Znamení zmaru

Patrik Eichler

Před sídlem polského premiéra se v pátek zapálil devětačtyřicetiletý Varšavan. V dopise, který poslal premiérovi a redakcím několika novin, píše o finančních problémech. O práci prý přišel, když poukázal na porušování předpisů na daňovém úřadě, kde byl zaměstnán.

Má parlamentní zkušenost říká, že se na poslanecké kanceláře často obracejí lidé v dramatické situaci. Stává se ale, že když jejich slova prověříme, ukáže se, že situace, jak ji popsali, nebyla pravdivá. V tomto duchu reagoval poslanec Občanské platformy Adam Szejnfeld na zprávu o muži, který se v pátek před polednem zapálil před sídlem polského premiéra.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Podle zpráv polských médií si muž v dopise, který zanechal na lavičce v přilehlém parku, stěžoval na finanční problémy: „Má rodina zůstává bez prostředků k životu, protože exekutor zabavil nás jediný zdroj existence.“ Z práce na daňovém úřadě v jedné z varšavských čtvrtí byl propuštěn po zhruba roce, když se podle svých slov odmítl podílet na přestupcích, které na něm vyžadoval jeho zaměstnavatel. Šlo o odklady kontrol oznámených podezření z daňových deliktů nebo likvidaci dokladů o zahájení vyšetřování.

Motiv činu zjevně nebyl politický. Z jednotlivých charakteristik, které muži přiřazují polská média, vychází jako člověk, který — ať už z jakýchkoli důvodů — nezvládl komunikaci s aparátem. Své podněty posílal hromadným e-mailem. V posledním zaměstnání na zmíněném daňovém úřadě vydržel jen rok. Poté nesehnal práci v administrativě, takže pracoval coby člen ochranky v supermarketu, kde onemocněl. Jeho příjmy obstavil exekutor. Zároveň jsou tu motivy šikany ze strany nadřízených, která ho mohla do dané situace a rozhodnutí demonstrativně se zapálit přivést.

Polský prezident vyzval strany, aby nezneužívali případ v předvolební kampani, a lidi, aby věnovali pozornost svým sousedům a blízkým, protože často k pomoci stačí „obyčejný rozhovor, rada nebo posílení na duchu.“

Na začátku citovaná slova poslance Szejnfeld mohou událost, která se odehrála v pátek ve Varšavě, vystihovat. Odehrála se ale zároveň v době, kdy se do situací, které jednotlivec není s to samostatně řešit a ve kterých se nemůže o pomoc obrátit ke státu, dostává čím dál více lidí. V polských novinách se třeba pravidelně píše o exekutorech zabavujících důchodcům tolik prostředků, že je třeba zvýšit částku, kterou zabavit nelze.

Událost z páteční Varšavy je v takovém kontextu znamením zmaru. Nenajde ohlas, protože na rozdíl od vlny sebezapalování v Evropě konce šedesátých let a v severní Africe letos na jaře postrádá pozitivní motivaci i politický motiv. A je projevem osobní rezignace, ke které se nelze připojit a na které nelze stavět kolektivní hnutí.

    Diskuse
    SH
    October 24, 2011 v 17.40
    Zatím dobré.
    Politická strana ústavních činitelů je zatím v klidu. Společnsot přece neexistuje, takže každý občan je osamocen. A když to neunese, tak se zabije, některý idealista třeba demostrativně sebeupálením před institucí ústavních činitelů. Horší to bude, až se někteří jednotlivci spojí a…třeba nezapálí sebe, ale…