Kdyby se volby do polského parlamentu konaly uplynulý víkend, zvítězila by Občanská platforma (OP) dosavadního premiéra Donalda Tuska. Podle volebního modelu institutu Homo Homini, zpracovaného pro list Dzenik a Polský rozhlas, by ji odevzdalo hlasy 30,1 procent voličů. Jenom o procento méně by ovšem získalo Právo a spravedlnost (PiS) Jaroslawa Kaczyńského. To je od roku 2007 sice soustavně nejsilnější stranou opozice, ovšem tak malý rozdíl mezi oběma stranami nikdy nebyl.

Průzkumy jiných agentur příslušný nástup konzervativců z PiS rozporují — například čísla TNS OBOP, která cituje Gazeta Wyborza, přisuzují OP 34 procent hlasů, zatímco PiS 29 procent. Trend je nicméně zřejmý. A jelikož Poláci zvolí nové zákonodárce již v neděli 9. října, stává se možná porážka liberálů (či mediálně vděčněji: Kaczyńského vítězství) zásadním publicistickým tématem.

Během neděle, pondělí, ale i předchozích dní (rozdíly mezi oběma stranami se výrazně snižují od druhé poloviny září) se o výklad jevu pokusily jak komentátoři liberální Gazety, tak autoři konzervativnější Rzeczipospolite. Shodli se hned na několika důvodech, které lze v podstatě sloučit do tří.

Kampaň a tradice

Za prvé, Občanská platforma vede poměrně fádní kampaň. Premiér Tusk se rozhodl objet autobusem („Tuskobusem“) zemi. Zastavuje  v důležitých obcích a debatuje s místními. Jeho vládě se podařilo v minulých letech udržet hospodářský růst, stoupla však nezaměstnanost, a to mezi mladými (skupina 18-24 let) až na 25 procent. Jaroslaw Kaczyński vykládá poměr těchto dvou čísel jako obětování mladé generace trhům, což musí Tusk na každé zastávce složitě vyvracet.

Kampaň Práva a spravedlnosti je naproti tomu úderná, svižná až demagogická, ale potenciálním voličům PiS srozumitelná. Dle komentátorů z obou listů velmi připomíná styl, jakým se Jaroslaw Kaczyński prezentoval před prezidentskými volbami loni na jaře: klade důraz na národní hrdost, zdravý rozum, „pravdu“ a konzervativní pojetí sociální solidarity. Kaczyński rovněž znovu využívá památky bratra Lecha, který ve funkci polského prezidenta zahynul při pád letadla u Smolensku.

Dalším důvodem, který připouštějí komentátoři z obou názorových proudů, je tradiční mobilizace venkovských voličů krátce před volbami — pro Polsko typický jev. Podobně jako v České republice stoupají v závěru kampaně preference dvěma největším stranám, v Polsku posilují konzervativci. V roce 2005 díky tomuto s překvapivým rozdílem vyhráli, přestože průzkumy dlouho přisuzovaly úspěch liberálům.

Nové strany

Je-li řeč o liberálech a konzervativcích, patří se připomenout, že v polském prostředí je jádro konceptů posunuto víc k nacionalismu a tradicím. Ani Občanská platforma nezpochybňuje důležitost vlastenectví, úlohy katolické církve ve společnosti či rodinných hodnot. Na rozdíl od Práva a spravedlnosti se jen nebrání privatizacím, nevyzdvihuje potřebu vnímání Polska jako historické velmoci a nepracuje tolik s pojmy jako dobro, morálka či dějinná úloha.

Polsko úspěšnou liberální stranu v západoevropském slova smyslu nikdy nemělo. To se teď ovšem může změnit. Třetím důvodem nástupu konzervativců jsou totiž proměny v polské stranické nabídce. Teprve minulý rok vzniklo takzvané Hnutí Palikot, sdružené okolo bývalého významného představitele Občanské platformy Janusze Palikota. Toto hnutí jde do letošních voleb s obhajobou práva na potrat i eutanázii. Navíc chce zrušit výuku náboženství na polských školách, legalizovat měkké drogy a prosadit možnost sňatků osob stejného pohlaví. Hnutí láká zejména mladé voliče a dnes má 9procentní (Homo Homini), respektive 8procentní (TNS OBOP) podporu.

Palikot se ostře vymezuje vůči Kazcyńskému a PiS — jeho voliče tedy neodlákává. Na úkor Palikotovy obliby však ztrácí Občanská platforma. Kazcyński nad to vystoupil v posledních dnech s tezí, že Palikotův projekt byl s OP dopředu konzultován a obě strany chystají nemravnou koalici. Tato a podobná rétorika získává PiS hlasy i umírněnějších konzervativců, kteří se rovněž v roce 2010 od Kazcyńského strany odtrhli. Jejich uskupení Polsko především má v průzkumech asi 3procentní podporu. Pro vstup strany do Sejmu je to málo; k vítězství PiS by ale přetažení těchto voličů stačit mohlo.

Lidovci a levičáci

Vedle zmíněných stran stojí za zmínku ještě dvě další: Polská rolnická (resp. lidová) strana (PLS) a Svaz demokratické levice (SDL). Obě existují v zemi již dlouho a obě se také dostávají pravidelně do obou sněmoven. Soudě dle průzkumů, letošek nebude výjimkou. Homo Homini připisuje PLS podporu 10,4 procent rozhodnutých voličů a SDL 9,9. Podle TNS OBOP mají obě uskupení přibližně 6procentní podporu.

Mnohem zajímavější než tato čísla je ovšem způsob, jakým si dokázaly PLS i SDL najít místo v měnícím se politickém prostoru. Lidovci strávili minulé čtyři roky ve vládní koalici s mnohem výraznější Tuskovou Občanskou platformou; přesto byli vidět i slyšet. Jejich předseda Waldemar Pawlak si jako ministr hospodářství vytvořil image velice podobnou politikům české Strany zelených v Topolánkově vládě. Začal vystupovat jako moderní, velmi otevřený člověk, přítel všech inovátorů, moderních technologií i ochránců přírody. Strana se posunula více doprava (k důrazu na individualitu a svobodu jednotlivce). I tak si však dokázala obrazem slušného a umírněného uskupení udržet i tradiční voliče.

SDL vede do letošních voleb Grzegorz Napieralski. Politik, jemuž se podařilo zaujmout překvapivé množství voličů v loňských prezidentských volbách, si ve straně prosadil důraz na spolupráci s ostatními zeměmi v Evropě. Slibuje přijmout i tu sociální legislativu, z níž si minulé polské vlády vymohly v rámci EU výjimku. Z postkomunistické minulosti SDL zůstal v profilu strany cíl zlepšení vztahů s Ruskem (SDL prosazuje koncept Kaliningradského trojúhelníku — užší spolupráce mezi Polskem, Německem a Ruskem). Z trendů nových levicových politik pak strana zdůrazňuje potřebu vyššího zdanění nejbohatších vrstev.

Většina komentátorů i přes poslední trend očekává vítězství Občanské platformy, která si následně zvolí koaličního partnera. V úvahu připadají jak palikotovci, tak lidovci, ale dokonce i SDL. Právo a spravedlnost by hledalo spojence k vládnutí hůře. Značná část publicistů přitom dnes zakončuje svoje prognózy podobnou tezí jako vloni: Do výsledků výrazně promluví dosud nerozhodnutí voliči. Dle Homo Homini bylo o uplynulém víkendu pouze 44 procent dotázaných pevně rozhodnuto, koho volit. 10 procent oslovených Poláků přímo uvedlo, že si vybere až v posledních dnech.