Horká informační válka o Ukrajinu a jak ji přežít

Filip Outrata

Jádrem horkého informačního konfliktu o Ukrajinu je střet dvojího strachu; vyostřený názorový konflikt v české společnosti ukazuje potřebu hledat minimální demokratický konsensus, jakési společné minimum hodnot a přesvědčení o tom, co je základní a podstatné.

22. února zveřejnil nejstarší izraelský denik Haaretz zprávu o tom, že vrchní ukrajinský rabín vyzval Židy v Kyjevě, aby opustili město a pokud možno i zemi, protože by se mohli stát obětí antisemitských útoků. Zpráva se rozletěla a byla hojně sdílena jako doklad toho, že na Ukrajině hrozí antisemitismus spojený s radikální částí Majdanu.

Ještě téhož dne byla zpráva na stránkách Haaretzu opravena. Nešlo o hlavního ukrajinského rabína, ale o jednoho ze dvou rabínů stojících v opozici vůči vrchnímu rabínovi v Kyjevě. Vrchní rabín Jákob Dov Bleich naopak o několik dní později spolu s dalšími představiteli ukrajinských církví a náboženských společností vydal prohlášení odsuzující ruskou agresi a odmítající, že by na Ukrajině docházelo k diskriminaci na základě jazyka, národnosti či náboženského vyznání.

Výmluvná ukázka informační války, která se ve věci Ukrajiny rozhořela. Protichůdné zprávy, stanoviska, hodnocení mohou přicházet z nečekaných zdrojů, pravděpodobnost zkreslení či prostě omylu je velká. Stejně tak velké je pokušení přijmout za svůj pouze jeden pohled na věc a vše, co se s ním neshoduje, jednoduše „ze zásady“ odmítat.

Realita je přitom, jako vždy, někde mezi názorovými krajnostmi. Ne uprostřed, ale někde mezi. Zůstaneme-li u zvoleného příkladu, skutečnost je velmi pravděpodobně taková, že se mnozí ukrajinští Židé skutečně cítí ohroženi současnou situací v zemi.

V této části Evropy je antisemitismus, bohužel, trvale přítomný jako rub odedávna silné přítomnosti židovské, a příliš nezáleží na vládnoucím režimu. Při jakémkoli otřesu stávající vlády se zcela přirozeně zvyšuje pravděpodobnost antisemitských, stejně jako jakýchkoli jiných násilností.

Nejvyšší představitel židovské komunity v zemi se pak, opět zcela pochopitelně, snaží strach mírnit a uklidňovat situaci, což je velmi potřeba. To ovšem neznamená, že neexistuje žádné ohrožení, a už vůbec ne, že nemůže být pociťováno.

Ohroženi se v situaci mocenské změny a nestability mohou cítit i představitelé jiných menšin, například někteří volyňští Češi. A vlastně všichni obyvatelé; jedinou stávající jistotou na Ukrajině je totiž nejistota ohledně budoucnosti.

Mezi dvěma strachy

Jádrem horkého informačního konfliktu o Ukrajinu je střet dvojího strachu: z fašismu a neonacismu na jedné straně, z putinovského expanzivního režimu (v pozadí se stále přítomným stínem sovětského impéria) na straně druhé. Strach je vždy něčím reálným, bez ohledu na to, zda a nakolik jeho příčiny odpovídají skutečnosti. Reálné jsou propagandistické motivace k „využití“ strachu. A velmi reálné jsou důsledky tohoto strachu.

Strach z fašismu a obnovení ukrajinského banderovského nacionalismu je dnes nepochybně nejsilnější v Rusku, kde oficiální média vykreslují dění na Ukrajině jako fašistický převrat řízený ze Západu. Před referendem na Krymu jsme mohli vidět sugestivní plakát s dvojí podobou poloostrova — rudočernou s hákovým křížem, nebo v barvách ruské vlajky.

Důležitou okolností je to, že právě v této době dochází v Rusku k dalšímu omezování svobody a plurality médií. Stav „informační války“ je v režimu s autoritářskými prvky vítanou příležitostí k dalšímu utáhnutí šroubů. Je totiž možné jasně označit nepřítele a zakročit proti němu.

Vnitřním nepřítelem se stává v podstatě každý, kdo jakýmkoli způsobem kritizuje postup ruské vlády, jako třeba významný historik (a spoluautor sociální nauky ruské pravoslavné církve) profesor Andrej Zubov, který po své kritice ruské anexe Krymu čelil hrozbě vyhazovu z elitní moskevské univerzity MGIMO.

Varování před alarmismem

Postavení ukrajinské krajní pravice v dnešní kyjevské vládě je výsledkem mimořádné situace. Jak Pravý sektor Dmytra Jaroše, tak strana Svoboda Olega Ťahnyboka vytěžily maximum z poslední, vyostřené fáze majdanského převratu.

