Česká republika hledá eurokomisaře, jak předejít úplné blamáži
Tomáš ZdechovskýČeské republice hrozí, že výběr jejího eurokomisaře skončí blamáží. Jako jediná země dosud nemá vybranou osobu pro kandidáta na komisaře, ani oblast, kterou by chtěla reálně získat. Nakonec na ni možná zbyde některé z málo atraktivních portfólií.
K dnešnímu dni má 27 z 28 členských států Evropské unie již vybraného kandidáta, případně kandidáty, na komisaře s kvalifikací pro oblast, které by se chtěl věnovat a s agendou, co by v této oblasti chtěl dělat. Víte, která je tou 28. zemí, na kterou se stále čeká? Pokud jste hádali Českou republiku, tak si můžete připsat bod.
Je to skutečně tak, Česká republika jako jediná členská země dosud nemá ani vybranou osobu pro kandidáta na komisaře, ani oblast, kterou by chtěla reálně získat podloženou relevantní kvalifikací navrhovaného kandidáta a propracovanou představou, co by v dané oblasti chtěla dosáhnout.
Česká republika má nakročeno k euroostudě kolosálních rozměrů
Nejpozdějším okamžikem, kdy by měla mít ČR vybraného kandidáta na post komisaře, je 17. červenec 2014, kdy by měl být zvolen Jean Claude Juncker předsedou nové Evropské komise. Času už tedy mnoho nezbývá a naše vláda by měla začít neprodleně jednat.
Co nejrychlejší výběr vhodného kandidáta či portfolia je nutnou, avšak zdaleka ne postačující podmínkou úspěchu pro získání důležitého postu v rámci Evropské komise. V opačném případě můžeme očekávat, že daný stát obdrží bezvýznamná a nezajímavá portfolio, typu „interinstitucionální vztahy“, „mnohojazyčnost“ a „humanitární pomoc,“ které jsou zde pouze do počtu, aby se dostalo na všechny členské země.
V této souvislosti nemůžu nezmínit nedávný výrok Andreje Babiše, že českého eurokomisaře by měl vybrat předseda Evropské komise. Chce nám tím snad náš vicepremiér a ministr financí říci, že Česká republika je země politicky nesvéprávná? Bohužel je ale třeba říci, že setrvá-li Česká republika ve své váhavosti, má nakročeno k euroostudě kolosálních rozměrů.
Asi každému musí být jasné, že zpoždění, které Česká republika při vybírání kandidáta již nabrala, nám rozhodně nepřidalo na reputaci, z níž by mohla ČR při vyjednávání silového portfolia těžit.
Navíc žádná z osob připadajících v úvahu jako kandidát na českého komisaře nemá v současné době zpracovanou vizi pro ekonomické či jiné portfolio, které by chtěla zastávat. Možnost získání silného ekonomického portfolia v rámci Komise se pomalu, ale jistě začíná rozplývat. Můžeme si za to jenom my sami, protože nejsme schopní dohodnout se na vhodném kandidátovi.
Jaké možnosti nám ještě zbývají?
Z hlediska zájmů ČR a reálnosti toho, co ČR může v daných podmínkách získat, se nabízí následující portfolia:
1) Daně, cla, statistika, audit a boj proti podvodům: Do jeho agendy spadá boj s agresivní daňovou optimalizaci (vyvádění zisků z ČR a z EU do daňových rájů) a také kontrola nad oblastí DPH. Jednou z priorit potenciálního eurokomisaře by se mohl stát dohled nad dovozem zejména z Číny, přičemž by měl možnost se do jisté míry bránit importu nekvalitních výrobků.
2) Regionální politika (DG REGIO): Do portfolia spadá dohled nad alokací eurofondů a také přeshraniční projekty, které mají multiplikační efekt zvláště v pohraničních oblastech ČR potýkajících se s velkou nezaměstnaností.
3) Vnitřní věci, tj, spolupráce policejních orgánů, korupce, imigrace (DG HOME): Tento post v EK má ve své agendě spolupráci policejních orgánů v ekonomické a zejména daňové kriminalitě. Otevírá možnosti zavedení protikorupčních opatření na úrovni EU a řešení palčivé otázky přistěhovalectví.
Co můžeme ještě udělat?
Už teď jsme si přibouchli dveře k řadě atraktivních postů v EK, ale stále je šance získat lepší místo než málo atraktivní a nestrategické portfolio typu již zmíněných „interinstitucionálních vztahů“, „mnohojazyčnosti“, „humanitární pomoci“ atd. Aby se odvrátila naprostá blamáž a na ČR nakonec nezbylo některé z těchto neatraktivních portfolií a získala alespoň ta, která jsem uváděl výše, je nutné provést několik věcí:
V první řadě by si ČR měla urychleně stanovit reálné cíle, kterých může dosáhnout. V úvahu by měla vzít kvalitu kandidátů, jejich průchodnost, vize pro danou oblast, důležitost portfolia celkově a jeho význam pro Českou republiku. A konečně bychom si měli stanovit vizi pro oblast pokrytou portfoliem, kterou by chtěl český kandidát získat, bez ohledu na to, jaká konkrétní osoba bude českým kandidátem na komisaře.