Kdyby se volby do polského parlamentu konaly uplynulý víkend, zvítězila by Občanská platforma (OP) dosavadního premiéra Donalda Tuska. Podle volebního modelu institutu Homo Homini, zpracovaného pro list Dzenik a Polský rozhlas, by ji odevzdalo hlasy 30,1 procent voličů. Jenom o procento méně by ovšem získalo Právo a spravedlnost (PiS) Jaroslawa Kaczyńského. To je od roku 2007 sice soustavně nejsilnější stranou opozice, ovšem tak malý rozdíl mezi oběma stranami nikdy nebyl.

Průzkumy jiných agentur příslušný nástup konzervativců z PiS rozporují — například čísla TNS OBOP, která cituje Gazeta Wyborza, přisuzují OP 34 procent hlasů, zatímco PiS 29 procent. Trend je nicméně zřejmý. A jelikož Poláci zvolí nové zákonodárce již v neděli 9. října, stává se možná porážka liberálů (či mediálně vděčněji: Kaczyńského vítězství) zásadním publicistickým tématem.

Během neděle, pondělí, ale i předchozích dní (rozdíly mezi oběma stranami se výrazně snižují od druhé poloviny září) se o výklad jevu pokusily jak komentátoři liberální Gazety, tak autoři konzervativnější Rzeczipospolite. Shodli se hned na několika důvodech, které lze v podstatě sloučit do tří.

Kampaň a tradice

Za prvé, Občanská platforma vede poměrně fádní kampaň. Premiér Tusk se rozhodl objet autobusem („Tuskobusem“) zemi. Zastavuje  v důležitých obcích a debatuje s místními. Jeho vládě se podařilo v minulých letech udržet hospodářský růst, stoupla však nezaměstnanost, a to mezi mladými (skupina 18-24 let) až na 25 procent. Jaroslaw Kaczyński vykládá poměr těchto dvou čísel jako obětování mladé generace trhům, což musí Tusk na každé zastávce složitě vyvracet.

Kampaň Práva a spravedlnosti je naproti tomu úderná, svižná až demagogická, ale potenciálním voličům PiS srozumitelná. Dle komentátorů z obou listů velmi připomíná styl, jakým se Jaroslaw Kaczyński prezentoval před prezidentskými volbami loni na jaře: klade důraz na národní hrdost, zdravý rozum, „pravdu“ a konzervativní pojetí sociální solidarity. Kaczyński rovněž znovu využívá památky bratra Lecha, který ve funkci polského prezidenta zahynul při pád letadla u Smolensku.

Dalším důvodem, který připouštějí komentátoři z obou názorových proudů, je tradiční mobilizace venkovských voličů krátce před volbami — pro Polsko typický jev. Podobně jako v České republice stoupají v závěru kampaně preference dvěma největším stranám, v Polsku posilují konzervativci. V roce 2005 díky tomuto s překvapivým rozdílem vyhráli, přestože průzkumy dlouho přisuzovaly úspěch liberálům.

Nové strany

Je-li řeč o liberálech a konzervativcích, patří se připomenout, že v polském prostředí je jádro konceptů posunuto víc k nacionalismu a tradicím. Ani Občanská platforma nezpochybňuje důležitost vlastenectví, úlohy katolické církve ve společnosti či rodinných hodnot. Na rozdíl od Práva a spravedlnosti se jen nebrání privatizacím, nevyzdvihuje potřebu vnímání Polska jako historické velmoci a nepracuje tolik s pojmy jako dobro, morálka či dějinná úloha.

Polsko úspěšnou liberální stranu v západoevropském slova smyslu nikdy nemělo. To se teď ovšem může změnit. Třetím důvodem nástupu konzervativců jsou totiž proměny v polské stranické nabídce. Teprve minulý rok vzniklo takzvané Hnutí Palikot, sdružené okolo bývalého významného představitele Občanské platformy Janusze Palikota. Toto hnutí jde do letošních voleb s obhajobou práva na potrat i eutanázii. Navíc chce zrušit výuku náboženství na polských školách, legalizovat měkké drogy a prosadit možnost sňatků osob stejného pohlaví. Hnutí láká zejména mladé voliče a dnes má 9procentní (Homo Homini), respektive 8procentní (TNS OBOP) podporu.