Obrazně řečeno — kdyby před kyjevským parlamentem nestáli radikální příslušníci Majdanu, aby si pohlídali poslance a zabránili jakýmkoli ústupkům vzhledem k Janukovyčovi a dohodě s ním, radikálové by dnes v žádných postech pravděpodobně nebyli.

Postavení ukrajinské krajní pravice v dnešní kyjevské vládě je výsledkem mimořádné situace. Foto Vojtěch Boháč

Rozsáhlá skupina ukrajinských i mezinárodních odborníků na nacionalismus a krajní pravici na Ukrajině zveřejnila stanovisko varující před jednostranným zdůrazňováním krajně pravicových skupin v rámci majdanských demonstrantů. Zdůrazňují, že jak nenásilná, tak i násilná část kyjevského protestního hnutí zahrnuje širokou škálu postojů, včetně těch krajně pravicových a levicových.

Dále tito odborníci varují zvláště levicové komentátory před přehnaným zdůrazňováním ukrajinského nacionalismu a krajní pravice. Tento „alarmismus“ podle nich jen pomáhá dirigentům ruského imperiálního ultranacionalismu typu Alexandra Dugina, ideologa Putinovy Eurasijské unie.

Rusko, jehož oficiální propaganda tak hojně využívá obviňování druhých z fašismu, má paradoxně dnes k fašismu samo hodně blízko a představuje pro sociální spravedlnost, práva menšin a politickou svobodu na Ukrajině mnohem větší hrozbu než celá ukrajinská krajně pravicová scéna dohromady.

Zajímavé na prohlášení expertů na ukrajinskou radikální pravici je to, že nebezpečí radikalizace na Ukrajině a vzrůstu extrémismu a nacionalismu stejně jako postupného posilování radikální složky protestního hnutí nepodceňují. To vše je podle nich ale především důsledkem křehkosti a nestability Ukrajiny jako státu ve stavu přerodu, s nejasným národním vymezením a s obrovskými sociálními a hospodářskými problémy.

Jak přežít horkou informační válku

V České republice má horká informační válka podobu vyostřování postojů. Na jedné straně se objevuje jakýsi až mobilizační duch, ruské nebezpečí je vnímáno tak silně, jakoby se Rusové hned nazítří chystali pod záminkou ochrany vlastního obyvatelstva anektovat Karlovy Vary. Mluví se o české zbabělosti a na druhé straně o nevykořenitelném ruském sklonu k despocii. Posilují se předsudky a jednostranné vnímání skutečnosti.

Na druhé straně přibývá postojů téměř vzývajících Putinovo Rusko jako zachránce buď před fašismem, dekadentní demokracií, stejně dekadentní a zároveň totalitní Evropskou unií či imperialistickými Spojenými státy. Nejde přitom jen o veřejně známé osobnosti, jako je bývalý senátor Jiří Vyvadil, zakládající skupinu Přátelé Ruska. Stačí si projít diskuse pod články k tématu na některých serverech a z ojedinělých postojů se rázem staně silný proud.

Názorový konflikt není sám o sobě ničím negativním. Vlastně se bez něj svobodná společnost neobejde. Potíž ale nastává, pokud mezi protikladnými názory nelze najít pojítko, jakési společné minimum hodnot a přesvědčení o tom, co je základní a podstatné. Pokud tomu tak není, skutečně hrozí řetězová štěpná reakce a rozpad společnosti do vzájemně nekomunikujících znepřátelených názorových skupin.

Hledání základního konsensu, jakéhosi demokratického minima, na němž se přes všechny názorové rozdíly může shodnout ne-li celá společnost, pak alespoň její velká většina, se neobejde bez námahy. Ta je dokonce dvojí: budování vlastního postoje stálou konfrontací vlastních názorů s pluralitou informačních zdrojů, a velká představivost a schopnost vcítění při setkávání s názory a postoji odlišnými.

Zřejmě jen tato dvojí námaha může zabránit tomu, aby se názorové extrémy nebo nekritické přejímání předsudků a zjednodušených pohledů staly většinovým. To by totiž znamenalo, že jsme v horké informační válce neobstáli, a hlavně že jsme neobstáli jako svobodná společnost. Následky by byly dalekosáhlé.

    Diskuse (16 příspěvků)
    AM
    Aleš Morbicer, invalidní důchodce a audiofil
    March 19, 2014 v 12.8
    Přesně tak.

