Nedávné mediální kontroverze kolem údajné diskriminace polských dovozců v rámci kontrol potravin v České republice byly zajímavou příležitostí vyzkoušet si pod drobnohledem televizních kamer a zpravodajských serverů politickou komunikaci na horké téma nejen mezi dvěma ministry zemědělství sousedících zemí, ale též dvou představitelů politických stran, které spolu mají mnoho společného, dokonce i stejný název, avšak dosud mezi nimi příliš čilé přeshraniční kontakty ani užší spolupráce neprobíhaly.

Jedná se o české lidovce (KDU-ČSL) reprezentované ministrem Jurečkou, a polské lidovce (PSL), reprezentované ministrem Markem Sawickim. Je proto navýsost zajímavé zamyslet se nad tím, co mají tyto dvě strany společné, co je naopak odlišuje, proč se jejich vzájemná interakce dosud omezovala na naprosté minimum a jak by se mohly vyvíjet do budoucna.

Nestejný původ, stejná současná pozice

Je pozoruhodnou skutečností, že česká KDU-ČSL udržuje poměrně intenzivní přeshraniční kontakty se svými partnerskými křesťanskodemokratickými stranami v sousedních zemích: s německými CDU i CSU, s rakouskou ÖVP i slovenským KDH.

Naopak v Polsku čeští lidovci svého přirozeného partnera zatím postrádali a nejčastější zažité zdůvodnění tohoto stavu je, že v Polsku politické projekty sebedeklarovaných křesťanskodemokratických stran po roce 1989 vždy skončily spíše fiaskem a historická polská meziválečná Chadecja dávno zanikla.

Polská strana, nesoucí ve svém názvu přízvisko lidová, tedy v současnosti vládní PSL, je historicky i ideově stranou agrární, reprezentující zemědělské venkovské obyvatelstvo a jeho především hospodářské zájmy jako svou tradiční voličskou základnu. Lidové agrární hnutí má v Polsku dlouhé kořeny, sahající až do období před první světovou válkou, a politiku strany v meziválečném období významně ovlivnil rozdílný vývoj i její reálná pozice na území někdejších jednotlivých záborů.

Přesto však podobně jako v ČSR obsazovali polští agrárníci několik let pozici premiéra, kterýžto post zastával v letech 1920 — 1926 s přestávkami předák PSL Wincenty Witos.

Podobnosti s pozicí české ČSL dosáhli polští lidovci poprvé v období druhé světové války, kdy se exilovým předsedou polské vlády v Londýně a protějškem Jana Šrámka stal lidovec Stanisław Mikołajczyk, a poté i v období komunistického režimu v Polsku, kdy pozůstatek někdejších lidovců ZSL působil coby satelit vládnoucí Polské sjednocené dělnické strany.

Tato podobnost významně determinuje postavení obou stran ve stranických systémech svých zemí po roce 1989. Obě strany čelily obviněním z kolaborace s komunisty a musely dosáhnout vlastního symbolického očištění. Zatímco čeští lidovci zvolili pod vedením Josefa Luxe cestu profilace coby standardní křesťanskodemokratické strany západního typu, polští lidovci zaujali systémovou pozici, v níž fakticky zůstali spojencem postkomunistické levice.

Jejich vstup do vlády po předčasných volbách roku 1993, v nichž poprvé postkomunisté vyhráli, znamenal pro lidovce znovuzískání postu premiéra pro předsedu Waldemara Pawlaka.