v důsledku své činnosti na ukrajinském území dopouští porušování mezinárodního práva. Jelikož mezinárodní právo je tu především kvůli tomu, aby nedocházelo ke zbytečnému ohrožování míru nebo nespravedlivému útisku jedné země druhou, je nutné ruské počínání rázně odsoudit a snad i potrestat. Pokud však má takové odsouzení být skutečně důvěryhodné a případný trest spravedlivý, je třeba se důkladně zamyslet nad několika otázkami týkajícími se nejen nedávného dění na Ukrajině.

Takové otázky se pak dají rozdělit do tří kategorií. Zaprvé, pokud chceme někoho za porušování odsuzovat nebo dokonce trestat je nutné se důkladně zamyslet nad tím, jestli na jeho počínání také neneseme část viny. V případě dění na Ukrajině by taková otázka měla znít, jestli západ, v tomto případě především EU svým počínáním také nepřiložila několik polínek pod krymský kotel a nenese část viny na vyhrocení tamní situace.

Zadruhé je třeba si zodpovědět otázku, jestli my jako kritizující strana jsme někdy v minulosti mezinárodní právo neporušili nebo jsme jeho porušování nějak nenapomohli. Pokud bychom takovou minulost měli, snaha odsuzovat Rusko za nynější porušování mezinárodního práva by postrádala důvěryhodnost a případný trest by jen velmi těžko mohl být označen za spravedlivý. Otázka, kterou bychom se v této souvislosti měli zabývat by proto mohla být, jestli jsme se sami v naší minulosti nedopustili podobného jednání.

V případě našeho rozhodnutí odsuzovat a trestat porušování mezinárodního práva Ruskem je potřeba si zodpovědět i třetí otázku, která by se mohla ptát na to, jestli jsme ochotní se zavázat k tomu, že v budoucnu budeme podobným způsobem odsuzovat a trestat také porušování mezinárodního práva jakýmkoli jiným státem. Pokud takový závazek nepřijmeme a budeme někdy v budoucnu pouze přihlížet porušování mezinárodního práva jakýmkoli jiným státem, jen těžko se budeme vyhýbat osočování z pokrytectví.

Neleží část viny za současné dění na EU?

V době, kdy na Majdanu docházelo k nejvážnějším střetům mezi demonstranty a vládními silami, jednala delegace ministrů zahraničí států takzvaného Výmarského trojúhelníku - tedy Francie, Německa a Polska - střídavě s tehdejším prezidentem Ukrajiny Janukovyčem a s představiteli opozice. Cílem jejich jednání byl kompromis, který by umožňoval ukončení násilí a deeskalaci situace na Ukrajině.

Později se k této skupině přidal ještě ruský zástupce a po celodenním a celonočním jednání se zúčastněným skutečně kompromis podařilo nalézt a mohla být uzavřena dohoda mezi zúčastněnými stranami. Tato dohoda byla přivítána jak zúčastněnými ministry ze zemí EU, tak předsedou Evropské rady Van Rompuyem jako nutný kompromis, na základně kterého bude možné začít politický dialog, který je jedinou možnou demokratickou cestou ven z krize.

Na základě této dohody proto mělo dojít ke splnění několika závazků z obou stran. Několik z nich splněno bylo, jiné splněny nebyly nebo již splněny být nemohou. Nedošlo k tomu z několika důvodů tím prvním bylo odvolání ukrajinského prezidenta tamním parlamentem. Ukrajinskou ústavou, kterou každý může najít na stránkách prezidenta Ukrajiny, je dáno, že prezident Ukrajiny může být ze své pozice odvolán Parlamentem Ukrajiny v rámci procedury impeachementu.

Dále ústava dává Parlamentu za úkol sestavit komisi, která vyšetří zločiny, na základě kterých by měl být prezident odvolán. Potom musí parlament dvoutřetinovou většinou svých členů rozhodnout o tom, zda je možné prezidenta z daných zločinů obvinit. Dále je třeba, aby ústavní soud rozhodl o prezidentově vině a Parlament musí tříčtvrtinovou většinou rozhodnout o jeho odvolání.

Druhým důvodem je složení ukrajinské vlády. Dohoda požadovala vznik vlády národní jednoty, ve které měly být důsledně zastoupeny zájmy všech částí a obyvatel Ukrajiny. Bohužel došlo k tomu, že součástí nové ukrajinské vlády se stalo i několik členů strany Svoboda.

O tom, do jaké míry je tato strana demokratická svědčí fakt, že sama sebe na svých internetových stránkách popisuje jako ukrajinskou nacionalistickou politickou stranou. Dále uvádí, že ideologie této strany se zakládá na idejích Jaroslava Stecka, bývalého vůdce Organizace Ukrajinských Nacionalistů. To vede mimo jiné k tomu, že Svoboda definuje národ jako „společenství krve a ducha“, a oslavuje boj ukrajinských kolaborantů po boku Hitlera. Dále odmítá za své členy přijmout obyvatele jiné než ukrajinské národnosti a komunisty.