    Člověk napíše pár pochvalných slov o Putinově rétorickém umění...........
    ........... a hned je obviněn z toho, že je jeho "obdivovatel".
    (((jde o naprostou prkotinu)))
    - - - a to pak just přitvrdím i já...........................................
    AM
    Aleš Morbicer, invalidní důchodce a audiofil
    March 19, 2014 v 12.11
    A možná to celé souvisí s tím, že lidé přestávají číst knihy.
    A ztrácí schopnost preciznější formulace či smyslu pro drobné odstíny skutečnosti.
    Zůstává už jen jsi s námi, nebo proti nám.
    FO
    Filip Outrata, redaktor
    March 19, 2014 v 13.14
    Pane Morbicere,
    přesně tak. Přestávají číst knihy a přemýšlejí v délce a hloubce facebookových statusů. Podle toho to pak vypadá.
    AM
    Aleš Morbicer, invalidní důchodce a audiofil
    March 20, 2014 v 13.22
    S tím nemám problém pane Kolaříku.
    Z
    PL
    Pavel Letko, technik
    March 21, 2014 v 10.21
    problém
    vidím v tom, pane Outrato, že se příliš soustředíte na to, co kdo říká. To je jistě zajímavé, ale myslím, že by to mělo sloužit jen jako dokreslení situace. Co mám na mysli? Existují jasná nepopiratelná fakta. Žádné dojmy nebo propagandistické názory. Tyto fakta každý může porovnávat, vážit a dělat z nich vlastní závěry. nepotřebujeme "stanovisko odborníků" vyzývající k tomu, abychom o těchto závěrech mlčeli. Náš "Západní"svět je dostatečně prohnilý s břevnem ve vlastním oku velkém jako Palestina, Guantanámo, Irák, Afghánistán, atd atd. než aby mohl poukazovat na třísku "Krymu a Ukrajiny" v oku Ruska.
    Že neslyšíte hlas např. pana Ševčíka ".....demokraté musí zásadně být proti všem pučům a převratům proti demokraticky zvoleným vládám? Že toto je zásadní a vše další se od toho pak jen odvíjí? Levice v Evropě už hodně zbastardovala a je načase ji vrátit ke kořenům. Tímto by měla začít! Tlačit pány k tomu, aby začali brát vážně základní demokratické principy. K tomu přihodit práci pro ty sociálně slabé a byla by světě zase skutečná sociálně demokratická strana. Taková, která by si pořád za pány na ledě nelámala nohy. Za třicet stříbrných. " je jen škoda.
    AM
    Aleš Morbicer, invalidní důchodce a audiofil
    April 20, 2014 v 7.12
    čtení knih
    Možná, že v tom, že už nečteme knihy, jsme i tak trochu nevinně.
    Nás mozek už to přestává umět:
    http://www.tyden.cz/rubriky/zdravi/skryta-hrozba-cteni-on-line-meni-mozky-lidi-na-digitalni_304644.html#.U1LS5qJ9nZ4

