Česká republika chvályhodně změnila rétoriku vůči Evropské unii, nová vláda se sympaticky snaží po éře protiunijních vlád napravovat dojem. Dobrou příležitost k tomu ale právě promarnila.

Od každé země Evropské unie se po volbách do Evropského parlamentu očekává, že navrhne svého kandidáta do komise. Jeho zvolení není ničím automatickým, do procedury v čím dál větší míře vstupuje Evropský parlament. Česká republika by měla dnes mít své jméno jasné.

Fakt, že ho nemá, je projevem obtížných poměrů v koalici, ale také dalším dokladem politické nekompetence či neodpovědnosti Andreje Babiše. Česká republika za svou neschopnost shodnout se na vhodném jméně platí možností získat nějaké rozumnější portfolio, a za spekulace, že by mohla zkusit navrhnout neprůchodného lobistu, jistě i svou pověstí.

Babišův Telička, Teličkův Babiš

Andrej Babiš je v politice úkaz. Jako majitel Agrofertu a vydavatelství Mafra a Rádia Impuls, ministr financí a suverénní vládce politického hnutí ANO spojuje ve své osobě úlohy, jejichž slučování je ve funkční demokratické společnosti nemyslitelné. Jeho neschopnost porozumět tomu, co znamená pojem střet zájmů, se projevuje i v tom, jakými lidmi se obklopuje.

Vzorovým příkladem byl lídr kandidátky do Evropského parlamentu Pavel Telička, kterého Babiš zamýšlel v případě výraznějšího úspěchu politického hnutí ANO prosadit jako kandidáta České republiky na eurokomisaře. Pavel Telička a Andrej Babiš se ve svém pojetí „střetu zájmů“ evidentně shodují.

Pavel Telička byl kariérní diplomat a po vstupu České republiky do EU se stal velvyslancem a vedoucím stálé mise České republiky při Evropské unii. Z toho titulu se pak stal nominantem vlády Vladimíra Špidly na post českého eurokomisaře. Post vykonával půl roku. Co se změnilo, že již pro stejnou roli dnes vhodný není?

Zatímco v roce 2004 proti jeho kandidatuře protestovali pouze lidovci, tedy jeden z koaličních partnerů sociálních demokratů ve vládě Vladimíra Špidly, a to kvůli jeho komunistické minulosti, letos je otázek, jež se týkají jeho minulosti nepoměrně více. A netýkají se předlistopadové periody.

Telička totiž využil svého renomé eurokomisaře k založení lobistické praxe. Když před eurovolbami svou lobbistickou firmu BXL zavřel, její zaměstnance, své studenty a jiné bývalé kolegy přivedl na kandidátku ANO do blížících se eurovoleb přesně v duchu doktríny, podle níž se má stát řídit jako firma.

Telička pracoval například pro společnost OKD, jeho společnost BXL lobovala za zájmy ČD Cargo, půl roku byla placená za lobbing pro realizaci odsunu brněnského nádraží. Jak připomněl nedávno na serveru Aktuálně.cz James de Candole, lídr hnutí ANO v eurovolbách byl letos v březnu dosluhujícím komisařem pro dopravu Siimem Kallasem již potřetí jmenován koordinátorem evropského projektu výstavby severomořsko-baltického železničního koridoru.

„Progooglování relevantní stránky tzv. Rejstříku transparentnosti Evropské komise z února 2014 (nyní je dotyčná stránky z rejstříku odstraněna) ukázalo,“ napsal Candole, „že Telička dostával kromě svého platu eurokoordinátora projektu železničního koridoru peníze prostřednictvím své momentálně pozastavené lobbistické agentury od nejméně tří železničních přepravců — ČD Cargo, Českých Drah a AWT.“

„ČD Cargo a České Dráhy jsou majetkem státu. AWT (Advanced World Transport) je soukromý železniční freighter vlastněný investiční skupinou BXR Zdeňka Bakaly. Přepravuje černé uhlí za OKD po celé střední Evropě po tratích, jejichž výstavbu Telička pro Evropskou komisi tak pilně koordinoval,“ píše Candole.