    Když k tomu připočteme, že většina současného umění je založená na "dotváření publikem", jak napsal někde Slačálek (uměním je facka nebo prkno s dírou - neboli: nic se neuchová),
    tak mi z toho vychází, že jednou budou 21.století nazývat dobou temna...
    ??
    April 20, 2014 v 12.41
    Pane Outrata naslinit prst i zjistit odkud to fouka, at nejste cool v plote.
    bavam se p. Letko, ze fakta nejsou pro nektere filosofy a propagandisty argument, zvlaste kdyz se jim nehodi do obrazu ktery buduji. Napriklad fakt, ze NATO se stale vice priblizuje k hranicim Ruska zcela ignoruji. Fakt ze USA "nalily" do demokratizace Ukrajiny pet miliard dolaru rovnez. Jenze takovi jako p. Outrata, dokonce zaspali dobu. On dava odkazy na jakesi Ukrajince, kteri varuji pred zduraznovanim fasistickych tendenci na UK v dobe, kdy se patrne vitr obraci. Vcera na zpravach nemecke tv. ZDF ukazovali "pro ruske radikaly" u barikad v Donecku a byli to padesatilete maminy. Proste bylo tezko si je predstavit jako Ruske diverzanty, ale mozna je to jen dalsi spinavy Putinuv trik. A po mesicich oficialni statni propagandy uvedla televize Arte rozhovor s privrzencem praveho bloku, ktery nam zive na kameru vysvetlil jaky ze to byl Hitler kabrnak. Zda se , ze si Putin koupil i nemeckou televizi. Inu to je pane kabrnak.
    Sdílet
    AM
    Aleš Morbicer, invalidní důchodce a audiofil
    April 20, 2014 v 13.4
    Víte pane Kuchejdo, chápu Vás, nicméně to, že se NATO nebude rozšiřovat na východ není součástí žádné mezinárodní smlouvy a takovou Litvu či Lotyšsko jistě NATO neovládlo - tyhle země z vlastní svobodné vůle o členství důrazně žádaly a prosily -, to, že je Rusko jedním z garantů územní celistvosti Ukrajiny ovšem ano, té z Budapešti.
    PL
    Pavel Letko, technik
    April 20, 2014 v 14.17
    víte pane Morbicere (nejen)
    to co píšete by bylo hezké, leccos by to vysvětlovalo, jen kdyby to také bylo pravdivé. Mohl bych Vám sem dát celou řadu odkazů na jiné dohody a ujednání, ale neudělám to. Proč? Protože chcete-li hledat pravdu, najdete si je sám. Nechcete-li hledat, nenajdete, i kdybych Vám jí strkal před oči. Tak je to se vším. Přesto poukáži na, jak se domnívám, závažnější omyl, než neznalost nějakých (navíc většinou tajných :)) dohod. Vztahy mezi NATO a Ruskem nezačaly v den vstupu Litvy a České republiky do NATO. Rusko je starší hráč na mezinárodní scéně než celé NATO. Navíc dohody o skončení Sovětského impéria existovaly - o tom je celá řada svědectví přímých účastníků z obou stran - a nedodržela je "strana" NATO. Buď se tedy naučíme respektovat se, dodržovat dohody (jako třeba tu Janukovič - EU - ukrajinská opozice) nebo shoříme v nukleární válce. Argumentace garantování celistvosti Ukrajiny je naprosto směšná. Vy vlastně říkáte: my dodržovat žádné dohody dnes nemusíme protože jsme demokraté, ovšem vy všechny dodržovat musíte, protože jste nedemokraté, islám a/nebo Putin. Vy říkáte: my Američané (a jejich zpitomělí zaslepení příznivci) můžeme schvalovat a uzákonit mučení a věznění bez soudu (schválený postup prezidentem USA) protože jsme demokraté, vy Rusové však nesmíte porušovat lidská práva protože jste Putin, darebácký stát a vůbec bubáci. Vy říkáte (nejen) Rusům: nenecháte-li nás pokojně ukrást vaši zemi prostřednictvím našich bank, uvalíme na vás sankce. Vy říkáte (nejen) Rusům: nestanete-li se otroky dobrovolně a po dobrém (jako třeba Češi) zotročíme vás sankcemi a po zlém. ,,,
    nu a pokud jde o svobodnou vůli Litvy - a třeba Českém republiky, tak to je černý humor. Vzpomeňme třeba na prosazování radaru (a realizovanému podpisu smlouvy) přes odpor většiny naší veřejnosti. Pokud jde o Litvu, vzpomeňme na nerovná práva Rusů v Litvě atd... Co je však ještě jasnější - kdyby třeba Kuba prosila o pakt s Ruskem včetně umístění protiraketovému sytému nebo instalace raket jaderných, co by asi řekly Spojené státy? V roce 1962 to vypadalo, že jen z obavy před takovou instalací zahájí jadernou válku proti tisíce kilometrů vzdálenému Sovětskému svazu. Co by řekly USA dnes? Těžko říci. Co by asi řekly USA na stovky organizací od "zelených" po antikorupční a hlídače demokracie - placených ovšem Ruskem, Iránem, Severní Koreou, Čínou atd.
    Možná, že by se cítily trochu znepokojeni, zvláště po takových demokratických zákonech jako je tzv. vlastecký zákon, který američtí zákonodárci schválili, aniž by jej ovšem četli.
    ??
    April 20, 2014 v 14.34
    Lide nejsou stroje.
    Zadny zakon ani smlouva neupravuje jak blizko mohu pristoupit k druhemu cloveku (prosim neargumentovat stalkingem). Protoze ma kazdy clovek individualne nastavenou tuto hranici, ma rovnez idividualne nastaveny pocit ohrozeni. Jestlize se ke mne bude blizit skupina cizich muzu, v jistem okamziku to mohu citit jako ohrozeni. A nikdo mi nemuze diktovat v jake vzdalenosti skupiny tento pocit vznikne. Takze k veci. Nektere internetove zdroje uvadeji, ze to byla soucast jakesi gentlemanske dohody (nepriblizovani NATO). V dobe Kubanske krize USA hystercili kvuli ruskym raketam u Floridy. Nyni provadeji Rusku, ktere vnimaji jako porazeneho nepritele totez. Pokud nejste zastancem teorie , ze kdyz dva delaji totez neni to totez, musite pripustit ze Rusko ma pravo se citit ohrozene . A my bohuzel nejsme schopni a nekteri ani ochotni tento jeho pocit zmirnit. Nasledky si poneseme vsichni, at uz se nam to libi nrbo ne.
    Sdílet
    + Další komentáře